Vargtimmen
Hour of the Wolf
Hodina vlka
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, (více)Obsahy(2)
V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah.
Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť. Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (135)
Toľko trpezlivosti pri čakaní na tú správnu frekvenciu, aby som sa mohol naladiť podľa filmu, som už dávno nevynaložil. Je to vôbec možné?! Nech sa chcem akokoľvek pridať k pozitívnym hodnoteniam, jednoducho by som len klamal sám seba. Počas sledovania ma po hodine zaujala len päťminútová scéna, no za to sa jednoducho viac percent dať nedá. Uspávajúca, statická kamera, napätie na hranici príbehov psa Scooby-Doo, aj to len vďaka kvalitnej hudbe. Nelogické, skákajúce scény, prechádzajúce z nevysvetlenej mysterióznosti (kto bol chlapec pri jazere, pani v bielom, hlasy smejúce sa pri incestnej, absolútne sa nehodiacej k filmu scéne?), až po zle spísanú drámu. Monotónnosť dialógov ma trýznila. Takže moje prvé stretnutie s Bergmanom dopadlo dosť mizerne. 40%. ()
Téma šílenství naťuknuté zvnějšku a v širších souvislostech např. ve filmu Jako v zrcadle se tu mění v pád do temnoty lidské duše, žánrově prostou historku o jednom zešílení. Rámec vyprávění je postavený na nekomplikovaném "dle deníku malíře", druhým vypravěčem je pak malířova žena... a vzhledem k tomu, že jedním z ústředních motivů filmu je mentální i fyzické podobání se dlouholetých partnerů, ocitá se divák na lopatě nespolehlivých vypravěčů. A ti s ním vymetou skutečně hromsky. Co je skutečnost a co chorobný sen nelze dost dobře určit, protože není u koho hledat pevný horizont. Jeden drastický výlev stíhá druhý, zvuk skřípe a rve uši. Bergman pálí ze všech hlavní, největší kalibr je totálně zexpresivnělá vizualita a právě sžíravá audio stopa. Hodina vlků není ničím víc než bizarním pokus navodit v divákovi dojem ztráty vlastního horizontu vnímání. Kde je hranice reality a začíná noční můra? Hledat v tomto filmu nějaké hlubiny smyslu je zbytečné, je to velice nedějový a na vybroušené formě postavený existenciální horror, neustávající obrazové blití ztýrané mysli malíře a jeho ženy. Žádné umění pro umění, avšak už vůbec ne film pro blby. Spíš esteticky radikální záchvat obrazotvornosti a na Bergmana dost nesdílný a nic neřešící snímek. Ale sejmul mě jak smečka vlků v bílé pustině. ()
Ingmar Bergman a horor? A prečo nie. Hodina vlkov je čas od polnoci do úsvitu, kedy sa rodí najviac detí, zomiera najviac ľudí a ožívajú nočné mory. Pravdaže, tí z vás, ktorí ste videli jeho ďalšie filmy, klasickú SIEDMU PEČAŤ napríklad, asi tušíte, že riedky dej bude obsahovať zárodky filozofie a veľa scén, o ktorých neviete, čo si o nich máte intelektuálsky myslieť. Na strane druhej, HODINA VLKOV snáď ešte stále, hoci z posledných síl, napĺňa charakteristiku hororového žánru. Či už to budete brať ako príbeh o upíroch, ibaže títo z umelcov vysávajú niečo iné ako krv alebo ako synonymum kritiky umenia, zostane vám hypnoticky pochmúrna atmosféra, opantávajúca vidiecka výprava, uhrančivá kamera a zaujímavé herecké výkony robustného Maxa von Sydowa a krásnej Liv Ullmanovej. ()
No asi byla chyba cekat netradicni vlkodlaci horor a ridit se jen zarazenim filmu a nazvem. Nicmene prekous bych, ze to je jednak hororovy drama, kde je kladenej duraz na to drama a ze to nema s vlkama nic spolecnyho, ale jde o postupny sileni malire. Co uz ale neprekousnu, ze to je ta nejnudnejsi sracka, jakou jsem za posledni mesice videl, dej je o nicem a zaroven zmatenej a i kdyz to ma jen 80 minut, tahne se to, jak kdyby mel tri hodiny a po jehoz skouknuti jsem byl tak vysilenej, ze jsem mel problem se zvednout a vypnout televizi. Proste intousska nekoukatelna sracka, kde nedavam odpad jen kuli docela solidnim hercum. ()
Bohužel musím konstatovat, že ze všech snímků, které jsem od režiséra viděl, mi přišel tento nejslabší. Už začátek s promluvou k divákům a nastíněním natáčení mi nesedl. Stejně tak mi vadilo (a to hodně) neobjasnění faktu, že žena může vidět a slyšet to, co její muž (ehm, argument, že lidé, kteří jsou spolu dlouho duševně „prorostou“ už snad ani vágnější a naivnější být nemohl). Pak i ty odkazy na spisovatele či postavy z romantismu šly (díky mé neznalosti) úplně mimo mě. Co fungovalo, byla alespoň trochu popracovaná psychologie postav (i když oproti jiným režisérovým snímkům to byla docela slabota) a pak hororový nádech jako takový, který si dokázal uchovat určité kouzlo (stejně jako to tajemno kolem, než mi došlo, že ho nelze ani trochu rozkrýt). No, jednou to asi přijít muselo, každopádně poprvé budu muset jít u Bergmana pod 4*, Hodina vlků mi vychází na pouhý průměr. ()
Galerie (21)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (6)
- Režisérova partnerka a múza Liv Ullmannová byla skutečně těhotná a během natáčení Ingmarovi porodila dceru Linn. (Zdroj Letní filmová škola)
- Do tohoto filmu Bergman promítl některé své skutečné posedlosti jako např. loutkové divadlo, obličeje nasvícené svíčkou či Mozartovu hudbu. (ClintEastwood)
- V roce 1968 měly premiéru hned dva Bergmanovy filmy, Hodina vlků a Hanba, k nimž v listopadu 1969 přibyla Náruživost. Vzhledem k touze filmových kritiků shlukovat režisérova díla do sérií bývají tyto tři tituly vnímány jako „ostrovní trilogie“. Ingmar Bergman snímky realizoval na ostrově Fårö, často s využitím vlastního domu, který si postavil na pozemcích objevených při natáčení Persony (1966) a ve kterém v roce 2007 zemřel. (Zdroj Letní filmová škola)
Reklama