Viskningar och rop
Šepoty a výkriky
Cries and Whispers
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Harriet Andersson, Kari Sylwan, Ingrid Thulin, Liv Ullmann, Anders Ek, Inga Gill, Erland Josephson, Henning Moritzen, Georg Årlin, Ingmar Bergman (vypravěč) (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Neutěšený, meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry (Ingrid Thulinová a Liv Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou setrou (Harriet Anderssonová) strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná (Kari Sylwanová), která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku.
Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci.
Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973.
(oficiální text distributora)
Recenze (164)
Divadelní stylizace, komorní scénář, hrstka herců, jeden dům, jedna noc- z těchto na první pohled neatraktivních surovin dokázal Bergman "vytesat" velice silné a šokující drama o 3 sestrách, kterým v životě zkrátka chybí láska. Nic jiného v tom není. Každá je ale jiná, každá svůj nedostatek řeší jinak.....Celkově tento kousek patří k těm lepším bergmanovkám.... A ještě poznámka: při promitání si nedávejte moc nahlas zvuk protože někdy jsou ty "výkřiky" opravdu výkřiky.. Div že Harriet Anderssonové neupadly hlasivky. ()
Bohužel se tu neshodnu s mým kamárádstvem, ale tento film mě příjde z řady slabších Bergmannů. Spíše mám rád ty černobílé, barevné mi nějak nesedí:-( ()
Lidská samota v tváří tvář smrti, která rozhodně není taková, jak by to byl kdo čekal. Klasický Bergman, který mně konkrétně úplně nesedl. Mám radši jiné jeho kousky. ()
Majstrovsky zvladnuty film od velkeho filmoveho velikana.CHLADNY film o troch sestrach z ktorych jedna umiera vo velkych bolestiach.Zostavajuce dve sestry nedokažu zo svojov sestrou sucitit su citovo chladne.Zosnulu mala najradčej jej sluška ktora ako jedina za zosnulou skutočne smuti .Genialny film . ()
Bergmanovy filmy měly u nás štěstí, že mnoho z nich v době jejich natočení, bylo zakoupeno a zařazeno do repertoáru filmových klubů. Československý filmový divák se tak s odstupem 2-3 mohl seznámit se stěžejními díly Bergmanovy tvorby. A Šepoty a výkřiky mezi ně rozhodně patří! ()
Po již několikáté a tentokrát digitalizovaně. To nejlepší, co IB udělal. Archetypy lidi ztracených ve svých sebeznicujicich programech. A nejlepší polopaticky závěr filmu ever! ()
něco mezi filmem a obrazem, absolutnem a křečí, nudou a strhujícností a třemi a čtyřmi hvězdičkami ()
Krásně režijně zkomponované,přesně v Bergmanově stylu.Radost a dobrou náladu mi Šepoty a výkřiky nepřinesly,silný zážitek a skutečně dechberoucí výkony ústředních hereček ale určitě. ()
Byl jsem na tom s kamarádem v 15-ti letech na letním filmovém festivalu v Kolíně v kině Jas původně měli dávat film "Rozhovor" s Gene Hacmanem , ale míst toho dali toto !!Kamarád při jedné zvracecí scéně řekl že ji hodí asi taky , film kde si žena pořeže genitálie a krev si rozetře po obličeji je podle mne morbidní a nechutný!!Ty dva body jsou jen a jen pouze za Liv Ulmanovou , kterou uznávám z jiných filmů, jinak bych dal odpad!!!!!!!!!!!! ()
Vizuálně bohaté filmové dílo s vytříbeným stylem barevných variant s důrazem na extrémně sytou červenou barvu. Velice komorní drama držící si konstantní odstup jednoduchosti, ve kterém Bergman vypráví o vnitřní úvaze o smrti, sesterství, víře, ženské psychice a hledání smyslu v utrpení. ()
Vím, že po filmařské stránce je to uznávané dílo, ale mne tahle rozvláčná severská melancholie spíše uspávala. ()
Čepici dolů a úklon. Ingmar Bergmann předkládá hypnotizující studii charakterů. Ten nejlepší musí padnout s velkou rezervou jako první. A o tom také film je. Je tíživý, je nutný zamyšlení -není co vytknout. ()
