Reklama

Reklama

Bojovali za vlast

  • Sovětský svaz Oni sražalis za Rodinu (více)

Obsahy(1)

Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci, kteří fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Je těžké nenechat se přemoci hrůzou a bezmocí. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců, kteří zemi nedokázali ubránit… Film Bojovali za vlast byl natočen k 30. výročí konce války podle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova. Na rozdíl od většiny sovětských válečných filmů své doby se mu daří vyhýbat se přílišnému klišé a přepjatému patosu. Naopak disponuje dobře vykreslenými, uvěřitelnými charaktery, mezi nimiž vyniká hlavní postava, výřečný a chvástavý vojín Lopachin. Jeho představitel Vasilij Šukšin zemřel v pouhých 45 letech právě při natáčení tohoto snímku – zbývající scény tak musely být dotočeny s dublérem a předabovány. Mezi kvality Bondarčukovy vize sovětského ústupu patří i inovativní práce s kamerou od Tarkovského spolupracovníka Vadima Jusova. (Česká televize)

(více)

Recenze (73)

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Skoro za 5 rudých.. Ve filmu se asi 3x plká něco o vlasti..a to je popravdě asi 2x více než jsem schopnej tolerovat.. A taky to občas zaškytalo v uvěřitelnosti průběhu bitev... Ale na druhou stranu, když se bojuje, je to pompézní a syrově šílené jako coppolova Apocalypsa ..A když se nebojuje, tak jsou vztahy mezi charaktery natolik nosné, že jsem se vlastně ani na okamžik nenudil. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Po množstve preideologizovaných sovietskych vojnových filmov, ktoré som videl, je pre mňa výtvor tria Šolochov-Bondarčuk-Šukšin príjemným prekvapením. Je pochopiteľné, že sovietska filmografia sa príliš nehrnula do zobrazenia neslávnej epizódy Veľkej vlasteneckej vojny, keď nepripravená Červená armáda viedla neorganizované ústupové boje a nemohla počítať ani s podporou obyvateľstva. Obraz vystrašených a zmätených oviec medzi tankami je dostatočne výrečný a príliš sa nelíši od obrazu trosiek pluku s 27 vojakmi, ktorí pochovali posledného dôstojníka. Film má vydarený vizuál a nezaostáva ani hudobný doprovod. Na vojnových scénach sa rozhodne nešetrilo a scény delostreleckej a leteckej prípravy útoku preorávajúcej bojisko sú fascinujúce. Aj preto, že sa na ne dívame očami prostého vojaka a nie generála z bezpečne vzdialeného veliteľského stanovišťa. Veľká škoda, že pri toľkých vynaložených prostriedkoch boli tak hlúpo zrežírované. Vojakov, ktorých charaktermi, osudmi, postojmi a vzťahmi sa film zaoberá podrobnejšie nie je príliš veľa, takže je možné ich usledovať bez toho, aby sa divák v deji strácal. Problémom je, že viaceré nie sú ukončené, ale opustené. To v podstate aj celý dej. Zobrazenie ruskej duše bolo na hrane únosnosti, niektoré monológy (vrátane vnútorných) i za hranou. Napriek všetkému, veľmi príjemné prekvapenie. ()

Reklama

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Gospodin nenechaj ma umrieť..." Myslel som, že všetko zásadné na tému vojnový film som zo ZSSR už videl, ale toto mi nejako ušlo. Alebo presnejšie vedel som o ňom, ale myslel som, že je to jedna z tých sovietskych sračiek. Zbadal som však meno Bondarčuk a bolo rozhodnuté. Film má poctivú stopáž, niektoré scény najmä bombardovacie sú skvelé, ale najviac ma zaskočili dialógy, ktorých je tu pomerne dosť, ale sú skvelé a takmer bez zbytočných propagandistických kecov. Rieši sa tu život bežného vojaka na fronte, kde každý z nich prežíva svoje problémy a minipríbehy. Vtipné momenty sa myslím vydarili, vždy keď sa ozýval chlapský smiech, smial som sa s nimi. Vnútorné dialógy mi nevadili a najviac sedeli Bondarčukovi pri scéne, kde ho raneného z obrovského krátera ťahá mladá sestrička. Malý počet hodnotiacich ma trochu prekvapuje. ale som rád, že som mu dal šancu a svoju kvalitu si film obhájil. Videné na STV2 pri príležitosti 70. výročia od ukončenia 2. svetovej vojny. 80%. ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Úžasné. Sergej Bondarčuk se vrátil k Michailu Šolochovovi, podle jehož předlohy natočil už dříve svůj slavný debut Osud člověka. Tentokrát se legendární režisér zaměřil na boje u řeky Don a opět mě jeho snímek nezklamal. Vzhledem k roku vzniku jsem čekal klasickou sovětskou propagandu, místo toho jsem se dočkal výtečného filmu s výborně napsanými postavami, u nichž nechybí trpký humor a vlastnosti jako strach, zoufalost, ztráta nadějí a celkově lidský rozměr. Bitevním scénám nezůstal Bondarčuk nic dlužen - ukázal nefalšované peklo. Herci jsou opět skvělí. Vede především Vasilij Šukšin jako Petr Lopachin, pro něhož to bohužel byla poslední role, a samozřejmě samotný Bondarčuk, který si na bedra zase naložil hodně nejednoduchou roli a opět byl v roli křesťanského (!) vojáka Zvjaginceva neskutečně přesvědčivý. Atmosféra opět neskutečná, Ovčinnikova hudba nesmírně působivá. Krásný divácký zážitek, který by byl ještě krásnější, pokud by ČT k vysílání použil původní superširokoúhlý formát a ne příšerný ořez 4:3. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Pro mě v jistém smyslu dost zklamání. Kamera, herecké výkony, psychika vojáků, celkové ladění i atmosféra, to vše je výborné. Dokud nedojde na bojové scény. Po Bondarčukových opusech Vojna a mír a Waterloo jsem očekával uchvacující válečnou vřavu, což se tak úplně nedostavilo. Prostě vždycky jedou německé tanky (vesměs T34 a T54 s upravenou korbou) po pláni, Rusové na ně začnou pálit, Němci aniž by si moc vystřelili přijdou o pár tanků, ujedou, Rusové se stáhnou a to je celý. Obdobně je to s nálety. Možná už jsem zmlsán současnými filmy, každopádně jsem si technickou stránku představoval jinak. Ale jinak je film rozhodně dobrý, to v každém případě. Přehnaně neheroizuje, ideologie tu je čistě jako povinná úlitba době a zváště drastické vize Bondarčukovovy postavy jsou velmi působivé. Rozhodně stojí za vidění. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (5)

  • Film byl natočen k 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce dle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova a byl natočen na 70mm formát. (Aelita)
  • Ve všech scénách útoku německých letadel messerschmittů byla použita reaktivní latadla L-29 Volgogradského centra letecké přípravy DOSSAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). (Aelita)
  • V jedne ze scén lze v pozadí vidět po řece plující křídlový člun. Ty však v době války ještě neexistovaly. (Aelita)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno