Hra na oliheň - Série 1

Na každého jednou dojde. Možná je dobře shlédnout seriál o kterém je ze všech koutů slyšet s velkým odstupem. Přes skvělý nápad a asijské prostředí, ve kterém kdo někdy byl, tak zákonitě musí cítit "vůni" jejich ulic a přilehlých stánků až po výběr herců a hudby bylo všechno naprosto v pořádku. Provedení samotného průběhu "hry" už mělo podstatné trhliny z nichž pro mě nejpodstatnější byla snaha "pořadatelů" o jakousi čestnost či fair play, kterou stále tolik proklamovali, aby pak vše v mnohých dílech hodily za hlavu jen proto, že je to tak napsáno ve scénáři - velmi mi to ubíralo na zážitku a vytrhlo mne to vždy ze sledování. Připomnělo mi to, že nic není dokonalé. Skvěle organizovaní pochopové, mezi kterými se skryjí obchodníci s orgány a jako bonus policajt, který hledá příbuzného to vše v prostředí prošpikovaném kamerami, tajné šoustání na hajzlu, skrytý hráč, kterého si museli pohlídat....... Pak ještě osobní rýpnutí do stylu asijského hraní a gest, které nemusím. Mě to tedy celkově tolik nenadchlo, abych o tom básnil a vyprávěl. Možná, kdyby mi některé hry byly bližší, nebo kdyby byly v prdeli ryby, tak by.....Nebo kdyby perfektní kočičky Jung Hoyeon a Yoo-mi Lee ukázali něco navíc, pak bych dal 5*....Některé díly byly ovšem velmi povedené, příběh pěkně rozvinutý s nečekanými zvraty a konec jak se patří pro správné těžaře. (27.01.2023)

Tak i já to mám za sebou. Humbuk, hysterie, historicky nejúspěšnější počin Netflixu, přes 80% zde na ČSFD, nadšené komentáře….entrée, které předcházelo příchod málo koho. Spadla opona (i když podle dostupných informací jenom dočasně) a já se ptám: „jako opravdu?“ Neříkám, že šlo o vyloženě špatný seriál, ale taky nic víc, než slušný standart. Ze startu jsem si myslel, že jsem v nějaké komedii od Stephena Chowa…….pak to začalo trochu nabírat na obrátkách…….ale postupem času se zase víc kecalo, než dělo. Jeden den, jeden díl, jedna hra, stovky zbytečných slov……nevím, ale tohle určitě není seriálová událost roku. (30.11.2021)

Seriálový formát umožňuje důkladnější práci s postavami, podzápletky i v zákulisí masomlejnku a příjemný úkrok stranou po prvním seznamovacím dílu (kdy je účastníky odhlasován konec). Brutální dětské hry o život jsou pak napínavé a moderně, dynamicky natočené… s výrazným kořením neuchopitelné asijské mentality a patosu. Ovšem stále se ve výsledku jedná o vysoce zprofanovanou pointu (kritiku) cynické zábavy pro znuzené, dekadentní "VIP", kteří nevědí, kde utopit své astronomické jmění, tak se baví sázkami na chudáky, podřezávající si před jejich očima krky pro pár (miliard) wonů. Spokojenost, ovšem všetečné otázky o fungování celého toho dlouholetého "battle royale" cirkusu si raději nechám pro sebe. (02.12.2021)

Dost chytlavý nátřesk made in Korea, na který mě nalákali naši žáci při cestě vlakem z Erasmu. Zkazky nelhaly, pojetí kapitalismu „tady jsi hovno, ale rozhodl ses svobodně“ je tu celkem rozmáznuté, takže se to dá použít třeba ve škole při diskuzi o pojmech jako svoboda nebo trh (ne, nejsem z Marxovy internetové úderky a zásada laissez faire je mi jako učiteli společenských věd normálně docela sympatická, ovšem tady se bavíme o světě, kde je smrt předmětem zábavy a finanční odměny). Samotné hry jsou geniální svou jednoduchostí a z psychologického hlediska dost zajímavé, je tu ukázán rozdílný přístup při řešení extrémních problémů v extrémních situacích. Za nejlepší z toho hlediska považuju epizodu se skleněným mostem. Je pravda, že scenáristé si občas pomohou nějakým tím klišé nebo ne zrovna věrohodným prvkem, ale já jsem v tomhle smířlivý, pokud mě nezačne štvát víc věcí, a to se tu nestalo. VIP, kteří to tady schytávají zleva zprava, mi vůbec nevadí – naopak, tu jejich afektovanou mluvu a trapné vtipy považuju za celkem padnoucí vzhledem k tomu, co to nejspíš je za lidi. Vcelku tedy hodnotím velmi kladně. (1 359.) (18.12.2021)

Kórejský úchyláci sa nám ukázali... Jasné, že im to nemám za zlé, veď presa ja mám rád zvrátenosti - presne ako Hra na oliheň. Názov znie dosť divne ale keď divák dopozerá prvú sériu, konkrétnejšie poslednú časť, dostane sa mu vysvetlenia. Možno teraz vyzerám ako debil, že som nevidel tento skvost keď vyšiel, no áno, pochopte, že príprava na tento seriál zaberie aj pol roka! Počas príprav si pozriete Parazita a hopsá na Squid game. Veľmi pozoruhodný seriál, to musím uznať. Napínavé dejstvo obohatené nemorálnym zachádzaním s ľudmi, nie je zrovna žáner, po ktorom by som dychtivo masturboval. Okej, napínavé to bolo, malo to spád, úžasný nápad, skvelé herecké stvárnenie... Presne všetko to, čo by kvalitný film/seriál mal mať. Veď to nie je práca amatéra. Ono to ani nemá nejaké výrazné muchy, takže v konečnom dôsledku sa mi to ľúbilo. Sú tu isté predsudky pred druhou sériou (kto dopozeral seriál vie), bojím sa totiž, že vymizne to čaro napätia jednotky, že to bude nudné, rozprávkové... Ak vám toto neprišlo odpudivé a nechutné, bežte sa liečiť, ale ak ste mali výborný zážitok a ste nadšenec zvráteností, tak zrejme sa vám seriál páčil a dávate podobné hodnotenie ako ja. Teraz ma neberte ako úchyláka, ktorému sa páči pohľad na umierajúcich ľudí - nie to ja nie som, mám len rád neočakávané zvraty, napätie a isté satisfaction, ktoré som ja prežíval pri pozeraní Squid game. (17.04.2022)