Párty Hárd

Jestli mě chtěl Martin Pohl šokovat, šel na to úplně blbě. Hromada hoven, vulgarismů a pár deci hnisu mě v dnešní době fakt nešokuje. Exkrementům se vyhýbám (hlavně kvůli zápachu), ale nešokují mě, vzhledem k tomu, jak mluvím, když nemůžu projít autocenzurou (jakou na sebe používám, když píšu na čsfd), mě nemohl šokovat ani použitý slovník a otázka hnisu je úplně o ničem, vzhledem k mému zlatému stafylokokovi. Větší problém byl v tom, že mě nebavil použitý humor (kromě scény s přezůvkami), a celou dobu jsem se strašně nudil. Už by mě to sice nemělo překvapovat, ale zase jsem se nechal nachytat, takže jsem byl opět překvapen, že se dá natočit film, aniž by někdo ze zúčastněných podal herecký výkon. (13.05.2020)

Nejlepší česká komedie od GYMPLu. PÁRTY HÁRD je zjevení na české scéně, kterou by stálo za to regulérně distribuovat do všech komerčních kin po republice, protože si to svou kvalitou, narozdíl od všech těch sračkoidních stokrát omletých vztahových mrdek, prostě zaslouží. Jedná se o poctu americkým puberťáckým komediím se silným pikoidním nádechem folklóru Šluknovského výběžku, se kterou se dokáže ztotožnit kdejaká naplavenina z prdelákova podobného ražení. Martinu Pohlovi se povedlo napsat a zrežírovat nečekaně vtipnou fekální komedii, která má skvěle načasovaný humor (vyplývající z přesně vybraného castingu), skryté pointy, schválně amatérsko-dokumentaristicky vypadající kameru a nostalgický pop-punkový soundtrack, jež právě vylaďuje onen vibe amerických teenage komedií z přelomu milénia, z kterých vychází. Třešničkou na dortu je pak například citace scény z MANDRAGORY. Víc podobně odvážných projektů, u kterých se autoři nebojí vzít koule do hrsti a snaží se s tou zchátralou českou kinematografií něco udělat. (19.03.2020)

To je naprosto neuvěřitelný, co dokáže Pohl natočit za pár korun. Co do kvality obrazu nebo střihu to úplně v pohodě snese srovnání s běžnou tvorbou. Od svého prvního filmu udělal velkej posun vpřed. Na fekálnosti a drsnosti humoru neubral, zato příběh dostal i jakous takous linii. Byly tam místa, kde jsem se smál nahlas. Třeba když Pochcánkův otec oznamuje, že kluka čeká léto u Karadžče a pak pět let v srbských milicích. Fór s defekací "on the spot" je taky super, stejně jako samotná party. V pár místech to trochu vázlo, ale v té kadenci vtipů se to naštěstí ztratí. Upřímně myslím, že z Martyho Pohla roste velký talent české kinematografie. (22.03.2020)

Ač je éra komedií o teenagerech dávno pryč, po letech tu máme mladé smolaře, tentokrát v českém provedení. A po vzoru amerických kousků je to o největší kalbě a o doufání v pořádný zásun. Spousta divných, divokých, divnějších i divočejších situací, o kterých se obvykle nemluví, ale mnozí z nás se s nimi „často“ setkávají. Za tak krátký čas to vlastně ani nestihne nějak nudit, já nicméně až takovou porci situačního i dialogového humoru „neviděl“. Výsledek rozhodně netrhá bránici, ale (navzdory nizoučkému rozpočtu) je poměrně přímočarý a nenucený, s několika říznými momenty či specifickými dvojsmysly. Nejvíc by mě asi zajímalo, jak moc dělá Pohl (nejen v hudbě) ramena. (07.07.2023)

jako nejsem nějak extra útlocitnej a ve filmu mi nevadí prakticky nic,ale v tomhle případě se vulgarita a nechutnost sešla v tak zvláštní kombinaci,že mě to extrémně nebavilo.Ano,párkrát sem se fakt zasmál a je tu několik dobrých hlášek,ale jinak mě tahle česká variace na prcičky - tím spíš po tolika veskrze kladných recenzích - zklamala...40% (20.03.2020)