Vizuálně podmanivé a zároveň strašně temné a zlé. Láska, soucit a schopnost porozumění, naráží do neprostupných povahových rysů tří sester, které se pomalu loučí s jednou z nich. Jedinou výjimkou je nesobecká služebná, která je jako plamen, co v jejich chladném světě udržuje jediné, přívětivé místo k životu. Pomalé tempo a tíživá atmosféra stylizovaná do syté červené, pozvolna plyne a hází na diváka deku, pod kterou se snadno začíná dusit. První seznámení s Bergmanem dopadlo na jedničku. Chce to jen vystihnout správnou náladu, kdy se do něčeho takového pustit. ()
Můj třetí film od Bergmana, zaujal mě více než dříve viděná filosofická Sedmá pečeť i retrospektivní Lesní jahody. Film má neuvěřitelně hutnou a depresivní atmosféru, která člověka sužuje jako zlá vnitřní choroba. Ukazuje smrt nahou a bez pozlátka kýče. Psychologie všech tří sester i služky Anny je mistrně vykreslena, k čemuž pomáhají i četné retrospektivy. Film je i vizuálně silný (využití červené barvy). ()
Uvedeno ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1977/78. ()
Veľmi nepríjemný film, ktorý však vo mne na moje prekvapenie zanechal celkom príjemný pocit. Z niektorých scén som mala silné zimomriavky. Hudba mi v tomto filme absolútne nechýbala. Všetko to mľaskanie, dýchanie, šušťanie perinami, hvízdanie vetra či šepkanie navodzuje tiesnivý pocit, ktorý ma sprevádzal celým filmom. Tikot hodín ako kulisa rozhovorov o ničom. Čo bolo na tom pozitívne? Slúžka Anna a jej úprimná láska a súcit. Láska, ktorá existuje aj v chladnom svete plnom chladných vzťahov. Vďaka tomuto momentu nevidím tento film tak depresívne. ()
Zahálka, a s ní většinou související bohatství materiální, jest zdrojem neřesti a chudoby mravní, mnohdy i duchovní. To chtěl možná autor svým dílem říci. Nejsem si ale jist, zda díky ve své době jistě výjimečné formě zpracování, kameře a expresivnímu vedení herců, toto jeho poselství poněkud nezapadlo. Každopádně vytvořil nechutný příběh o odpudivých lidech, který už je ale z dnešního pohledu dost nudný. Jelikož je mi Ullmanka dlouhodobě nesympatická, jediný světlý moment byl tak pro mne její doktorův fyziognomicko - psychologický rozbor. Bez něho by to byly dvě hvězdy s odřeným hřbetem. ()
Slavoj Žižek o Šepotech prohlásil, že v něm probouzejí goebbelsovský tendence. Ve mně taky. ()
Bergman se vším všudy a k tomu barevný. plusy Po zhlédnutí chvíli trvalo, než jsem se zase rozmluvil. Atmosféra snímku na mě dolehla především díky skvělému technickému zpracování a precizní práci s charaktery, ve které Bergman obecně patří mezi nejlepší. mínusy Červená, červená a zase červená a k tomu červené zatmívačky, to je prostě až moc a trochu to kazí jinak nádherný vizuál. První polovina mě moc nebavila a dost jsem se ztrácel v červených zatmívačkách, které oddělovali abstraktní výjevi, pak ovšem konečně přišla ta událost (nechci spoilerovat) a snímek se už rozjel na plné obrátky. celkem 75% ()
Podle mého názoru Bergman v tomto díle spojil veškeré dosavadní znalosti a názory na ženskou psyché a v podobě vykreslení čtyř ženských postav je zde stoprocentně zúročil. Spojil tak problémy sesterského odcizení (Mlčení) a na druhou stranu psychické závislosti na druhé osobě (Persona). Kamera (samozřejmě Nykvist) zde natáčela v červených odstínech, což dodává filmu absolutní ženskost. Muži jsou ve snímku pouze vedlejšími postavami (pouze rodinný lékař zde vzhlíží dojmem, že by mohl razantnímu ženskému světu odolávat). Herecké výkony jsou absolutně fantastické a herečky (zejména Thulin) zde vzbuzují dojem potlačované sexuality. Její scéna převlíkání a následné sebezraňující praktiky nám mohou evokovat novější „Klavíristku“, ale troufám si tvrdit, že zde to působí vyváženěji. Zkušený tandem Ullman-Thulin zde doplňuje jedna z prvních Bergmanových dvorních hereček Harriet Andersson a Kari Sylwan. ()