Lux Æterna

"Díky Bohu, že jsem ateista." ________ Každýho, kdo viděl alespoň jeden z kontroverzních snímků od francouzského psychedelického vizionáře Gaspara Noého - jedněmi nenáviděného, druhými milovaného - musela napadnout jedna specifická otázka: jaký sadistický myšlenky se mu skrývají v tý jeho plešatý palici? Gaspar je totiž povahou nefalšovanej magor - režisér, který si doopravdy nebere sebemenší servítky, a který dokáže divákům svými filmy zamotat hlavu do takovejch extrémů, že onen zážitek po zhlédnutí jen tak lehko nerozdejchaj a nadosmrti nezapomenou...... No a středometrážní experimentální drama LUX ÆTERNA - jeho nejnovější projekt, který byl původně koncipován jako reklama s tvářemi módní značky Saint Laurent - je velmi silně auteurský počin, jenž nabízí nejednu definitivní metodu, jak toto dílo interpretovat. Gaspar - ostatně jako vždy - opět posouvá nejméně o píď mantinely kinematografie a divákovi nabízí neopakovatelnej epileptickej záchvat skrze velmi inovativní a rovněž neskutečně provokativní a zcela unikátní nekonvenční experimentální formu, jejímž prostřednictvím divák sleduje skrze split-screen dvě paralelní narace/scény zároveň. Radši ani nemluvě o agresivním, ba až traumatizujícím a neustále exponenciálně se stupňujícím napětí, které permanentně atakuje divákovu smyslovou aparaturu až do závěrečného příchodu stroboskopických efektů. To vše je posléze prokládané množstvím intertextuálních odkazů, kulturních referencí a citací renomovaných evropských režisérů...... Na mysli tak vyvstává zásadní otázka: o čem ksakru LUX ÆTERNA vlastně je? Jak jsem již uvedl, existuje mnoho způsobů jak snímek interpretovat. Jde o Gasparovu intimní zpověď, poctu ikonickým evropským režisérům, či jakousi zkoušku divácký trpělivosti poněvadž Gaspar se zase pokouší diváky dezorientovat a šokovat za každou cenu? Anebo tyto zmíněný aspekty fungují pospolu, tudíž by šlo LUX ÆTERNU zcela legitimně přejmenovat na 'Cestu do hlubin Gasparovy duše'? Pro jedny naopak možná půjde o lacinou feministickou agitku, naopak ti druzí budou snímek vnímat a chápat jako vizuálně podmanivou a formálně opojnou esej o tvorbě filmového umění, chaotickém procesu natáčení a jednotlivých nuancích zmatku. Já totiž nemám šajna, a předpokládám, že nikdo, kdo LUX ÆTERNU viděl, si netroufá její temnou symboliku definovat...... Není taky divu. Příběh zde prakticky absentuje a místo něj divák v prvé řadě sleduje padesátiminutový chaos a nefalšovaný teror na filmovém place. V druhé řadě mnohdy s otevřenou hubou zírá na velice sebekritický a značně negativistický pohled za oponu filmařského zákulisí. Já osobně mohu říct, že budu v budoucnu na LUX ÆTERNU nostalgicky vzpomínat jako na provokativní metaforu o tom, že na ženy je na filmovém place, ale i na různých pracovních pozicích, pohlíženo jako na sexuální objekty, s nimiž je častokrát násilně zacházeno a manipulováno - tato symbolika je ostatně velmi implicitně vložena do stěžejního motivu pálení čarodějnic. Přeci jen sexuální zneužívání a jiný perverzní choutky jsou ve filmový branži - speciálně v Hollywoodu - historicky zakořeněny jako natáčení kamerou samo.... Každopádně já jsem nesmírně rád, že nezávislá studia Gasparovi doslova zobou z ruky a poskytují mu tak naprosto neomezenou kreativní volnost. Gaspar Noé je jednoduše a laicky řečeno nejgeniálnější filmový extremista.... LUX ÆTERNA je tak ve výsledku neobyčejně pohlcující audiovizuální porno, který vám svými závěrečnými 15 minutami vypálí sítnice až do mozku - zbytek bude rozpačitě dumat, co to ksakru viděli za šílenost. Co jinýho lze taky od Gaspara čekat :)))) Čtyřminutový aplaus u premiéry na festivalu v Cannes je tak zcela zasloužený. Jděte na to! ..... Viva la avantgarda! (09.08.2021) (méně) (více)