The Earth Sings
Obsahy(1)
Po vzniku Československa v druhé polovině 20. let minulého století rozšířila Matica slovenská činnost národopisného oddělení také o film. Zásluhu na tom měl hudební vědec Karel Plicka (1894 - 1987), který pro Matici pracoval od roku 1923 jako sběratel lidových písní. Vedle zapisování písní a fotografování krojů začal s kamerou značky Pathé filmovat lidové slavnosti a zvyky. U Plickova filmového debutu Za slovenským íudom (1928), z něhož se zachovalo pouze torzo, dobová kritika vyzdvihovala zejména dokumentační hodnotu. Ani jeho druhý celovečerní snímek Po horách, po dolách (1929) nepřekročil odborně dokumentační rámec. Když se Plickovi podařilo začátkem 30. let získat zvukovou kameru, vytvořil své stěžejní dílo Zem spieva (1933), jímž zaujatý folklorista prokázal nejen poučenost a sžitost se zobrazovanými jevy, ale přinesl i nové estetizující prvky. V poetickém dokumentu Zem spieva shrnul svoje dosavadní skici a filmové materiály, doplnil je novými výjevy a vytvořil filmovou báseň, čerpající z bohaté studnice lidové kultury slovenského národa. Základní dějovou osnovu tvoří venkovský život s věčným přírodním koloběhem od konce zimy a zrodu jara až k podzimu s vinobraním jako posledním darem slunce. Pro jednotlivé výjevy, odehrávající se v jednotlivých ročních obdobích, si autoři zvolili vlastní básnickou zákonitost. Záběry Prahy a Bratislavy představují prolog, dětské hry ve volné přírodě zase epilog filmu. Seřazený materiál se stal podkladem pro vytvoření hudebního doprovodu, potom se definitivním střihem na nahranou hudbu Františka Škvora docílila esteticky působivá jednota obrazové a zvukové složky díla. Na výsledném tvaru měl významný podíl jako střihač Alexander Hackenschmied, československý dokumentarista, inspirovaný zkušenostmi sovětské filmové avantgardy. Přestože je Zem spieva zvukovým filmem, použil Plicka poetické mezititulky, jejichž autorem byl básník Ján Smrek. Film vznikl bez scénáře, na základě autorské představy celku, která se v procesu realizace stále konkretizovala a dotvářela. Originální negativ filmu však shořel při požáru zlínských ateliérů v roce 1944; ze zachované nekompletní pozitivní kopie byly v roce 1945 vyrobeny dva double negativy a v roce 1983 se nahrál nový záznam původní hudby. Ve své době se film u domácího publika nesetkal s patřičným ohlasem, jaký by si zasloužil. Jeho kvality však byly už tehdy oceněny v zahraničí, kde spolu s filmy Řeka, Extase a Bouře nad Tatrami získal za nejlepší režii Pohár města Benátek na druhém ročníku mezinárodního Biennale 1934. I po sedmdesáti letech, kdy vývoj dokumentárního filmu, doznal v technologii i ve filmové řeči značných změn, neztratilo toto průkopnické dílo nic ze své umělecké působivosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
ocenenia : MFF Benátky 1934 - Súťažný výber ()
Uplynulo 80 let od natoceni tohoto dokumentu a veskery lidovy folklor v nem obsazeny, az na cestne vyjimky uz muzeme videt pouze v ruznych skanzenech. O to cennejsi je tento dokument. Hezky relax pri sledovani tohoto filmu, ne vzdy mi ale do jednotlivych zaberu lahodila hudba. ()
První film co jsem viděl v Ponrepu, stále skvělý. ()
Dokumentární film jako obrazová báseň, aneb takřka dokonalé spojení dvou talentů - dokumentaristického Karla Plicky a filmařského Alexandra Hackenschimeda. Vizuálně strhující, s nápadem, ve všech směrech vyvážené a patřičně momumentální. A dokazující, že není třeba slov, aby se přenesla myšlenka. ()
A já myslel, že Slováci takto žijí i dnes ;) Teď ale vážně. Unikátní dokument,který nám umožňuje přenést se v čase na východní Slovensko 30. let minulého století. Možná to působí více idylicky, než to doopravdy bylo, ale děti pobíhající v krojích kolem koz a ovcí pasoucích se na strmých travnatých svazích jsou prostě neodolatelné, stejně jako monumentální hory na obzoru, přes která se převalují mračna a sem tam prosvitne slunko... ()
Slovenských filmov z prvej republiky nebolo veľa, iba časť z nich sa zachovala, a len pár je plnohodnotne dokumentárnych. Nad témou netreba veľa rozmýšľať, o čom inom by takýto dokument mohol byť, ako o práci na obžive a o folklóre. Tento jedinečný film sa dá so záujmom pozerať aj po takmer storočí. Nie že by sa tieto práce a tance nefilmovali aj dnes, veď Zem spieva na slovenskej televízii aj v súčasnosti, ale takéto autentické zábery nenahradia. Naviac je na vysokej úrovni film aj po stránke kompozície záberov, scenára a réžie, za technickú stránku a stratu kvality kópiami tvorcovia nemôžu, takže im za to neuberiem ani hviezdu. ()
