Persona

Jeden z filmů, kvůli kterým se jednoznačně vyplatí na chvíli ignorovat celý okolní svět a přijmout nové estetické a intelektuální hodnoty, jež nám jeden geniální umělec exkluzivně a zadarmo předkládá. Kouzlo Persony tkví v tom, že chápeme, o čem chce vypovídat, ale její výpověď probíhá způsobem, který následně nelze doslovně interpretovat a vysvětlovat. Minimalistická, ale nekonečně kreativní oslava filmové řeči, tiché i konverzační, spalující psychologická hra s dvěma stěžejními charaktery a s diváckým očekáváním, které je v průběhu vystřeleno na maximum, přestože Bergman nepotřebuje šílené zvraty ani velkou pointu. Za málo peněz neskutečné množství poctivého filmařského kumštu, já děkuji... (15.02.2016)

Film, který mi přesně sednul do nálady. Rozhodně se po něm necítím nijak deprimovaná nebo sklíčená. Sondy do lidského nitra jsou pro Bergmana typické. Bergman jde dál, než běžný režisér, je ve filmu osobně angažovaný, prožívá děj spolu s oběma ženami. Se ženami svého života. Již dříve mne zaujalo, že si často vybíral podobné typy žen. Zde je podobna Liv Ulmann s Bibi Andersson přímo fascinující. Prolínání se obou žen do jedné podoby znázorněné jedním obličejem. Bergman se doslova mazlí s ženskou tváří, promítá do ni tvář trpící madony. Jako by se potřeboval obnažit před lidstvem - podívejte, tuto ženu jsem miloval a tuto miluji nyní. Mají toho tolik společného! Tak se mi vepsaly do duše, že se jich nikdy nezbavím. Snímek pro vyzrálého diváka, který nemusí být snadno srozumitelný pro každého, jak ostatně vyplývá z komentářů.             Zajímavé komentáře: Filomena.I., Aluska88 (20.09.2014)

V Personě se Bergmann dostal ještě dále, nebo možná ještě hlouběji pod povrch než jindy. Dějová linie filmu je zde vlastně téměř nedůležitá, film Persona je totiž vlastně obraz, respektive popis dvou osobností a jednotlivé scény slouží jen k prohloubení jejich charakterů. V počátku je sestřička Almy bodrá, téměř jednoduchá žena, zatímco herečka Elisabeth je komplikovaná až příliš. Za dobu pěče se charaktery obou postav střetnou a začnou se tak nějak míchat, přičemž postupně se již divák nemůže být jistý, jaká která z nich vlastně je, protože jejich vzájemné působení počáteční rozložení osobností značně mění. Něco takového rozhodně není jednoduché vyjádřit, obzvlášť když jedna z postav nemluví. Bergman to ovšem zvládá s přehledem, přičemž fo filmu promlouvají fascinující koláže, vyjadřující nejspíše tok podvědomí režiséra. Po všech stránkách perfektně zvládnutý film, jenž bohužel nezanechá tak silný dojem jako jiná díla tohoto autora. (25.11.2010)

Experimentální, až snově nadčasový, myšlenkový, dvojsmyslný dílo, který nelze hodnotit jako film, protože Persona je nadfilm. Jsou filmy a potom je Persona - na vrcholku optiky, kterou kinematografie zaznamenává v nejvyšším měřítku. Bergman překonává limity režie, práci s hercem, divákem, obrazem a dějovými smyčky. Bibi Andersson fenomenální, Liv Ullmann sexy, Bergman nadpozemský. Nadčasové dílo nad hranicí představivosti. P.s. 2021 stále průzračně emocionální prostor nitra. (18.02.2021)

Pojem "persona" znamená v Jungovskej archetypálnej teórii akúsi "masku", ktorú má každá osoba. Naša "persona", teda to ako sa prezentujeme pred svetom je často diametrálne odlišná od nášho vnútorného sveta. Myslím (teda mne to fest sedelo), že Bergman sa nechal inšpirovať Jungom a na tejto teórii vystaval film o dualite osobnosti, o protikladoch, o chcení, o ... Formálnej stránke nie je čo vytknúť, úvodná strihová exibícia je viac než geniálna...Za kamerou nestojí nikto menší ako maestro Nykvist (môj najobľúbenejší kameraman!!!), ktorý sa pohral s čiernobielou kompozíciou priam ukážkovo... Ťažký film ,ale začínam prichádzať Bergmanovi na chuť:) (23.05.2007)