Ticho ve sněžném městě

Má to hodně včel, teda... much. Hodně škodí, že divák uvidí vraha hned záhy, takže nám tvůrci vzali možnost hádat, kdo by to mohl být. Příběhu také rozhodně škodí roztěkanost a neucelenost. Jasně, celkový kontext je asi dobrý, ale musí se uchopit tak, aby to diváka vtáhlo. Celé to bylo takové bez emocí. Nechytlo mě to. Přitom provedení vražd, motivace - to vše je super. K samotnému závěru se vyjadřovat snad ani nemá cenu. Úsměvné, velmi. Toto fungovalo před dvaceti lety ve filmech, takové klišé už dneska neobstojí. Ale rozhodně se Španělé snaží, o tom žádná! (30.03.2020)

Akonáhle je takmer od úvodu odkrytá identita vraha, vytráca sa kľúčový moment prekvapenia. Človek natrafí na veľmi málo thrillerov, pri ktorých platí, že výnimka, potvrdzuje pravidlo. Musí sa jednať o naozaj kvalitného scenáristu a “zručného” režiséra, ktorý následne dokážu diváka ohúriť odhalením motívu, či priebehom samotného vyšetrovania. Za mňa (asi) slabší priemer, lebo toho napätia (až na úplný záver) je tiež asi toľko, ako koronou nakazených predavačiek v Lidli za pokladňou. (03.08.2020)

Španělská tvorba jde z filmu cejtit po celejch 110 minut. Se syrovostí si hrajou tihle borci opálení senzačně. Záběry jdou na kost a nekompromisnost je bolestivá! Nicméně je to vokatý až do prdele! Jak první seznamka, tak vrah. Překvapil mě závěr, po kterým slibuju, že se včelám budu vyhýbat voklikou! Jinak solidní kriminálka! 60% (17.03.2020)

Tak tady Španělé se spoluprací s Netflixem šlápli do oslího hovna španělského muly. Tady se totiž španělský tvůrce rozhodl natočit ryzí mysteriozní thriller se sériovým vrahem a stala se z toho spíš fraška. Změť nudy a nesmyslného vyšetřování z filmu udělal průměrný, až podprůměrný kousek. Škoda, protože atmosféru neznámého to mělo a ty kulisy španělského maloměsta také stály za to. No nic, tak třeba příště. (01.04.2020)

Mlčení Blanek chtělo strašně moc být Purpurovými řekami. To by se ale režisér nesměl jmenovat Kašparózo a Eva García Smaženz de Efedrini být plagiátorskou grafomanskou feťačkou. A tak se v tom jen hodně a dlouho běhá pro zdraví, všichni zúčastnění se většinu hrací doby chovají jako nesvéprávní kokoti a během těch kokainových zpětných a současných záblesků bez jmenovek budoucích příbuzných a potenciálních sociopatů se může jednomu snadno stát, že mu unikne ta skrz naskrz prefíkaná a dokonale sofistikovaná zápletka o dvojčecím trojčeti, kterého nějaký iberský zrzek, říkejme mu třeba Chozé Armando Oukonor, na polední chvíli přismrkl mezi dva cigoše do lůna Končity Farzekašové. No a narodit s korozí doprostřed černočerného Baskicka, to by jeden idiotsky komplikovaným způsobem hned vraždil jako pominutý! A tak jediným rozptýlením v tomto eitopfu z lysohlávek a přiblble vybrakovaných kafilérních zápletek sériově vražedných filmů je sledovat oje inspektorky Kozotřasové. Beléna je již sice kapku tlející a mohutně balzamovaná alfasamice, nicméně s trochou gerontofilní fantazie by se jí pořád celkem dalo zaklikat na kastaněty a v případě nouze do ní i zapíchnout banderilu, kdyby náhodou po Klusákově mementu začaly dvanáctky odmítat Čupačupsy. (15.03.2020)