Vargtimmen
Hour of the Wolf
Hodina vlka
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V prvním filmu ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (137)
Bergman je maestro budovania atmosféry a majster estetického cítenia, na absolútneho génia Svena Nykvista píšem ódy v každom komentári, ale čo mám robiť keď ten chlap je "kameramanský Boh"!?! Hodina Vlkov je vizuálno- filozoficko- alegoricko- metaforicko- mrazivý silný zážitok. Berganove filmové rozjazdy sú síce dlhšie a možno menej záživné, ale druhá polovica je tak fenomenálna a "doritinakopávajúca" že plný počet je namieste! ()
Tak Bergman umí natočit dost dobrý horor. A je to totální psycho, hlavně druhá polovina, u které jsem se dokonce bál (kdyby takhle někdo dneska natočil horor... a ani by nemusel být složitě vyprávěný...) Velmi mile mě to překvapilo, ještě bych vyzdvihl promyšlenost většiny záběrů a především hudbu, která z Hodiny vlků, dělá to, čím Hodina vlků je. Pět hvězdiček to nedostane kvůli (v poslední době to je pro mnou zhlédnuté černobílé filmy čím dál typičtější) jedné déle trvající nudné části. Silné 4* ()
Na rozdíl od Persony možná až zbytečně nejasná výpověď o jednoznačných motivech, kde Bergman na malém prostoru znovu zuřivě ukájí svou obrazotvornou vášeň. Znepokojující a fantazijní, ale přesto jakýmsi morbidním způsobem pravdivý příběh o duševním trýznění, o milostném soužití milujícího a tápajícího, který by si mělo devět z deseti zasnoubených párů před svatbou povinně pouštět, aby poznaly širší podstatu manželství. A to i přesto, že Hodina vlků je více uměleckou hororovou báchorkou než typickým, čistokrevným Bergmanovým intelektualismem. Tak jako tak, svou formální sílu a poselství si zachovává takřka plnohodnotně... 75% ()
Ešte kým začnem, rozoberať obsah tejto snímky, tak musím podotknúť, že ma celkom prekvapil fakt, že to nakrútil režisér Ingmar Bergman, od ktorého som videl iba plytkú drámu Leto s Monikou. Keby som to mohol prirovnať k nejakému literárnemu dielu alebo radšej autorovi, povedal by som, že to má výrazné črty Edgarda Alaina Poea. V podstate sa dej odohráva v pomerne romanticko gotickom, prostredí takmer opusteného ostrova, kde sa párik manželov symbolicky ukrýva pred psychickou poruchou muža a maliara v jednej osobe. Jeho myseľ vidí prízraky ktoré sa mu zobrazujú v snoch, takže aj so svojou ženou cez noc nikdy nespia. Popri týchto prebdených večerov muž často rozpráva neuveriteľné a snovým oparom zahrdúsené historky s ktorých ani samotná žena, ktorá ho už pozná dlhé roky, nedokáže určiť či ide o pravdu alebo klamstvo, či nebodaj pseudo-pamäť. Ono tieto všetky subjekty znejú nesmierne pútavo ale vo výsledku ide o veľmi pomalú, nemastnú-neslanú drámu, ktorá ma po väčšinu času nudila. Posledných 20 minút stojí za pozornosť. Tam sa tie snové surrealistické výplody fantázie miešajú z realitou a vzniká, aspoň na moment, pocit riadneho mindfucku. Ale koncept ako celok ma rozhodne nebavil Kvalitu tom vidím aj cítim ale nezaujalo ma to tak, ako som od toho očakával. ()
Po Personě opět mistrně "nezvyklý" Bergmanův film. Důkaz pro všechny diváky, kteří jeho dílo nesmyslně odsuzují jako sterilní intelektuálštiny, že jsou pěkně vedle. Opravdu děsivé (ano, scéna s chlapcem na skále, nebo celá závěrečná půlhodina, brrr) a stylově zmixované do svěží a nezvyklé atmosféry. Opravdu je silným zážitkem vidět vedle sebe prvky Bergmanovské, Felliniovské a Bunuelovské ve vzájemném souladu!!! ()
Galerie (21)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (6)
- Původní scénář k filmu z roku 1964 nesl název „Kanibalové“ a byl zamýšlen jako drahý monumentální velkofilm. (Hans.)
- Do tohoto filmu Bergman promítl některé své skutečné posedlosti jako např. loutkové divadlo, obličeje nasvícené svíčkou či Mozartovu hudbu. (ClintEastwood)
- Režisérova partnerka a múza Liv Ullmannová byla skutečně těhotná a během natáčení Ingmarovi porodila dceru Linn. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama