Nightmare Detective 2
Režie:
Šin'ja CukamotoObsahy(1)
Ačkoli by se mohlo zdát, že se autorský režisér Shinya Tsukamoto po úspěchu Vyšetřování nočních můr uchýlil k praktikám komerčního filmu, jeho snímek s pořadovým číslem 2 není typické pokračování. Tsukamoto totiž nevypráví jinou variaci příběhu staršího snímku, ale podrobněji se věnuje tématům, která dříve pouze nastínil. Více se zaměřuje na postavu depresivního a traumaty drásaného mladíka, který dokáže vstupovat do snů a číst myšlenky. Případ školačky, která ze strachu před svými sny nemůže spát, slouží jednak k prozkoumání samotné podstaty strachu, ale paralelně také odhaluje hrdinovo dětství, a především povahu jeho schopností. Ty se neukazují jako dar, nýbrž prokletí. Není větší hrůzy, než vědět, co si druzí ve skrytu duše myslí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Menší spád, než v případě prvního snímku, což by samo o sobě příliš nevadilo, nebýt poněkud problematické dramatické křivky, která je rozdělena na dvě nerovnoměrné vlny ("pracovní" zápletka v první části příliš brzy zcela ustoupí osobní rovině Kyoichiho příběhu). Obsahově i z hlediska jednotlivých nápadů (míněno takových těch "bobónků") však svého předchůdce zlehka převyšuje. ()
Pre mňa v ucelenosti významov a akejsi sondy do hrdinovej duše - čo značí že už to nie je len kulisa ako v prípade prvého dielu, ale plnohodnotná postava, je pokračovanie Nightmare detectiva lepšie. Stále je to plné bizarností a šialenej exibície hodnej Cukamotovho mena. Jeho šialene roztrasená kamera, výkriky a sugestívne natočené scény nenechajúce pozorovateľa vydýchnuť odkazujú k jeho prvotine Tetsuo. Síce sa mu nepodarilo touto sériou vykresliť natoľko výrazný vesmír, aby po ňom divák bažil ale ako alternatíva k japonskej hororovej škole, je to celkom obstojní zárez. Ani nie tak desivý ako len veľmi osobitý. V zásade ale nemám čo vytknúť, hoci Cukamoto rád preskakuje a zamlčuje, takže od vás vyžaduje strašne silné rozmýšľanie čo aký prestrih znamená. Či sme v sne, alebo v realite. Ale ako vieme, u neho je to účel. Len to občas pôsobí veľmi mätúco. Ale zvyk sem si. ()
Snová hovadina, v ktorej pár jedincov zažíva preludy, predstavy a strach. Pri tom neskutočne jačia a trase sa obraz, takže je na mieste ubrať hlasitosti a sadnúť si čo najďalej od obrazovky. A keď nejačia, tak tam blábolia samé hovadiny a dejú sa divné veci, takže som ani úplne nepobrala o čo im ide. Pár zaujímavostí ale stojí za zmienku - ohavný štekajúci pes (predpokladám mŕtvy), vysúkanie sa z cudzieho tela a obrovská časopriestorová vagína. Inak to nestojí ani za deravý groš. ()
Jsem vlastně strašně rád, že se Cukamoto ve dvojce věnuje víc titulní postavě a jejímu psychickému rozpoložení. Celé je to vlastně o něm a jeho rodině. Vyrovnává se se smrtí matky a s dalšími traumaty. Je to více osobní. Skoro to působí, že v prvním díle Koyichi byl jen vedlejší postavou. Sledujeme strach a jeho překonávání. O tom vlastně noční můry jsou, ne? Tahle duologie patří mezi Cukamotovy nejpřístupnější filmy pro běžného diváka, ale rozhodně nejde o jeho nejhorší filmy. Za mě možná patří dokonce k těm lepším. Rozhodně jde o jedny z jeho nejvíc emotivních a empatických. ()
Mám neodbytný pocit, že Tsukamoto tentokrát vsadil na příliš "konzumní" schéma a Akumu tantei 2 v mých očích splývá s moderní japonskou hororovou produkcí. Není zde už patrný onen charakteristický režisérův podpis, který tak dobře známe z jeho dřívějších snímků a až na pár slibných momentů se film potácí v nudné šedi. Jeden klad tu však také je a to velmi jemné prolínání mezi snem, fantasií a realitou, které v divákovi často rozvíří vlnu pochybnosti a ztrátu orientace v ději. Navíc mám pocit, že Shinya má rád Noční můru v Elm Street, ale to může být způsobeno jen mou chorobnou závislostí na oné sérii. Ve srovnání s prvním dílem, velký kvalitativní propad. Z uvažovaných tří nakonec dávám lepší dvě hvězdy. Pro mě rozhodně nejslabší Tsukamoto. ()
Galerie (5)
Photo © Movie-Eye Entertainment
Reklama