Vlak do Busanu 2

Pokračování, které si radši autoři mohli odpustit. Jednička skončila skvěle, celkově první díl mě bavil výbornými charaktery (řízek Dong-Seok Ma jednoznačně vede), scénáristicky zajímavými situacemi a překvapivými zvraty. Dvojka sice v trailerech lákala na bombastičtější akci, ale já věděl, že to neskončí nijak dobře. A taky že ne. Hlavní hrdina se dá řadit ještě mezi ty lepší postavy, zbytek mě ale vůbec nezajímal, jejich osudy mi byly přímo ukradené. Masky sice opět fajn, ale zamrzí ten fakt, že se Jihokorejci rozhodli film stavět na digitálních automobilových honičkách, jako ta umělost bije do očí na každém kroku, to jim fakt přišlo jako fajn nápad ? Smutné. Pár osvěžujících žánrových momentů by zde člověk našel (například gladiátorský zápas s nemrtvými), ale tento aspekt nepovedeného CGI na každém kroku tomu bezesporu ve výsledku zlámal vaz. A to závěrečné hraní na city, to se Korejci opět vyznamenali. Bude asi nejlepší, když na tento film zapomeneme a zapamatujeme si jen film z roku 2016, ten si totiž chválu zaslouží. Za mě dvě hvězdičky. 50 % (20.09.2020)

Idioti. Důvody zklamání z pokračování Stanice Soul a Vlaku do Pusanu lze na první dobrou identifikovat ve špatném scénáři; asijsky nesnesitelných dávkách patosu (kdyby byly zpomalené záběry přehrávany původní rychlostí, film je o půlhodinu kratší); přestřelenou CGI, postavách, jejichž jednorozměrnost snese srovnání s těmi nejhloupějšími filmy Jamese Camerona; pokusu dojit jalovou krávu, jíž možná první kapitoly korejského Úsvitu nakonec byly. Možná je to ale jednodušší. Zombie filmy začínají být nudné v okamžiku, kdy lidé přestávají zděšeně prchat. Žánr (mi) dává smysl výhradně v podobě různě a různě dobře natočených pokusů zachránit holý život před lidstvem nahlíženým jako fyzikální přírodní katastrofu. Jakmile proměníte krvelačnou masu nemrtvých/infikovaných v komparz akčního heistu (či Carmageddonu bez možnosti točit svobodně volantem), primární hrůza survivalu / sociálního komentáře se vytrácí. (22.11.2020)

V očekávání naprosté tragédie jsem dostal vcelku průměrnou podívanou, kterou nehodlám srovnávat s Vlakem do Pusanu. Kdyby se film zkrátil alespoň na devadesát minut, hodnotil bych možná i výše. Při pohledu na Carmageddon jsem zamáčkl nostalgickou slzu a bavil se jako tenkrát u počítače, protože i když automobilové honičky byly z větší části pixelové a z ranku sci-fi, potěšily mě. Jasně, v kině by to možná vizuálně taková krása nebyla, což však nevím. Na raketové zombie, rychlejší než živí, jsem si už zvykl, potěšily mě jako v předchozím filmu ty sypající se hordy nemrtvých. Škoda zbytečných užvaněných scén o ničem a patetického natahovaného konce. Samozřejmě se nabízelo řádné gore v přímém záběru, ale budiž. A potěšilo, že ne všechny postavy se dožily šťastného konce.... (01.09.2020)

Ukážkový príklad, ako si “titulom” podpíliť konár pod vlastným zadkom. Neštátná voľba pre “Train to Busan II” zapríčinila, že si ojedinelý divák milne vsugeroval predstavu o bitve v rýchliku z Nových Zámkov do Komárna. Nič to však nemení na fakte, že toto je tak či onak “trošku” priemerná zombie záležitosť, od ktorej si všetci sľubovali ďaleko väčšiu zábavu, ako v skutočnosti ponúkla. Zlé to ale nie je (!), odrážať sa od tunajšieho percentuálneho ohodnotenia, je absolútne scestné. (31.08.2020)

Prvá hodina je slušná. Pomáha budovať Sang-ho Yeonov fikčný svet a kedže fikčné svety so svojimi vlastnými pravidlami mám rád, tak som očakával aj napriek hodnoteniam slušnú jazdu. Bohužiaľ presne v polovici tomu dôjde dych. Ako keby si režisér uvedomil, že jeho postavy sú príliš nezaujímavé aby dokázali pokojné scény vyplniť skutočnou emóciou. A to je kameň úrazu celého filmu. Postavám nedržíme palce tak ako vo Vlaku do Busanu. Ich boj je povrchný, vôbec nie podmienený niečim silnejším a existenciálnejším. Postavy, ktoré žijú na polostrove si žijú (mimo zombíkov) v zásade dobre. Potom príde digitálne finále a prehrsť klišé. Čo sa týka naháňačky, absolútne ignoruje niektoré fyzikálne zákony. A prehrsť klišé ukazuje na neschopnosť prísť s trefným a emocionálne vyšperkovaným záverom. Koniec je teda rovnako smiešny ako v prípade nedávneho Zombie korejského zárezu ALIVE. Priemer, ktorý je smutnou pripomienkou svojho predchodcu. Ale stále pozerateľné ak viete prižmúriť obidve oči a niektoré veci jednoducho prijať. (09.09.2020)