Díra

Mě ten systém se žrádlem, připoměl EU, tam taky nejluxusnější jídlo má Macron a Merkelová, pak tzv Evropa první kategorie a my češi a slováci jsme to dno kam se dostanou leda taky zbytky co nikdo nechce,. takže ten vertikální žrádlovej systém mě naprosto fascinoval. Jinak je to hodně chtyrej biják, to se musí nechat, koncem se teda na to hodil trošku bobek, ale ten zbylej čas je v richtigu. (25.03.2020)

Naprosto geniální nápad na fungování věznice nového tisíciletí, kde bych snad jen pozměnil percentuální šance na lepší poschodí dle výše trestu a každého informoval o počtu poschodí. Potom bych to aplikoval po celém světě. Místo pohodového daňovými poplatníky hrazeného hotelu, kde se v některých zemích dočkáte i vlastního Playstationu, abyste se tam jako sériový vrah náhodou nenudil, by tak vzniklo místo, kde existuje jakási naděje na nápravu vězňů a zcela jistě by si každý uvědomil, že při počtu 333 poschodí a několika letém trestu si může být jistý, že pokud se nepolepší a nenaučí se solidaritě, tak vzhledem k faktu, že už ve 133 poschodí prokazatelně není co jíst, tak jejich pobyt nebude mít dlouhého trvání. Škoda naprosto dementního závěru, který celý nápad nakopl do prdele. Něco tak skvělého a originální si zasloužilo podstatně lepší závěr. [83 %] (08.01.2022)

Myslím si, že Platform se absolutně nedá srovnávat se samotnou Kostkou, která díky chatrnějšímu vizuálu, působila daleko víc syrově a beznadějně. Tam, kde v Kostce nebylo ani jídlo, ani zbytky, mi tenhle film přišel jako komfortní pohádka. Sakra, vždyť tam někdo jde dobrovolně a může si vzít s sebou oblíbený předmět, či dokonce zvíře. Kostka nabídla beznadějnou, odevzdanou a abstraktní vizi, kde hlavní postavy neměli vůbec nic. Další problém tohohle filmu je, že se za celou dobu nikam neposune, netvaruje se a nevyvijí se. Jako náznaky jakoby filozofického přesahu, zde jsou, ale neustále se to drží mantinelů a vůbec to nevytasí nějakou drtivou kovadlinu, jako Kostka se svým abstraktním přesahem. Navíc mi též přišla architektura záběrů chaotická, chybí zde pořádnej tahoun v hlavní roli, ikonický soundtrack zde absentuje, a celé to působí až kurevsky chladně, nemá to intenzitu, nemá to nic co by se mnou hnulo. Ty jo, vždyť to i víceméně tlačí na gore, které zde působí na efekt. Původní Kostka i když se tam nezabíjelo, tak každá past vzbuzovala hrůzu a to tam nepadla skoro žádná krev. K tomu si připočtěme, že se vůbec nic nedozvíme o co tam jde, ani nějakým náznakem. Kostka dokázala působit sebejistě i v tomhle ohledu. Kostka dokázala i pojat normální konverzace, lehkou konspiraci, aktuálnost a zejména pocit, že se ty lidi ocitají na pokraji šílenství o dost přesvědčivěj. (22.05.2020)

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)

Myslím, že spokojit se s touhle polopatickou, doslovnou a ani ne moc výstižnou společenskou alegorií je v době, kdy je společenskou alegorií snad většina filmů, vážně mimo můj toleranční level. Na tohle už je potřeba nasadit nějakou citlivost a mít nějaké nároky, jinak budou za chvíli tyhle filmy otravnější než komiksové adaptace. (28.03.2020)