poster

Persona

  • Švédsko

    Persona

  • anglický

    Persona

  • Slovensko

    Persona

Drama

Švédsko, 1966, 85 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Producenti:

Ingmar Bergman

Kostýmy:

Mago
(další profese)
  • Tayen
    ****

    Tohle není lehký film. Chtěla jsem si jej pustit v době vrcholu mého nachlazení a vyčerpanosti, ale udělala jsem jen dobře, že jsem ho odložila na dny, kdy mi bylo lépe. Pokud vám není dobře, snímek vám ještě přitíží a to jak tím, že si vyžaduje jak vaši plnou pozornost, intuici a představivost, tak i psychickou odolnost. Myslím, že není člověka, kterého by se v určité míře nedotkla otázka jeho pravého já a vlastní identity a frustrace z tváře, kterou obrací k světu, která na svět reaguje a která mu přijde tak falešná. Bála jsem se filmu, ve kterém se převážně vyskytuji jen dvě herečky, zvláště když se jedná o Bergmanův film, ale k mému překvapení jsem si nevšimla žádného hluchého místa nebo pocitu nudy, spíše naopak. Persona je psychologicky hutná, a tím napínavá, i když jinak, než jsme zvyklí si s tím slovem spojovat.(20.10.2013)

  • Tom Hardy
    ****

    Herecký koncert dvou hereček, z nichž jedna staví na živelnosti a druhá na minimalistickém podání. Pominu-li některé abstraktnější pasáže (především úvod), pak je film především komorní podívanou dvou žen, které ve společné izolaci prožívají krizi osobností. Příběh je podaný ve značně komplikované formě, klade na diváka určité nároky a reší otázku přejímání identit...(7.3.2005)

  • džanik
    ****

    Existovala vůbec nějaká Alma? Pokud ano, existoval nějaký terapeutický pobyt na chatě? "...Volání naší víry a pochyb do temnoty a ticha, je jedním z nejstrašnějších důkazů naší opuštěnosti a našeho vyděšeného vědomí." Nesouhlasím, stejně jako Alma. Bůh není mrtev, to jenom člověk ožil a zpyšněl... A bojuje se svými slabostmi (a opakovaným podléháním), se sobectvím a leností, se strachem. Koktejl lásky a krutosti, odvahy a zbabělosti. Šel jsem tuhle od sestry přes Mělník do Všetat na vlak. Je tam v polích za Zábořím kus dlouhé rovné panelové cesty. Fotím si kopečky a narcisticky obrátím fotoaparát i proti sobě. Podíval jsem se na snímek a zarazil se (zmenšil se?). Uvědomil jsem si v tu chvíli sám sebe, snad svoji duši resp. že "i když jsem zrovna fyzicky sám, tak sám nejsem" a že bych se klidně mohl a možná měl sám před sebou - před Bohem - stydět. Věřím, že se opravdu budu jednou zpovídat z toho co jsem (ne)udělal a (ne)řekl. Na vysvětlení zážitku chybí slova. Pozn. neužil jsem halucinogeny, nezakopnul o panel a nespadl na hlavu a ani se neléčím se schizofrenií...(7.7.2013)

  • viperblade
    ****

    Tenhle film mi opravdu ukázal pravý význam slova génius - když někdo se snaží přenést emoce (u tohoto snímku hlavně ty negativní) z plátna na diváka. A i když to divákovi (mně) není příjemné a občas nechápe, co tam dělají ty prostřihy (tipl bych si, že to má co dělat s tou atmosférou, většinou tam taky nebyly příjemné věci, například velký pavouk, ale to je jen můj odhad, nejsem filmový teoretik, tak fakt nevím) tak stejně vás to pohltí a nepustí až do konce. Bergman tohle očividně uměl a taky měl vkus na skvělé herečky - Bibi i Liv byly famózní. Pokud bych vám měl doporučit jen jednu věc předtím, že se rozhodnete zhlédnout tento film, bylo by to asi tohle - připravte si pevné nervy a hoďte se do klidu. A tím myslím doopravdy, protože věřím, že na hodně slabé povahy by tento film mohl mít až destruktivní účinky. 80 %.(4.11.2012)

  • Madsbender
    *****

    Vrcholný Bergman 60.-tych rokov, ktorý sa ponára do vzťahovej a duševnej psychológie, prepletenej jeho desivými víziami, a jeho filmy z tohoto obdobia sa dajú nazvať nočnou morou. Persona stavia do kontrastu dve absolútne odlišné ženy, ktoré by sa v normálnom živote nikdy nestretli - slávnu herečku Elisabeth, ktorá sa rozhodla mlčať a naučila sa poslúchať, a výrečnú sestričku Almu, ktorá sa stáva jej protipólom a predmetom záujmu. Bergman vytvoril hlbokú štúdiu ženy, pri ktorej sledovaní mi po chrbte behali zimomriavky. Herectvo Bibi Andersson a Liv Ullmann je absolútne a veľkolepé. P.S.: V bleskovej strihovej skladbe úvodu na diváka v jednom momente vyskočí penis, s ktorým ma Bergman vždy opakovane nachytá, prekvapí a šokuje. Krása a hnus v drsne psychologicko-psychedelickom balení.(9.1.2014)

  • - Bergman příběh rámuje obrazy promítaného filmu, kterými upozorňuje na iluzorní povahu světa. Ve vrcholném okamžiku filmový obraz vzplane, aby tak vytrhl publikum z jeho zaujetí dramatem. (Zdroj: David Bordwell, Kristin Thompsonová: Dějiny filmu) (Charlizee)

  • - Jméno postavy, kterou si zahrála Bibi Anderson, je Alma, což je španělský výraz pro "duši". (mi-ib)

  • - Podle svých slov se Ingmar Bergman během natáčení zamiloval do Liv Ullmannové. (mi-ib)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace