O makové panence

Jako dítě mě hodně vystrašil díl o dvou Emanuelech. Dodnes si živě pamatuju, jak mi do mého dětského světa naprosto nečekaně vletěl, jako příšerná noční můra, ten druhý Emanuel a jako motýl-buldozer mi rozjezdil všechny bábovičky. Moje představy o čisté a silné lásce, kterou nějaká maková panenka zahoří jednou i ke mě. A už nás nikdy nic než smrt nerozdělí... A pak mi na dveře dětského pokojíčku zaklepal hůlkou ten dvojník a zblbnul mi mojí panenku, syčák! Moje dětská hlavička prostě nepobrala, jak je to možné... Najednou má ta moje káča pitomá oči jen pro toho floutka! A na mě, na svoji velkou lásku, naprosto... dlabe. Byla to prostě taková první pořádná facka od života, jako záloha na všechny ty další, které už na mě natěšeně čekají někde za rohem. A ještě ke všemu se ten ňouma (ten pravý) Emanuel neuměl s nastalou situací chlapsky vypořádat, třísknout dveřma a letět opylovat jinej kvítek ze širé a nekonečné louky života. Jen jsem tenkrát nevěděl, jak to jeho chování nějak trefně a erudovaně popsat. Tak už to vím. Jak se vzácně shodli akisha a prvosenka od vedle : "Emanuel byl opravdu neskutečný tragéd" :-) (16.02.2013)

O makové panence a motýlu Emanuelovi vznikl v roce 1971. Maková panenka ze všeho nejraději tančí ve své červené sukénce mezi květy vlčího máku. Hned v prvním díle se potkává s motýlem Emanuelem a zve ho k tanečku. Emanuel s makovou panenkou tančí velmi rád, ale často jim to někdo překazí – jednou zlomyslný kos, jindy mechový loupežník nebo zlý bodlák. (01.05.2011)

Musím se přiznat že tenhle večerníček podle knižní předlohy pana Václava Čtvrtka a i všechny ostatní večerníčky podle něj mně nikdy moc nezajímali, a není to jen kvůli naivnímu ději (Děti mají na naivitu právo) je to protože mi celá animace přišla nevýrazná. Ani můj ne moc oblíbený Rákosníček mně tak nenudil, Jiřině Bohdalové nebo Aťce Janouškové nebo Františku Filipovskému  se v dabování večerníčků nikdo nevyrovná. (03.05.2024)

Na makovém poli pod šeříkem vede živnost nechvalně známý dealer chytrá makovice. O tom že je to darebák, komunista a licoměrník, jakému není rovno by mohl povídat luční koník Vladislav který je již dva roky závislý na kokainu. Hrdinou tohoto kultovního večerníčku je mladý, cílevědomý motýl Emanuel, který na louku přilétá a potkává zde makovou panenku do které se okamžitě zamiluje. V té chvíli ještě neví, že makovou panenku využívá makovice k lokální distribuci opia. Emanuel se stává drogově závislým a jak se jeho závislost prohlubuje, zhoršuje se také jeho zdravotní stav, chátrá fyzicky i duševně ztrácí svůj oranžový cylindr a postupně se propadá až na samotné dno společnosti. Droga už mu vyplňuje celý život a jeho životní příběh spěje k nevyhnutelnému tragickému závěru. (23.12.2006)

Opiová panenka mi vždy byla u (plínce stěží odrostlé) prdýlky, Motýl Onanuel byl moje první láska a společně s přívětivým dabingem pana Brodského to stačí na třetí jiskřičku. Přesto jde o jeden z těch méně oblíbených večerníčků mého útlého... *pohled na starou fotku*... oprava - baculatého dětství. 55% (30.04.2010)