Usměvavé tváře rozbrázděné jimi milovanou zemí, mužští a ženští Davidové o padesát let starší, mraky laskající krajinu... zem spieva Jánošíkovi do skoku. Post scriptum: Film skutečně vznikl za nepřímé podpory TGM skrze jeho dceru Alici pracující pro Červený kříž, který vznik částečně dotoval. Masaryk byl nadšen plickovou prvotinou Slovenským l´judem a snažil se tak dále podpořit národní cítění Čechoslováků. Dílo bylo oceněno ze všech možný stran, bohužel však nedosáhlo významnějšího ohlasu u diváků - v Praze bylo po prvním týdnu promítání staženo, Slovensko dopadlo lépe (nikoliv však zázračně). Kritika tentokrát zkritizovala nezájem společnosti, jež raději navštěvovala podobně laděného (avšak méně řemeslně kvalitního hašlerovského Písničkáře). Na výslednou podobu a nepochybný zápis do historie československé kinematografie (v Benátkách oceněná kolekce českých filmů - rovenského Řeka, machatého Extáze a plickova Zem spieva) měl významný vliv donátor a střihač Alexander Hackenschmied. To by jako p.s. mohlo stačit. ()
Hodnotu některých filmů doceníme až o mnoho let později po jejich natočení... což je přesně případ snímku Zem spieva, ten mezi nimi bude figurovat na čelních místech. Starými tradicemi a folklórem prostoupený každodenní tvrdý život lidí pod Tatrami, dávno zapomenuté písně, dětské hry a řemesla, které už nikde neuvidíte, to vše nadčasově sestříháno a prokládáno záběry dechberoucích přírodních krás Slovenska. Nemám co bych tomuto skvostu vytknul. ()
Zručný etnografický počin. Nevšedne zvolené vyjadrovacie prostriedky sú na svoju dobu trochu avantgardné, ale len do istej miery. Možno o trošku viac zapojiť scenár, ale nechcem mudrovať ... ()
Filmový skvost, který dnes takto natočit lze jen z obtížemi. Nebyl by bohužel dokumentární, ale hraný. Toto je poklad, který zachycuje citlivou kamerou život takový, jaký byl ještě ve 30. letech 20. století na Slovensku. Byť život mnohdy tvrdý a drsný, přesto však z pohybu a tváří lidí čiší radost a krajina skutečně speiva:) Díky za taková díla! Pro mne zajímavé komentáře: Marthos, AndyLemon - odkaz na Stíny zapomenutých předků. ()
Pekny obraz o slovenskej kulture a tradiciach. ()
Formálne je dielo na vysokej úrovni. Krásne scenérie, krásne zábery na ľudí zničených ťažkou prácou, ale i šťastnejších, lebo akosi sa v tých časoch žilo ľahšie, bez stresu. Hudba tiež pekne dokresľuje pôžitok zo sledovania. Idylicky a teda viac nereálne pôsobí to, že ľudia v krásnych krojoch pracujú na poliach. No, muselo to byť určite nepraktické. Taktiež dokument pekne sníma prírodu, zvyky,... ale v závere to už pôsobí jednotvárne. ()
Miestami príliš dlhé, ale krásne. Karel Plicka zaznamenal krásu Slovenska v tej najčistejšej podobe. 85% ()
Zatiaľ čo Česi budovali Prvú republiku a české krajiny sa zaraďovali medzi vyspelý svet, Slováci behali bosí v krojoch po holiach, tancovali, robili kotrmelce a desili sa Boha. Túto smutnú rurálnu realitu, seno trčiace z topánok (ak nejaké vôbec ľudia pod Tatrami vtedy mali), ktorého pozostatky si táto krajina, bohužiaľ, nesie ako stály historický odkaz, zachytil v prvej polovici tridsiatych rokov 20. storočia etnograf Karel Plicka. Až na úvodné zábery z rozvinutejšej Bratislavy, ktorá však aj tak ani zďaleka nemohla konkurovať Prahe, nehovoriac o ďalších európskych veľkomestách, je jeho hodinový dokument záznamom biedy, lopoty a tradičných zvykov, pričom niektoré z nich možno označiť za prinajmenšom bizarné (najmä viaceré zo zachytených detských hier). Kritizovať však obsah v tomto prípade nie je namieste, Plicka ho totiž nijako neovplyvňuje. Naopak, zachytáva ho v najsurovejšej možnej podobe bez akýchkoľvek zásahov. Vďaka tomu má dokument jednoznačne silu zaujať a zároveň predstavuje pozoruhodný historický materiál. Veľké zásluhy na finálnej podobe majú kvalitná kamera, ktorú viedol samotný Plicka, ako aj strih Alexandra Hackenschmieda. Zem spieva je tak filmom, pri ktorom musí divák na jednu stranu krútiť hlavou, že zatiaľ čo v čase jeho vzniku bola veľká časť sveta už kdesi úplne inde, na mnohých miestach Slovenska sa stále žilo ako v stredoveku. Na druhú stranu, práve vďaka tomu je Plickov počin hodný diváckej pozornosti a z dokumentárneho hľadiska predstavuje pozoruhodnú čiastkovú etnografickú štúdiu slovenských ľudových tradícií so zaujímavou výpravou a ešte zaujímavejšími dobovými zábermi. ()
