Obsahy(2)
Existuje v USA ešte slobodný priestor na diskusiu, alebo sa pretláča jednostranný názor a všetko iné je vytesňované? Komentátor Dennis Prager a komik Adam Carolla hovoria s vysokoškolákmi a učiteľmi o bezpečných priestoroch na univerzitách. Dokument tiež pokrýva spory o slobode prejavu, ku ktorým dochádza, keď sú konzervatívci pozvaní k diskusii na univerzitách. (Arsenal83)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Hodnotím jako velmi užitečný snímek, protože: 1) je plný roztomile „korektního“ židovského humoru; 2) konečně mi někdo srozumitelně vysvětlil, proč jsem odporný privilegovaný bílý rasista, šovinista, nacista, homofob, trasfob, xenofob, antisemita, kulturní apropriátor a vůbec celkově odpudivá lidská kreatura jako… jako… no já teď honem nevím, tak třeba jako John Cleese; 3) začal jsem na to být opravdu velmi hrdý. ()
Hodně neobjektivní a jednostranný dokument v kterým se konzervy, boomeři a sněžný vločky hádaj o svobodě slova. Tohle jsem fakt potřeboval vidět. Kdo nezná PragerU a jejich absurdní propagandistický pravičácký hovna, který jsou tajně dotovaný fosilní lobby, mějte se na pozoru. ()
Nejlepsi a nejvice znepokojujici dokument, co jsem videla.... Nejaky social dilema se muze jit zahrabat, to je pohadka pro deti... To, ceho si delsi dobu vsimam a znepokojujeme me to, po tomhle snimku se vazne bojim a desi me, v cem budou pristi generace vyrustat. Vidim tu neschpnost diskutovat, neschopnost prijmout jiny nazor, vidim ten strach vyjadrit nazor, protoze nikdo nechce ztracet cas nenavistnymi reakcemi bez schopnosti diskuze. ()
Nemáš rád negry? Myslíš si, že homosexualita je úchylka? Domníváš se, že slepice by měly držet hubu a kojit u plotny? Nesnášíš „nadřazené a privilegované“ bílé zkurvence? Máš za to, že celý svět by si měl upřímně myslet, že je buzerantství naprosto přirozené a normální? Chtěla bys chcát ve stoje a přeješ si, aby zasraní šovinističtí maskulíni v bolestech rodili a rozfoukávali doma oheň, zatímco ty je budeš živit? No, máš na to v moderní civilizaci, kurva, rozhodně právo, a nikdo, ABSOLUTNĚ NIKDO, by ti nikdy neměl bránit v tom, říct nahlas co si myslíš! A pokud začne, začínáš žít, nebo už žiješ v některé z pojebaných diktatur. Problém samozřejmě nastává, pokud začneš o svých patonázorech přesvědčovat ostatní, prohlásíš se za největšího rozumbradáče v galaxii, zburcuješ tebou viktimizované debily a naroste ti východoněmecký pornoknírek či mužikovská pleš a bradka. Poučeni z historických fucktů již víme, že každá taková pojebaná diktatura (ať už zprava či z leva) vždy zásadně začíná jediným – potlačováním svobody slova, individuality, inteligence, cenzurováním a ostrakizováním všech nebučících s kolektivně smýšlejícím zmanipulovaným stádem. Fáze dvě je pak násilí místo argumentace, protože ta pičoidní dogmata mezitím zaxiomovatí a racionálně se již odargumentovat nedají. Toto je naprosto děsivý dokument o tom, že nám po necelých třiceti letech zjevně začalo ve druhé dekádě 21. století další kolo. Devastujícím zlem jsou nyní korporátní zmrdi, monopolně sedící na nebývale rozkvetlých a světotočných informačních technologiích, jejichž prostřednictvím si několik let cílevědomě stavěli cestu k tomu, aby se patomorálka, demagogie a dezinformace k jejich vlastnímu finálnímu prospěchu šířila rychleji než korona ve starobinci. A ta jasně zřetelná hrstka pamrdů nyní nedělá nic jiného, než že spolu s tou armádou uměle vytvořených rádoby utlačovaných obětí a ze squatů vylezlých levicových smažek, které sice neví, co chtějí, ale hlavně, že se angažují a je chaos, sveřepě globálně bojuje proti všem těm odporným ismům a iím, co tak strašlivě deformují svět, v podstatě starým, dobrým a léty praxe osvědčeným fašismem. Čímž optikou informační demagogie nyní civilizovaný svět vypadá, jako by se tu posledních pár dekád jen urputně lynčovali negři, vraždily buzničky, týrali vozíčkáři a lidé s jizvami a bily a ponižovaly samostatné a cílevědomé samice. A jestli si náhodou myslíš něco jiného, byť ti to potvrzují empirická pozorování, tvé vzdělání i nepostižené informační zdroje, jsi zkurvený rasista, šovinista, xenofob, homofob a misogyn a brzy s tebou zatočíme. Po nacibolševicku! Ve Spojených sráčích už pomalu trháme první dodatek, a to byl nějaký velkohubý pilíř! A nejdekadentnější na tom všem je, když zjistíte, že v té žumpě současného mediálního tmářství, cílené manipulace, tupé agresivity a obracení světa v prdel opravdu nejracionálněji, nejvěcněji a nejkultivovaněji argumentuje partička bigotních židů. Takže se na tohle pěkně podívejte, vyděste se a pak i nadále držte huby, přizdisráči, budete pro Nové pořádky ideální masou. Masou plnou kýžené vizuální diverzity, ovšem s dokonale uniformním myšlením. Pro sichr se ještě můžete schválně zmrzačit, začít píchat stejná pohlaví, popřípadě se naučte rapovat, zapadnete do Matrixu mnohem hladčeji. () (méně) (více)
