Intimní osvětlení

Špatný film ze špatné doby. Nezlobte se na mě, ale tento snímek si rozhodně nezaslouží takové hodnocení, jaké má. Herceké výkony nestojí za nic. Příběh je už dávno vyšumělý. Intimní osvětlení by se prostě už vysílat nemělo. Jedinou omluvou, proč hodnotím tak nízko je to, že jsem film viděl velmi mladý. Třeba až někdy konečně dospěju, hodnocení přehodnotím:) (09.01.2012)

Přiznám se bez mučení, že od trojice Papoušek, Passer, Šašek jsem čekal daleko víc. Nicméně Věra Křesadlová a Jan Vostčil mé hodnocení drží pevně v rukou. Takový rodinný Homolkovský nádech, plný dětského řevu, přerušovaného mini koncertu a chvílemi až otravného smíchu. Nicméně filmová vlna, která protekla v této době Československem, má zde své nezpochybnitelné zastoupení a stejně nevyvratitelné jsou i kvality převyprávění nicotného, všedního dne, popisující setkání dvou kamarádů. (13.03.2013)

OSVĚTLENÍ v mnoha ohledech připomíná italský, později natočený ZVLÁŠTNÍ DEN. Pomalu, jak líný proud dolního toku řeky plynoucí děj dost přesně zrcadlí skutečnou atmosféru své doby - konce vyhasínajícího, kdysi nezištného budování venkova. Avšak víc než těch, kteří stavěli, a dřeli se na díle (či dílech té doby dopravními stavbami počínaje) bylo rutinérů, hlupáků, lenochů, karikatur známých z jiných filmů té doby (BÍLÁ PANÍ). "Tempo těch dob z nás nadělalo šrot" míní jedna z postav jedné z povídek slavné Mňačkovy knihy ONESKORENÉ REPORTÁŽE, vydané ve stejné době. Zdánlivě líně plynoucí čas díla, jakoby ignorujícího základní zásady hraného filmu, ve skutečnosti postihuje vlastní, všednodenní tvář systému, spějícího k velké krizi Pražského jara, k zmaru těch, kteří kdysi vzali vážně velkohubé fráze politiky milionářských daní a ožebračení schopných a talentovaných na základě absurdních, z ciziny importovaných zásad nomenklatur všeho druhu a zločinů všech představitelných forem. "Protosocialismus", jak tuto dobu začíná poněkud pokrytecky označovat programatika zrezivělé strany z ulice Politických vězňů, je tu zachycen ve svém vzmachu, který předchází volnopádu normalizace a osvobozujícího přistání listopadového převratu. Důvěrné svědectví-výpověď OSVĚTLENÍ se nemusí líbit, ale neztrácí tím nic na své ceně. Ceně autentické výpovědi o skutečných příčinách historického ztroskotání jednoho iluzionistického snu. Ztroskotání, které s sebou vzalo až příliš mnoho nevinných obětí. Nejen těch z popravišť a věznic, ale i těch, které neměli šanci vymanit se z klece nenávratně, ale také nepostřehnutelně odumírajícího všedního dne té doby. (02.01.2008)

Mé první režijní setkání s Passerem. Typický film české nové vlny, který zaujme. Zaujal i mě, která vždy ve filmu hledá především nosný příběh plný zvratů. Tento snímek totiž žádný děj (ve smyslu vývoj nějakého příběhu, zvraty) vlastně nemá a jedná se spíše o sled různých epizodek. Je to místy hodně vtipné a film nám ukazuje lidské postavy na vesnici v nejryzejší podobě. Mně se to líbilo, akorátní stopáž navíc zajistí, že se nebudete mít čas nudit. (13.05.2012)

Desítky veselých, trapných i tragikomických a zdánlivě bezvýznamných výstupů a dialogů do sebe postupně zapadají, aby v závěrečné scéně stvořily obraz rezignace zúčastněných na jakýkoli pokus o změnu životů směřujících k prázdné marnosti. Zručně vytvořená mozaika bezchybně funguje hlavně díky režisérově tvůrčí práci s postavami a dialogy a výkonům herců i neherců. (15.11.2006)