Dravci a vrabci

Všechny ty narážky jsem napoprvé nepobral, ale o to více se mi film líbil. Člověk napodruhé může objevit, co předtím přehlédl. Dravci a vrabci mají navíc moc pěknou formu. Nejdená se o žádné zakuklené náznaky, vše je hezky čitelné. Divák musí mít jen dobrý všeobecný rozhled. A zpívané úvodní (i zavěrečné) titulky - skvost! (01.05.2007)

Skvělá podívaná pro náročné a otrlé diváky. Film je pln skvělých podobenství a metafor, vyobrazující sociální situaci a nerovnost v jednotlivých životních konfrontacích. Dalo by se z toho vyvodit, že každý člověk je svým způsobem někdy dravec a někdy vrabec. Film je protkán skvělou hudbou kouzelníka Morriconeho. (27.05.2007)

No, fakt nevím, co to mělo za myšlenku a všechny ty symboly měly znamenat - Italové asi tuší, já ani za mák nee. Ale kupodivu o tom filmu hodně přemýšlím, nechápu proč a čím mě tak zasáhl. Možná je Pasolini fakt génius, který útžkovitými nesmyslnými záběry vnukne pocity a názory. Každopádně podobné "zazpívané" úvodní titulky jsem nikde neviděla a antolik mě dostaly, že jsem si je pouštěla snad 10X dokola ;-) (20.11.2008)

Napodruhé (možná i díky poznámkám) netápu. Pasolini svou bajkovitou esej pojímá s velkou hravostí. Ta je patrná už z kouzelných zpívaných titulků, pokračuje absurdními dialogy, které se střídají s marxistickými citáty, biblickými odkazy. Na diváka chvilkami dýchne transcendentálno (dívka v kostýmu anděla, pohybující se mezi hrubými stěnami betonové stavby), dokonce se dostaví i závan existencialismu (rozhovor ústřední dvojice o Gagarinovi). Paralelismus nebo leitmotiv cesty, zdůrazňují Pasoliniho přemítání o prolínání katolictví a levicového smýšlení, ozvlášťňuje jej zároveň hra s žánry - groteskní stylizace je víc než patrná, objevují se také lehké prvky westernu. Godard se zkrátka může jít klouzat. (02.07.2011)

Marxistická pohádka na dobrou noc. František z Assisi zvěstuje příchod Karla Marxe, moudrý mnich hledá pomoc v sobě, svém mozku a hlavně ve vědě - stačí jen věřit ve vědu a pak už je Bůh zbytečný, protože rájem je život na zemi. Levicový intelektuál krásně žvaní, chvíli se to dá poslouchat, ale nikdo se z toho nenají. Všichni přijímají poselství lásky a ve stejné chvíli se žerou navzájem - chudák ještě většího chudáka, a jen proto aby ho boháč neuvěznil. Kdyby zůstal Pasolini celý film u lehkého uměleckého zobrazení marxismu zabaleného do lidového mudrování nad během světa, bylo by vše v mantinelech angažovaného umění. Jenže chvíli před koncem se objeví směrovka: Kuba 13000km a film se změní v ideologii, neboť pro Pasoliniho už je konec cesty nedaleko. Kdo nechce vidět, nevidí nic - a stačilo si poslechnout lidi utíkající z područí SSSR. (12.05.2009)