Země nomádů

Na tyhle lidi se chci dívat, tyhle příběhy mě zajímají, tuhle tvář USA chci zkoumat. Polodokumentární óda na jedny z posledních avatarů původní americké myšlenky, kde se seznámíme (až na dvě výjimky) s celou škálou skutečných starých nomádů (jak jen tenhle pojem zdiskreditoval měšťácký trend 'digitálních nomádů'), jejichž integrita jim prakticky znemožňuje hrát špatně, protože prostě jenom jsou sami sebou a film je nestaví do situací, které neznají. Obecně z toho filmu jde cítit velká pokora ze strany Chloé Zhao, protože už jenom z toho nakolik přirozeně všichni zúčastnění působí, znamená, že se mezi nimi musela pohybovat nějakou dobu a velmi subtilně až si na přítomnost jí i kamer zvykli. O McDormand jinak škoda mluvit, ta herečka je naprosto neskutečná a společně s třeba takovou Helen Mirren nebo Jennifer Jason Leigh dokazuje sílu hrdého stárnutí. (28.02.2021)

Ani ta nevýslovně příšerná věta z anotace "přívětivý film s nesmírnou duší", ze které jsem znechuceně vrhnul, mě od zkouknutí neodradila, protože nic lepšího jsem po ruce neměl a zvědavost na "oscarový" snímek byla silnější. Ale dost by mě teď zajímalo, jak mohl vlastně Oscara vyhrát, protože v něm nehrajou žádní homouši, ani transky a skoro žádní barevní. No nic. K filmu: Vcelku realistická, i když nepříliš záživná sonda do života amerických houselessáků (kterýžto termín jsem dosud neznal). Americký fenomén (či subkultura) 'lidí z karavanů' mě sice zajímá, ale tohle bylo především o důchodcích a o jejich pospolitosti a o všeprostupující nostalgii za tím, co kdysi bylo, nebo co nebylo a bývalo mohlo být, nebo tak podobně. A na ztotožňování se s osamělými sentimentálními důchodci jsem ještě přece jenom dost mladej (to by mě spíš zajímala sonda do života ve filmu mihnuvších se mladých tuláků, evokujících mi Kerouacovu Beat Generation). Sice asi chápu, co chtěl tímhle dílem básník říci, jaké pocity v divákovi vyvolat a jaké nálady mu navodit, ale mně osobně to zkrátka příliš neoslovilo. McDormand zahrála dobře, ale popravdě mi tahle ženská nikdy nebyla moc sympatická a o téhle její roli to platí dvojnásob. (03.05.2021)

Empaticky vystavěná (bez)starostná jízda, ve které se na různých místech najde každý. Trochu teskní, trochu hledí do dáli, hodně přemýšlí o smrti a o marném lidském snažení. A přestože už tu všechno více či méně úspěšně bylo v jiných nezávislých sebeobjevováních, je Frances McDormand tak moc civilní a "vaše", že není obrany a u každého osamělého východu slunce vás u srdce zase trochu píchne. (26.03.2021)

Člověk už tak nějak dopředu ví, že se jedná o velmi oceňovaný snímek, který to na Oscarech dotáhne daleko = bude to solidní nuda plná velmi dobrých hereckých výkonů a hlavně bude obsaženo nějaké poselství. Takže Země nomádů. Frances hraje tak jak umí, tedy velmi dobře, občas vyskočí nějaký ten zajímavý záběr a nejvíce se mě líbila postava Swankie, která poutavě vyprávěla o vlaštovkách. Nemůžu říct, že by se mě film vyloženě nelíbil, ale nevidím důvod jej někdy znovu vyhledat a opakovaně objevovat čím by mohl být zajímavý. 60% (23.04.2021)

"What's remembered, lives." Země nomádů, jež v sobě přirozeným a nenásilným způsobem snoubí prvky dramatu, road movie a jakéhosi psedodokumentu, vypráví příběh lidí, jejichž život působí na první pohled dobrodružně a nevázeně, avšak při druhém pohledu člověk cítí osamělost, nezakořeněnost a smutek. Film o lidech, kteří si vybrali, nebo spíše byli nuceni si vybrat život v pohybu a takřka bez pevné půdy pod nohama - i tak ale mohou mezi těmito "moderními kočovníky" vznikat přátelské nebo i hlubší vztahy. Zaujalo mě, že vedle profesionálních herců byli ve snímku i "naturščici", kteří vedle místy až syrové kamery a exteriérů dodávali filmu na uvěřitelnosti - palce nahoru za dějové linie se Swankie a Bobem. Ve výsledku se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami, v tomto případě si ale přidám. P.S. "See you down the road." (01.03.2021)