Svůdná krása

Z nějakého důvodu řadím tenhle snímeček mezi své nejmilejší. Je to jeden z těch bezdějových filmů, kterým stačí jen atmosféra, aby divákovi učarovaly. U Stealing beauty mám téměř pocit, jako bych seděl na zahradě na vyřezávané lavičce, bosýma nohama čechral trávník a spolu s Jeanem Maraisem z povzdálí pozoroval ty malé bezvýznamné příběhy všech obyvatel onoho toskánského sídla.. prostě pohoda, jazz. Na příjemně namíchaném soundtracku zazní mj Portishead, Hoover, Hole .. a také časem ověřené goldies Niny Simone, Billy Holiday či Stevieho Wondera. (14.12.2007)

Po náročných spektáklech si Bertolucci zřejmě chtěl trochu odpočinout a tak se nadechl čerstvého toskánského vzduchu, přibral spoustu známých hereckých tváří v čele se začínající zato filmu dominující, krásnou Liv Tyler a natočil film, kde se v rámci jakési umělecké bohémy trávící čas uprostřed nádherné přírody nic moc neděje, ale který přesto a možná spíš proto, svou poklidnou atmosférou a harmonickým obrazem jistojistě pohladí. (16.03.2005)

Vypadá to jako klišé, jak tam popíjejí vínko při západu slunce a řeší akorát kdo s kým a za kolik. Kdo ale někdy v létě pobýval v kopcích střední Itálie, tak mi dá za pravdu, že to prostředí člověka k řečenému přímo svádí (tím spíš, když jde o mladý kolektiv). Všichni jen lenoší a užívají si to, i když by to do sebe jinak neřekli. SPOILER: A je taky pravda, že i tahle idyla se přejí a člověk pak zase touží po šedivém městě. Přesně jak to bylo zachyceno ve filmu. Dal bych i 5*, kdyby to jen všechno do sebe tak okatě nezapadlo. Čímž nemyslím, že mi vadily náhody nebo to, že si k sobě zamilovaní po letech zase našli cestu (vyplývá to z jejich romantického založení). Myslím tím spíš detaily, které kazí celkovou věrohodnost filmu, jako např. žádné nevhodně vzkypělé emoce, trapné chvíle ticha, nedořečené věty. Tady má všechno svůj smysl, každá pomlka je významná, všichni se navzájem chápou. Rohmer tohle uměl líp (věrohodněji). (05.05.2014)

K čemu se vůbec takovéhle filmy točí? Aby se tam všichni svlékli? Jak už úplně začínající Liv Tyler, tak i její kolegyně Rachel Weisz, tak postarší Sinéad Cusack? Aby si lidé říkali: oni vážně jsou ti Italští režiséři akorát žvanilové a úchylové? Aby byl na světě zase další film naprosto o ničem? Aby se mohli ubozí diváci sto třicet minut nudit? Já opravdu nevím. Liv je moc hezká, a je i dobrá herečka, ale na tohle fakt nemám žaludek. Bertolucci je opravdu režisér pouze plytkých prasáren, a já opravdu nevím co bych na tom měla cenit. Bylo to jen o holce která chtěla ztratit panenství, chovala se jako idiot, a obtěžovali ji postarší i mladší chlapíci z celého okolí, a ona i přesto byla úžasná. Taky vlastně, aby to mělo zápletku tak musela hledat svého pravého otce, o kterém bylo už od začátku jasné, který to je. Itálie je moc pěkné místo, ale na něco lepšího než na tuhle pseudo-romantickou pseudo-inteligentní slátaninu. Napsala to samozřejmě ženská což je vidět podle úrovně příběhu. Naprosto příšerný brak který nehodlám ani malinko obhajovat. (23.04.2012)

Nepochybuji, že Bertolucciho Svůdná krása je tím nejhlučnějším okamžikem ozvěn těch nejtišších písní Bilitiných, pro něž žádné zemské hranice neplatí: „Krásná lodi, jež jsi mne sem vezla podél břehův iónských, zůstavuji tě třpytivým vlnám a lehkou nohou vyskakuji na břeh. Vrátíš se do země, kde dívka jest přítelkyní nymf. Nezapomeň poděkovati neviditelným rádkyním a přines jim v obět tuto větévku, již jsem utrhla vlastníma rukama. Byla jsi borovicí na horách, a mocný Notos roznícen otřásal tvými jehličnatými větvemi, tvými veverkami a ptáky. Nechť Boreas tě nyní vede a žene tiše k přístavu, černá lodi, provázená delfíny za příznivého vlídného moře.“ (10.10.2011)