Viskningar och rop
Šepoty a výkriky
Cries and Whispers
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Harriet Andersson, Kari Sylwan, Ingrid Thulin, Liv Ullmann, Anders Ek, Inga Gill, Erland Josephson, Henning Moritzen, Georg Årlin, Ingmar Bergman (vypravěč) (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Neutěšený, meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry (Ingrid Thulinová a Liv Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou setrou (Harriet Anderssonová) strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná (Kari Sylwanová), která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku.
Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci.
Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973.
(oficiální text distributora)
Recenze (164)
Jak komplikované můžou být vztahy čtyř žen-tří sester a služebné.Syrový pohled na duši bolavou,koketnickou,nenávistnou , závislou i milovanou! Červená barva,která vše násobí je na místě! ()
Psychicky hodně náročné, ale za ten nádherný konec to stálo. ()
Červené tapety, červené koberce a potahy, tahle agresivní, krvavá barva vévodí všem interiérům-červené jsou i zatmívačky. Bergman prý řekl, že červená tvoří nitro duše. Všechny ženy (všechny v bílém) mají pomalé a zadrhávající pohyby, takže převrhnutá sklenička či rychlý průchod místností působí jako exploze. Hodně scén je tu extrémě protahovaných a život je ukazován jako odumírání, smrt je cítit všude a nejsme ušetřeni ani mučivého boj s ní. Po prohrané bitvě přchází kněz se svími prázdnými frázemi zatím co Anna (která jediná umírjící přinášela útěchu) pietně mlčky sedí v rohu místnosti. Pěkná kritika církve. Je to film i o vnitřním životě, sestry které se nedokáží umírající Agnes přiblížit jsou konfrontovány s vlastnímy nežitými životy. Tenhle tísnivý film není na oddechové sledování (ostatně jako většina Bergmanových děl) protože až příliš vtahuje do bezůtěšného děje. ()
Nejvíc hrůzostrašnej film vůbec. ()