myslím, že tento dokument je naozajstným skvostom. je to z mnohých dôvodov, ale jeden z hlavných je jeho dostupnosť, resp. nedostupnosť. tá ešte umocňuje jeho vzácnosť. to, čo sa odohráva pred vami je akoby z iného sveta. toho minulého. to čo vidíte je také, aké bývalo voľakedy...a to z veľmi jednoduchého dôvodu. ono to totiž je z takéhoto obdobia. isteže sú niektoré momenty možno zinscenované, ale ten nádych toho tradičného zakomponovaného do nádherných NAŠICH prírodných scenérií je magický. činnosti ľudí, ktoré boli v tých časoch bežné a nevyhnutné dnes už nájdete len v rekonštrukciách. tu je to skutočné, živé, dýchajúce...myslím, že nie je mnoho podobných filmových prameňov, ktoré by takto ukazovali život ľudí. celé toto vyznenie nádherne umocňuje hudba. pre toho kto má aspoň trošku národného cítenia, nemôže byť tento dobový dokument ľahostajný. ()
Vždy ma nadchnú nejaké zahraničné filmy, ktoré krásne zobrazujú typickosť miestnej krajiny a prírody, prípadne aj nejaké zvyky a pritom som doteraz nepoznala obdobné slovenské dielo. V tomto filme sa dá vidieť toľko typického pre slovenský život v medzivojnových rokoch, že človeku pri tom napadne plno súvislostí z toho, čo pozná z vlastnej skúsenosti, z toho, čo sa dočítal v slovenskej literatúre atď. Preto som si počas filmu spomenula na naturistov, ktorí v tomto období tvorili. "A tam niekde František Š. píše Malku. Tak!" ()
Inu, mám pocit, že na tomto díle hodně zapracoval čas a že mu příliš neodolává. V encyklopedii Český film - režiséři - dokumentaristé se píše, že se jedná o nepřekonatelné dílo československé etnografické dokumentaristiky. No, na mě tak po 85 letech od jeho vzniku nepůsobí. Myslím, že Plicka byl především vynikající fotograf a to je na záběrech znát, ale film má svoji řeč a to již i tenkrát. Nelze neustále za sebou stříhat až deset celků. Myslím, že Alexandr Hackenschmied musel být zoufalý při střihu. Jak měl tvořit nějakou střihovou skladbu ze samých celků a polocelků? Navíc je znát, že Plickovi dělalo trochu problém komponovat záběr na téměř čtverec (tedy rozměr klasického filmového políčka, který je 5:4) a taky pohyb - uřezané hlavy apod. Z celého filmu přímo kape patos, včetně hudby, i když ta střih mnohdy zachraňuje. Často dění ve filmu nevěřím. Že by zemědělci sklízeli pole v krojích? ()
Záběry na Tatry, tančící děti, nesení Moreny z vesnice, oslava Velikonoc či dívka kolébající svého bratra (pravděpodobně) tak vehementně, div nevypadne z kolébky. Dokument, co ve Slovácích jistě vzbudil velkou míru nacionalismu. Jsem ráda, že jsem po tom nášupu politiku popisujících dokumentů viděla Zem spieva. Nic složitého, prostě jen zdokumentování toho, jak se žije na slovenské vesnici. Krom toho je to kompozičně i technicky velmi vyspělé dílo (s ohledem na dobu vzniku). ()
Dokument? Neřekla bych. Tady se mísí snad úplně všechno, co by se dalo očekávat spíš od celovečerního filmu než od dokumentu. Všechny filmařské aspekty do sebe skvěle zapadají - lyrické zobrazení přírody doprovázené přesně pasující hudbou, střihovou skladbou, kamerou. A hlavní hrdina? Život. Mám pocit, že jsem právě viděla něco neuvěřitelně čistého a dokonalého. ()
Slovensko je skutečně krásná země a slovenská krajina má svůj specifický charakter. Obrázky z pod Tater s pasoucími se ovečkami a hrajícími se pasáčky působí uklidňujícím a přímo idylickým dojmem. I když folklór a lidové zvyky nejsou jinak mé hobby, musím uznat, že síla tohoto dokumentu je v tom, že autenticky zobrazuje to, co jinak už dnes můžeme vidět jen zprostředkovaně na národopisných slavnostech. To však už jen bývá přehlídka krojů a písní a tanců, kdežto zde můžeme vidět lidi v jejich přirozeném prostředí při práci i lidových zvycích. Jejich život byl prostý, ale šťastný, těsně spojený s přírodou. Kamera pracuje úžasně poeticky a pěkná je i hudba, která film doprovází a která vhodně koloruje obraz. ()