Díra

Měl jsem pocit, jak kdyby se horor Kostka vyexpil do nové dimenze a tou je španělská pecka Díra. Napjatej jsem byl jak struna od kytary Bruce Dickinsona a užíval si tu minimalistickou atmosféru, kde jste žádnou z minuty nemohli vynechat, protože každá v tom uceleném ději měla absolutní smysl. Jen škoda, že závěr to trošku sejmul. Tam by se s tím asi dalo pohrát líp. (29.03.2020)

Zaujímavý upgrade Kocky o nejaký ten filozoficko-psychologický rozmer. Väzenie situované do nekonečných poschodí v ktorom prídel žrádla putuje od najvyššieho poschodia do najnižšieho. Ale keď tí z vyšších poschodí všetko vyžerú, čo ostane pre tých dole? Maximálne tak spoluväzeň. Film ktorý, ukazuje dve veci. Keď je človek dlho o hlade, tak mu začne jebať a je schopný všetkého. Bez ohľadu na to aký kultivovaný bol predtým. A to hlavné posolstvo je asi, že zmenu môžu uskutočniť len tí hore postavení. Najmä keď tí z dola nemajú možnosť sa spojiť. Prípadne sú už tak vyhladovaní, že im jebe. Nejasný otvorený záver nám ale nedá odpoveď, či sa to podarilo, čo je najväčší problém tohto filmu. Tentokrát fakt bodlo zistiť, či to pomohlo. Takže výsledkom je zaujímavá jednohubka, ktorá nenasýti, ale chutí celkom dobre (vzhľadom na námet dosť ironické prirovnanie, hehe). P.S: neverím, že na tej plošine bol dostatok jedla pre všetkých, takže to vlastne nebol psychologický experiment ale iba trochu sofistikovanejší spôsob mučenia. 6/10. (26.03.2020)

Být tam vysvětleno nebo alespoň nějak naznačeno, jakým způsobem se ti lidé (ve spánku?) přesouvají na jiná patra, dal bych o hvězdičku víc. Samozřejmě lze namítnout, že film je alegorie, takže to není podstatné. Na to však bylo ostatním aspektům života v Díře věnováno příliš mnoho pozornosti, než aby se zrovna tenhle detail dal jen tak odmávnout. (28.03.2020)

„Nenapadneš ma hneď. Dnes, ani zajtra. Ale časom sa na mňa začneš pozerať inak.“ Stáva sa mi to málokedy, že neviem, čo si mám o nejakom filme myslieť. Respektíve to, čo si o ňom mám myslieť azda aj viem, no neviem o ňom písať. Stalo sa mi to u Snowpiercer a stalo sa mi to aj u The Platform, ktorá mi ho istým spôsobom pripomenula (hoci naozaj dosť okrajovo a určite The Platform nepozerajte len preto, že sa vám páčil Snowpiercer). Celé sa mi to hrozne páčilo, bolo to nečakané, občas nechutné, občas šokujúce, občas všelijaké iné. A hoci to malo aj hluchšie miesta, občas to strácalo akúkoľvek logiku a koniec, hoci vychádzal z dobrej hrdinovej myšlienky, nakoniec šumel do prázdna. Najlepšie bude, ak do toho pôjdete rovnako ako ja – teda bez akejkoľvek znalosti deja, nepozerajte si fotky a už tobôž nepozerajte trailery. S prižmúrenými očami 4*. (18.05.2020)

Uff, už si ani nepamatuju, kdy naposled mi bylo při sledování filmu takhle nepříjemně. Nemá to sice tolik vrstev jako Snowpiercer, nicméně to na mě díky tomu ve své "jednoduchosti" působilo o to více sugestivněji, než bych čekal. Výtky vůči závěru, na které v komentářích narážím, vnímám jako subjektivně pochopitelné, nicméně se s nimi nemohu ztotožnit a já si jen stěží dokážu představit lepší závěr (myšleno v dané stopáži... kdyby film měl 190 minut tak by se to celé dalo pojmout samozřejmě úplně jinak), který by lépe podtrhl to, o co se tvůrci ve filmu snažili. Když přičtu skvělý herecký výkony a naprosto špičkový hrátky se zvukem a hudbou, není nejmenší možnost, že bych mohl jít pod plnej počet... I přes to, že mi při mnoha scénách vůbec nebylo fyzicky a psychicky dobře.... na druhou stranu, u jedný scény jsem se málem udusil smíchem, takže je to hezky vyvážený. (16.05.2020)