Ja šagaju po Moskve
Walking the Streets of Moscow
Chodím po Moskve
Obsahy(2)
Když se před pětapadesáti lety objevila lyrická komedie Chodím po Moskvě na festivalu v Cannes, vzbudila značný ohlas. Georgij Danělija si za ni odnesl Zvláštní uznání poroty, oceněn byl i kameraman Vadim Jusov, do té doby známý především díky své spolupráci s Andrejem Tarkovským na Ivanově dětství (1962). Jusovova černobílá kamera, ovlivněná tehdy moderní „poesií všedního dne“, přiblížila film dokumentu, Danělijova režie zase zpěvohře o mladých lidech. Jejich celodenní putování po Moskvě je namísto dramaticky gradujícího příběhu vyjádřeno sledem krátkých epizod, které zahájí náhodné setkání Moskvana Kolji (Nikita Michalkov) se Sibiřanem Voloďou (Alexej Loktev) v ranním metru. Dezorientovanému Voloďovi, jenž přijel za spisovatelem, který kladně ohodnotil jeho povídku, dělá Kolja průvodce, přičemž ho seznamuje nejen s hlavním městem, ale i se svými přáteli. Recenze, které film sklidil doma a v zahraničí, oceňovaly na něm mladistvého ducha, díky němuž mu odpustily místy chtěný optimistický tón, označený některými kritiky za „lakování na růžovo“. (NFA)
(více)Recenze (23)
Nenapadny film. Chlapci sa stretnu a pocas jedneho dna v moskve zazivaju rozne prihody. Napriek tomu z akeho je roku, neni tu ani stopa po studenej vojne ani komunistickej propagande. Atmosfera je nevinna, svieza a hrava pesnicka na konci je krasna bodka. ()
Záběry města dělají z tohoto filmu to, co film Manhattan (Woody Allen) z New Yorku. Tedy skoro až symfonický či rapsodický obraz města na pozadí komediálně laděného mikropříběhu. Zahrál si zde budoucí velký ruský režisér Nikita Mikhalkov. ()
Taková nekonfliktní lehce vtipná reklama na Moskvu, na které už ale zapracoval zub času. Jeden den v Moskvě nás provází dva lidé plus jejich kamarádi či kolemjdoucí. Černobílý film je tentokrát spíš na škodu vzhledem k zobrazení Moskvy. ()