Malasaña 32

Rodina z vesnice, kde ji provázely problémy, se přestěhuje do Madridu. Velký starý městský dům ovšem skrývá tajemství, které bych tu nejraději napsal, ale tajemství se nevyzrazují, že. Původně jsem se těšil na čarodějnický horor, páč to vypadalo, že v bytě číslo 32 žije nějaká ježibaba, jenže on se z toho vyklubal další tuctový příběh s rozzlobeným duchem terorizujícím rodinku. Kamera výborná - hlavně se mi líbil zlatavý opar ve starém domě, herci solidní, hudba obstojná. Jenže...stále a dokola třískání do piana a padající kastroly, kdy tvůrci nechápou, že jednak ticho je strašidelnější a druhak že duch se nezjevuje za výstřelu z kanonu.....jenže to se musí jeden pořád opakovat. A pak ta pomalá otáčení hlavou a hlemýždí pohyby postav, aby zjistily, co děsivého se děje, mě fakt ubíjely. Až tak mi to nevadí u hororů 80. let, ale popravdě - jsem vyděšen, tak mi trvá půl hodiny, než otočím hlavu, abych zjistil proč? No to asi ne. Klišé typu - přetékající vana, houpající se křeslo či zvonící telefon taky nenadchnou. Duchařiny posledních let považuji za největší provar současného hororu. Stále se jim snažím dávat šanci, ale mainstream asi nic povedeného a hlavně strašidelného ještě nějaký čas nepřinese. Celkové 2,5 zaokrouhlím kvůli konci. Tedy ne co se dělo v domě, to bylo až komické, ale za následující scénu, jež se přenesla ven.... Rozhodně nejsem ani nadšený, ani spokojený....zlaté thrillery....zůstaneme-li u Španělů. (19.12.2020)

Přání manželky znělo ať jí najdu nějakou duchařinu nebo něco u čeho by se mohla bát. Já osobně duchařiny moc nevyhledávám, protože na mě lekačky prostě nefungujou. Ale jednou za čas proč ne. Tentokrát tedy padla řada na 32 Malasana Street. Zdejší hodnocení naznačovalo, že by to nemuselo být zas až tak špatný. A vskutku nebylo. Film sice nepřichází s ničím novým ale jedna věc se mu upřít určitě nedá. S atmosférou umí pracovat hodně efektivně. Jenže co z toho když všechno zabije odfláklej konec. Takže po dokoukání u mě převládalo spíš zklamání, protože měl film hodně solidní atmosféru a to skoro po celu dobu. Na druhou stranu, kdyby byly všechny duchařiny alespoň takové kvality - nestěžoval bych si a určitě bych se s manželkou díval častěji. (31.10.2021)

Niet žiadnych pochýb o tom, že toto je o triedu lepšia, španielska varianta na Wanov Insidious. Kým americká verzia postavila základy na imidži a hudobnom doprovode, Albert Pinto poctivo buduje to, čo je pre duchárske príbehy alfou a omegou. Som veľmi milo prekvapený a spokojný zároveň, pričom som po dlhej dobe vzhliadol niečo, čo naozaj stojí za pozornosť. (13.05.2020)

Po dlouhý době Španělé zabodovali tímhle solidním duchařským horůrkem.Intenzivní jízda, která nikam neuhýbá, a atmosférou vás doslova pohltí.Spokojenost..To že se v některejch podobnejch filmech buď čeká na napětí a strašení třeba hodinu, nebo je ve filmu spousty odboček, je fakt.Tady to ale vůbec neplatí.Celejch 104 minut to šlape, straší se, napíná, a hlavně je to znovu po dlouhý době bezútěšně depresivní a beznadějnej film.A proč tedy jen tři.Tak těch duchařskejch filmů sem už viděl dost,a z dávnější doby mám už k tomuhle hororovýmu žánru trochu odstup.Takže na vyšší hodnocení by to už musel bejt fakt neuvěřitelnej kus.Ale dobrý to je.60%. (19.12.2020)

Albert Pintó vzal (doslova) pointu z Insidious a vizuál ze Zajetí démonů, najal Javiera Boteta aby mu odehrál stejnou děsivou svini jako hraje Botet ve všech hororech, vymyslel nakonec docela originální pointu a všechny ty brutální žánrový klišé natočil v prostředí Madridu 70. let aby tomu dodal na atmosféře. Měl štěstí na herce, dobře zapracoval se strašením, kamerou i hudbou a dodal nám tak ze Španělska děsně neosobitý, ale zase po dlouhé době děsivý a příjemný horor. Desetiminutovka náhulu kdy duch dává na prdel celý rodině byla lahůdka. Bál jsem se, bavil jsem se, když recyklovat, tak prosím takhle.70%. (13.07.2020)