V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah.
Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť.
Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej.(oficiální text distributora)
Na DVD
od:
JohnMiller
Ešte kým začnem, rozoberať obsah tejto snímky, tak musím podotknúť, že ma celkom prekvapil fakt, že to nakrútil režisér Ingmar Bergman, od ktorého som videl iba plytkú drámu Leto s Monikou. Keby som to mohol prirovnať k nejakému literárnemu dielu alebo radšej autorovi, povedal by som, že to má výrazné črty Edgarda Alaina Poea. V podstate sa dej odohráva v pomerne romanticko gotickom, prostredí takmer opusteného ostrova, kde sa párik manželov symbolicky ukrýva pred psychickou poruchou muža a maliara v jednej osobe. Jeho myseľ vidí prízraky ktoré sa mu zobrazujú v snoch, takže aj so svojou ženou cez noc nikdy nespia. Popri týchto prebdených večerov muž často rozpráva neuveriteľné a snovým oparom zahrdúsené historky s ktorých ani samotná žena, ktorá ho už pozná dlhé roky, nedokáže určiť či ide o pravdu alebo klamstvo, či nebodaj pseudo-pamäť. Ono tieto všetky subjekty znejú nesmierne pútavo ale vo výsledku ide o veľmi pomalú, nemastnú-neslanú drámu, ktorá ma po väčšinu času nudila. Posledných 20 minút stojí za pozornosť. Tam sa tie snové surrealistické výplody fantázie miešajú z realitou a vzniká, aspoň na moment, pocit riadneho mindfucku. Ale koncept ako celok ma rozhodne nebavil Kvalitu tom vidím aj cítim ale nezaujalo ma to tak, ako som od toho očakával.(9.5.2015)
Sandiego
Tenhle Bergmanův netradiční výlet do žánru hororu na mě působil dost rozporuplně - na jedné straně výborný vizuál i originálně natahovaná statičnost scén, mrazivá atmsoféra "hodiny vlků" (sáhodlouhé odpočítávání bylo nervydrásající) a především "rodinné idylky při chytání ryb" a výborná dvojice v hlavní roli (Ullmannová je výborná zvláště ve scénách, kdy se ona sama ještě posledními silami drží reality a snaží se na ni manžela zpět napojit) na straně druhé až iritující nečitelnost především v závěrečné fantasmagorii, která navíc působí přepjatě a jaksi anachronicky klišovitě, do níž dokonce pronikají předchozí neustále opakované prvky Bergmanových děl, což mě zase jen utvrdilo v tom, že sleduju jen jeho další komorní drama, akorát "převléknuté" do pečlivě maskujícího obleku. Zatímco ostatní filmy se nějak drží života, jeho etických otázek a východisek, zde jsem se setkal spíše s intelektuální nabubřelostí, jenž je od života na míle vzdálena a spíše staví na vyumělkovaném konstruktu. Takovéto filmy mi nikdy nebudou blízké i kdyby je natočil sebevětší mistr.(29.3.2010)
classic
Tento počin spoľahlivo vydesí kohokoľvek,kto si myslí,že sa mu to stať nemôže,ja som si to myslel a dopadol som extrémne depresívne ešte z depresívnejšieho počasia,ktoré ma sprevádzalo počas pozerania nepríjemného snímku,ktorý sa dostane hlboko pod kožu,ešte stále mám divný pocit. Ingmar je divný filmár,ktorého nenavštevujem často,lebo jeho filmografia býva náročná pre diváka,ktorý si myslí,že si oddýchne pri bergmanovkách,ja sa nebránim zvláštnym filmovým dielam,tento,čo som od neho videl, je doteraz tým práve najdivnejším v dobrom slova zmysle s hercami,kde mi z Maxa behal mráz po chrbte,alebo z totálne divnej spoločnosti,kde s potenciálnou manželkou chodili na návštevy... A čo by bol Bergman bez jeho dvornej herečky Liv Ullman,ktorá má z neho depky,t.j aj z Maxa aj z Ingmara. Dokonalý film,čo sa týka kamery,hercov,réžie,ale prazvláštny tým ako sa bude vyvíjať tento story.(15.5.2014)
rawen
Nikdo mě předtím nevaroval že je to horror :) Nemám z toho filmu dobrý pocit, což je určitě dobře - typicky bergmanovská výpověď o lidském šílenství a "ženskosti" (nebo snad "matkosti"?) ženy. Cáká z toho beznaděj a zoufalství, na konci se Ullmanová obrací na kameru a člověk čeká nějaký závěr, závěr ale nepříjde! "je ještě spousta věcí k přemýšlení..." PS: parádní scéna je zhruba v půli filmu, kdy je jasné, že se všechno hroutí - malíř i jeho žena se vrací z "večírku", ona k němu marně hledá cestu, vítr ohýbá kmeny okolích stromků a ty vypadají jako vyzáblé nohy nějakého obrovského zvířete, ona mu utíká a pláče, on odchází pryč a pak teprve přichází "titulek" Vargtimmen (Hodina Vlků) - dokonalé - 9/10 PS: na druhé shlédnutí opět mrazení v zádech(13.4.2006)
Martin741
Moj prvy Yngmar Bergman a hned viem, ze ide o genialny film, ktorym Yngmar Bergman dokazal, ze pravom patril a patri medzi najvacsich a najlepsich reziserov svetovej kinematografie. A kludne znesie porovnanie s takymi velikanmi ako Welles, Hitchcock. Vysoko vyzdvihujem desivy svet prizrakov a dusevnych poruch nemocneho maliara, dalej jeho zena, ktora s nim ostava, a ktora s nim zdiela tieto chimery, sa neodvratne postupne dostava do chorobneho sveta predstav, ktore rozhodne zanechaju hlboku stopu na jej dusi. Vysoko hodnotim genialnu pracu reziserskeho maga Yngmara Bergmana, ktory dokazal, ze sa filmu jednoznacne rozumie. Dalej vysoko hodnotim atmosferu ostrova Faro, ktora ma kuzlo aj po 45 rokoch. A Vargtimmen ma hodne priesah do hororu, co je pre mna len dobre. Horory mam totiz rad. 100 %(26.10.2013)