Stalinův státní pohřeb

Koncept dvě a čtvrt hodiny dlouhého střihového dokumentu je prostý – pomocí oficiálních vládních záběrů a bez mimoobrazového komentáře nebo hudby rekonstruuje dění v Sovětském svazu během čtyř dnů po smrti Stalina. Kvalitně zrestaurované archivní materiály, původně sloužící komunistické propagandě, ovšem Loznica využívá k tomu, aby zvýraznil absurditu a rozkryl prázdnotu kultu osobnosti. Vrstevnatý zvukový design a opakování obsahově podobných záběrů ukazují, do jaké míry bylo uctívání vůdce založené na mechanické reprodukci nicneříkajících symbolů a emblémů stalinistické ikonografie. 90% (10.11.2020)

Fascinující filmařský počin, který mě zbavil slov. Myslím, že to je asi nejzajímavější dokument, jaký jsem kdy viděl (pokud to tedy lze nazvat dokumentem...). Sledovat ten nepředstavitelný bizar mě zcela šokovalo a ohromilo, nikdy jsem nic tak neskutečného nezažil. Myslím, že dokud člověk neuvidí tenhle film, nemůže si ani zdaleka představit, co to byl Stalinův kult osobnosti. Při sledování se mi mimochodem bezděčně vybavila vzpomínka na loňský pohřeb Karla Gotta, který se vedle této gigantické kolosální megaakce jeví jako maličký provinční pohřbíček s hrstkou smutečních hostů a to nepřeháním. To šílené měřítko celé akce, které je zde ukázáno, a ta nepředstavitelná přelidněnost všech záběrů, naprosto bere dech, a nedovedu si vůbec představit, jaké organizační peklo muselo být to celé zorganizovat, a navíc v tak šibeníčním termínu pár dní. Btw. pro českého diváka není bez zajímavosti, že se zde v pár záběrech mihne ta svině Gottwald, který Stalina přežil jen o 9 dní, což mi vždy přišlo jako zajímavá náhoda (v případě zájmu doporučuji ke zhlédnutí dokument Mauzoleum Klementa Gottwalda, který vhodně doplňuje tento film). Ještě teď, když si vybavím ty záběry Stalina v rakvi, podbarvené Mozartovým Requiem, a to nekončící defilé hluboce zarmoucených lidí stírajících slzy a poslušně nesoucích obrovské smuteční věnce (obzvláště všechny ty staré plačící báby jsou naprosto fascinující), tak mě znovu mrazí. Nechápu, že se něco takového skutečně kdysi stalo, že to není jen nějaký zlý sen, a že to vlastně i mohl někdo natočit a že ho pustili tak blízko. Životní zážitek, který nikdy nedostanu z hlavy. (30.08.2020)

Jeden z najšpičkovejších historických dokumentov, aké som ked videl. A pritom informácie zhola žiadne, okrem vystúpení komunistických pohlavárov v závere. Ale z filmu ide obrovská atmosféra, mráz, a to nielen preto, že tam zúril ruský marec. Striedanie čiernobielych a farebných scén bolo fantastické. Pozerať sa na ľudí ako povinne, ale aj úprimne plačú za svojim diktátorom, to ma nechávalo v nemom úžase. Celý Sovietsky Zväz sa na pár hodín povinne kompletne zastavil. A na tribúne bolo zaujímavé sledovať, ako si Chruščov hrkúta s Berijom, aby ho o pár mesiacov nechal odstrániť... (10.11.2021)

Čo je veľa, to je veľa. Aj ako oslava najväčšieho vraha v histórii ľudstva sú dve hodiny priveľa. Nie som zástancom toho, aby sa akýmkoľvek zločincom vytvárali monumenty, či už pozitívne alebo negatívne, a ľudia si ich tak mohli pamätať a pripomínať ich meno. No a monumentom je aj tento film, ktorý v dokonalej kvalite oživuje obrázky z momentov, ktoré ľudstvo nemalo nikdy zažiť. Pridáva naviac nepôvodný zvuk, ktorý im dáva silný pocit autentickosti, až z toho mrazí a človek s trochu pomýleným myslením môže pri tých ódach začať diktátora obdivovať. Nepochybne sa takí nájdu a nepomôže im záverečné objasnenie v titulkoch. Takže tri hviezdy za výbornú technickú stránku a kvalitu odvedenej práce a nula hviezd za myšlienku a zmysel filmu. –––– Vzpomínali jsme na to, jak žil nejlepší člověk na planetě, který zvítězil v každé bitvě, který myslel na všechny lidi na světě, a téměř vůbec nemyslel na sebe. (02.11.2021)

,,Zemřel  největší génius lidstva soudruh Stalin. Veliký Stalin smazal národnostní rozpory naší země. Zemřel otec všech pracujících po celém světě.  Kdo není slepý vidí, že se naše Strana semkla a upevnila , v těchto těžkých dobách, ještě více než dříve, proti jakýmkoliv nepřátelským projevům.”  To úsečíček z projevů a chce se mi zvracet. Dokument dokáže otevřít oči a dokonale zde představí širokou Ruskou duši. Co se o ní dozvíme. Rusové musí mít svoji uctívanou svini. Je jedno jestli je to báťuška  Car, soudruh Lenin,Stalin, Brežněv nebo Putin. Je jim jedno kolik nechá hlava pomazaná pobít lidí v lágrech, umřít hladomorem.Je jim jedno, že se bojí svobodně myslet natož mluvit.  Hlavně když JE a vede je k Velkým zítřkům, věří mu na život a na smrt a je jim dobře na duši. Demokracii se prostě v Rusku nikdy dařit nebude. (16.03.2024)