Variola vera

Ze začátku to působí jako sitcom z ryze socialistické nemocnice na kraji karantény, ale od chvíle, kdy se tam kapavka stane jen obyčejným bebím, nastupuje drama postavené na tom, jak krizová situace dokonale obnažuje lidské charaktery. Nějaký hororový přesah je leda skrze hudbu, především, když vstupuje do hry píšťala, nicméně nekomfortně působících scén se tam najde hromada.. Smůla pro Jugoslávce, že v tu dobu neměli za premiéra našeho Andyho. Byli by best in černé neštovice.. (03.04.2023)

Nějak mám poslední dva dny "štěstí" na depkoidní filmy... No nic. Nákaza pravými neštovicemi hrozí epidemií, a tak vláda uzavře nemocnici, kde k nákaze došlo. Takhle to zní jako jeden z amerických blockbusterů na podobná témata, jenže tohle je natočeno z pohledu obyčejných lidí v té nemocnici, z nichž každý je nějaký, nikdo vyloženě kladný, nebo záporný, s výjimkou primáře, který jen ukáže svou pravou tvář a svou zbabělost. V nemocnici se postupně rozvíjí také ponorková nemoc, vláda chce věc co nejvíce utajit, protože by to přece uškodilo komunistickému režimu i turistickému ruchu. Přesto dojde v průběhu děje i na modlitbu. Celý tento příběh je ještě rámován tajuplnou píšťalou, která dodává celé věci až mystický nádech a má své slovo i v závěrečné části. A oproti tomu je tu chlápek s kapavkou, která se nakonec ukáže jako vlastně docela pohoda nemoc. Snímek je však navzdory oné mystice i drobným odlehčením natočen vysoce realisticky a červenou knihovnu á la Hollywood fakt nečekejte. (30.12.2023)

Když si člověk vezme, co všechno se dělalo kvůli COVID-19, tak si nemůže nepředstavit, jak by to vypadalo při epidemii pravých neštovic. Film je zvládnutý víc než slušně, postavy jsou docela pěkně lidsky uvěřitelné a děj v uzavřené nemocnici je správně klaustrofobní. Do hororu je laděná spíš první část s pacientem nula, ale některé prvky v něm zůstávají celou dobu, třeba hudební doprovod. Rozhodně povedený jugoslávský film. (28.05.2020)

,,…TEN MUŽ JE VE VELICE VÁŽNÉM STAVU. POŘÁD NĚCO MUMLÁ, ZTRÁCÍ VĚDOMÍ. A NA OBLIČEJI MÁ DIVNÉ PUCHÝŘKY“… /// Tak vono už tenkrát nebylo radno si pouštět muslimy do země… Hororem je spíš ta socialistická nemocnice. Pacoš s chorobou, která nebudí důvěru, do ní skvěle zapadá. Taková socialistická Smrtící epidemie. Drama, ve kterým se snaží dát nějakej řád nejen vývoji Varioly (very), ale hlavně izolovanejm lidem, snaží se vybudovat napětí z charakterů… - rozhodně zajímavost. Z toho filmovýho historickýho hlediska. Prostě…, vono to ve srovnání s těma NOVODOBEJMA izolacema jinak nepůsobí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pupen tady, pupen tam, pupen kam se podívám… (a nejsem zahradník). 2.) Myslel jsem, že za komára točili hrůzy jen Poláci. 3.) Thx za titule ,,TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.04.2014)

Až se vám jednoho krásného rána objeví na těle pár rozkošných, děsně svědivých pupínků, na které ten chladivý, bílý pudr nezabere, moc nejásejte, že nebudete muset pár dní do školy. Už nebudete muset nikam! A raději se ani moc neškrábejte, aby vám to v rakvičce slušelo a nebyli jste příliš zjizvení. Ti milí chlapíci z Úřadu pro kontrolu infekčních chorob za vámi jen zavaří dveře nemocnice a nechají tomu "volný průběh", protože jediná účinná medikace na Černé neštovice je devítimilimetrová pilulka aplikována per hlavu. Pravdou ovšem je, že takováto invazivní terapie může mít spoustu vedlejších účinků, například smrt. Neprávem opomíjený klenot balkánské kinematografie, prokazující, že už v roce 1981 uměli ti srbští kluci namíchat pořádný kýbl hnisu, vyrobit nádherně realistické, ťuťavé latexové vředy a zmáknout s pár ochotníky opravdu děsivý, karanténní survival horor podle "skutečně" skutečných událostí v Bělehradě 1972, který si pamatuju, jako bych ho viděl včera. (Viděno v Ostravě 1987, kino Náročného diváka, Festival socialistické kinematografie, lupen za 4 Kčs!!) (25.05.2011)