Hlídka

Patřím už k pamětníkům, a tak si vybavuji, že bulharská kinematografie měla už za časů reálného socialismu pověst tak špatnou, že se k nám její filmová produkce dostávala v rámci kulturní výměny "spřátelených" zemí opravdu zřídka. Ani 90. leta nepřinesla změnu, co můžete chtít po divoké privatizaci v balkánském prostoru... Mám od těch dob tendenci pohlížet na tamní produkci s určitou nedůvěrou až despektem. Komendarevův snímek mi ukázal, jak ošidné je přistupovat k filmům s předsudky. Má totiž vymazlený scénář, který obratně balancuje mezi několika žánry. Sledujeme tři policejní hlídky během náročné noční služby a jejich příhody přinášejí divákovi nelichotivou zprávu o stavu bulharské společnosti 30 let po pádu komunismu, kdy se země motá v depresivním kruhu bídy, korupce, odlivu mozků a arogance mocných. Tragika se střídá s komikou, beznaděj s momenty naděje. Film ani na minutu nenudí a patří k těm vzácným momentům, kdy si říkáte, že přesně kvůli tomuhle má smysl stále hledat perly mezi hnojem. Celkový dojem: 90 %. (10.02.2021)

Další filmový diktát z Balkánu. Naprosto skvělé, film, do kterého se vejde vše, co (festivalový) divák potřebuje. Úžasně poskládané, žánrově pestré, emocionálně bohaté, zábavné, politicky nekompromisní, bez jakéhokoli obalu...také dost drsné, nicméně lidské, velmi lidské, excelentně zrežírované a sehrané tak, jak to lze asi jen v těchto končinách, které opět nastavují nejen tuzemské kinematografii laťku tak vysoko, že na ní někteří čeští tvůrci ani nedohlédnou. Ze zúčastněných herců, kteří zde nejsou ani všichni vypsáni, např. skvělá Anastasia Ingilizova, opět nejvíce válel Stefan Denolyubov, železničář z filmu Slava. (20.02.2021)

Film natočený na jeden záber zvláštne kĺzavou kamerou ukazuje miestami až tragikomicky život niekoľkých postáv. Nebolo potrebné, aby ich bolo vo filme veľa, takto preniknete do ich sveta a aj do bulharskej reality 30 rokov po revolúcii. Čierny humor, láska, násilie, korupcia, všetky spoločenské problémy v 106tich minútach. (10.02.2021)

"My neutekáme pred biedou, ale pred vami, čo ostávate." V Bulharsku sa schyľuje k tridsiatemu výročiu pádu komunistického režimu. V hlavnom meste Sofii majú nočnú službu tri policajné hliadky – hlavní to protagonisti filmu Stefana Komandareva z roku 2019. V tragikomickom príbehu sú šestica policajtov, rozhovory, ktoré medzi sebou vedú, a dianie, s ktorým sa v nočnej Sofii stretávajú, odrazom a obrazom súdobého (2019) Bulharska a troch desaťročí slobody a demokracie v ňom. V mysliach stále dochádza k stretu Západ verzus Východ, v spoločnosti panuje názorový rozkol, ľudia odchádzajú do zahraničia... S akou to krajinou lenže badať paralelu, hm? Postkomunistický syndróm slobody, s ktorou si ľudia nevedia rady, je, zdá sa, rozšírený v podstatnej časti krajín niekdajšieho Východného bloku. Režisér Komandarev predovšetkým v prvej polovici filmu veľmi dobre pracuje s celým týmto "zrkadlom", ktoré nastavuje bulharskej spoločnosti. Vďaka výborne sa pohybujúcej kamere Vesselina Hristova, ktorá diváka stavia do pozície akéhosi si neviditeľného pozorovateľa priamo "za chrbty" policajných hliadok, približuje každodenný (alebo v tomto prípade skôr každonočný) marazmus a neutešenú situáciu mesta a krajiny, ktorá sa aj po tridsiatich rokoch stále ešte len hľadá. V druhej polovici snímky celkovo dobre naštartovaný príbeh kvalitatívne mierne upadá a stáva sa menej úderným, aj keď sem-tam ešte dokáže zaujať. В кръг je v každom prípade pozoruhodným "výletom" na Balkán, ktorý čo to prezrádza o bulharskom zmýšľaní a spoločnosti. Komandarevova snímka dobre prepája prvky komédie a drámy, ponúka solídne herecké obsadenie a zaujať dokáže aj nočnou sofijskou výpravou. (26.01.2024)

Jeden deň bulharskej polície. Nie je to teda žiadny Training Day či Patrola, je to ale humorno-smutné predstavenie reality. Nielen bulharskej, ale určite aj iných balkánskych a postkomunistických štátov. 30 rokov po páde opony a v uliciach a domácnostiach nič nového. Opilci mlátia ženy a tie sa za nich ešte postavia. Mládež sa bije na uliciach a nadáva policajtom. Tí ich radšej ani nenaháňajú, veď na čo. Najvtipnejšia scénka bola s Cigánmi na cintoríne. To bol fakt skeč ako z Mr. Beana. Kradnú písmená z náhrobkov, aby ich mohli dať do zberu. A keď dostali príkaz, aby ich prilepili naspäť, prišlo sa na to, že ani jeden z nich nevie čítať. A najmúdrejší výrok charakterizujúci tú dobu padol v policajnom aute: "Predtým som býval na Ulici Triedneho boja. Dnes sa tá ulica volá Európska. Okrem toho sa nič nezmenilo..." (18.01.2022)