Také máte po zhlédnutí No Safe Spaces strach o svobodu slova v "největší demokracii světa"? Nemějte... Určitě ne na základě tohoto dokumentárního filmu. Film je sice plný vzletných řečí o svobodě slova a jejím ohrožení, o diskuzi a Ústavě s jejím Prvním dodatkem; ano, i mantra zdravého rozumu zde zazní... Ovšem kromě jednotek scén s jistou mírou konfrontace (kde ale hlavní protagonista Dennis Prager víceméně poučuje než debatuje), je film pouze megafonem jedné strany ve vyhroceném pravo-levém kulturním boji. Vlastně mě směr, jakým se film bude ubírat, mohl napadnout, kdybych se předem podíval na jméno scenáristy: John Sullivan dříve spolupracoval s Dineshem D'Souzou a výsledný tvar No Safe Spaces se jeho filmům v lecčems podobá (hlavně tím otravným sebeoslavným narcismem, ale podobný je i modus operandi při probírání tématu). Tento dokument tak spíš přispívá do atmosféry vzájemného míjení se; neusiluje o porozumění ani o skutečný popis stavu věci.____ Charakteristikou každého příkladu ohrožení/porušení svobody slova, jak ji Američanům zaručuje První dodatek, je v tomto filmu nedořečenost. Snad u každé probírané kauzy už při první ověřovací iteraci zjistíme, že kontext je mnohem širší a barvitější. Ve filmu však vidíme proti sobě stát čistě racionální uměřenost (vědomou si morální nadřazenosti individualismu) a tupé emocemi a atavistickými pudy ovládané stádo (které se v podstatě bojí svobod). To je pak easy job, když je filipika namířena proti takto prezentovanému nepříteli (a problému). Pranýřují se vybrané případy vyhroceného studentského (!) aktivismu a sugeruje se vznik školního prostředí branícího intelektuálním konfrontacím, ale mlčí se o kurikulech; hájí se ústavně "zaručená" absolutní svoboda slova, ale mlčí se o skutečných implikacích Prvního dodatku (je krátký, přečtěte si ho), který neříká, že hate speech nemůže mít důsledky (viz např. nález Nejvyššího soudu USA v případu Bethel School District vs. Fraser z roku 1986, že škola má právo zakázat vulgární a nenávistné projevy, pokud se neslučují s hodnotami instituce). Jenže vedle všeho sherry-pickingu a všech strawmanů, na nichž film stojí, je nejpozoruhodnější licoměrnost, s jakou se jde za vytyčeným cílem. Film se bije za svobodu slova pro nacisty a odsuzuje cancel culture, ale mlčí o tom, že PragerU - platforma hlavního protagonisty - odstranil ("zrušil") ze své nabídky videa kontroverzního antisemitského komika Owena Benjamina. Film tepe vybrané projevy studentského aktivismu, ale mlčí o kurikulních opatřeních v některých Republikány ovládaných státech USA, jež zakazují (!) pozitivní zobrazení homosexuálů (na základě tzv. "No Promo Homo Laws"). A konečně: Film ve snaze bagatelizovat institucionální rasismus v USA vyzývá Afroameričany, aby si přestali hrát na oběti (protože to je to nejhorší, co prý můžou udělat), aby se vzápětí Prager a jeho kolegové sdílející s ním echo chamber sami začali stavět do role obětí, hořekujíce nad tím, jak je těžké být v Americe konzervativcem...____ Film se dotkl několika důležitých bodů a správně poukazuje na určitou přecitlivělost, ale ve výsledku je jalový (světelné roky vzdálený komplexnosti dokumentu o 14. dodatku Země svobody: Amerika jinýma očima) a v jádru si i protiřečí: V samém závěru film ukazuje, že ochranné mechanismy existující v USA zafungovaly bez problémů (vyhození učitelé byli kompenzováni, problémovým školám klesly počty přihlášek ke studiu, odmítnutým řečníkům byly nabídnuty jiné platformy, Prager si oddirigoval svůj koncert před plným hledištěm...). O čem je vlastně tento dokument? Je zřejmé, že problém "umlčování" je v tomto případě iluzorní. A ruku na srdce, po řemeslné stránce jsou levičáci mnohem schopnější filmaři... () (méně) (více)