Reklama

Reklama

Zbožný i svárlivý, posedlý i pokorný, velkorysý i hrabivý – takový byl Michelangelo. Jaký byl ale jeho největší hřích? ... Florencie, počátek 16. století. Michelangelo Buonarroti (Alberto Testone) je svými současníky považován za génia, v současné chvíli je ale zbídačen a vyčerpán snahou o dokončení stropu Sixtinské kaple. Když jeho objednavatel a hlava šlechtického rodu Della Rovere papež Julius II. zemře, umělcova loajalita je podrobena zkoušce. Na papežský stolec totiž usedne Lev X. z konkurenčního rodu Medicejských a pověří ho novou lukrativní zakázkou – fasádou baziliky San Lorenzo. Michelangelo, který je nucen lhát, aby si udržel přízeň obou rodin, je postupně stále více sužován paranoiou a halucinacemi, což ho vede k nemilosrdnému zkoumání vlastních morálních a uměleckých selhání. Film Hřích, který napsal i režíroval Andrej Končalovskij, se soustředí na lidský rozměr legendárního umělce a zkoumá „agónii a extázi“, které doprovázejí osobní výjimečnost. (Česká televize)

(více)

Videa (6)

Trailer 2

Recenze (8)

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Namiesto klasického komentára citujem úvod z knihy Agónia a extáza, čo je asi najlepšia životopisná kniha, akú kto kedy napísal: "Akože môže, pani, toľká sláva z balvanov alpských, z týchto sôch a rytín naďalej skvieť sa nad ich tvorcom skrytým, ktorý už dávno v prach sa rozpadáva?" (autorom veršov je samotný Michelangelo). ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Michelangelovým hříchem bylo, že zestárnul a zemřel, jak to ostatně (později) pociťuje i on sám: Obtížen léty, hříchy pokálený, / jež trapným zvykem ve mně vkořenily, zlým jedem živím srdce své i žíly, / zřím dvojí smrti vstříc, neschopen změny. (Přkl.: Jiří Pechar). Jeho spoluhráč a zároveň i protihráč Andrej Končalovskij založil svou koncepci na něčem jiném, na Dantových "visiones". Přiznává, že objev skutečnosti, že Michelangelo byl znalcem a vykladačem Danta, byl pro něho klíčovým. Pokusil se tedy (to už nejsou jeho vlastní slova) vklínit mezi tyto dva renezanční monumenty a pojednat prvního podle druhého. Končalovskij: Dante popisuje, jak procházel lesem a potkal poutníka, a jaká byla jeho zkušenost, když procestoval všechny okruhy pekla: "Zanech vší naděje, kdo sem vcházíš". A o tom je můj film - to je moje vize Michelangelova života. Michelangelo touží po stále (dnes by se možná řeklo) "větší kvalitě": krásnějším a větším sochám, obrovitějším kusům mramoru, výše postaveným mecenášům, větší oblibě a většímu majetku. Jeho naděje a touhy ho však zavádějí do vnitřních rozporů, oportunismu a lži... V obsahu se mluví o nějakém "největším hříchu"; Končalovskij o něm nemluví, i já se domnívám, že se ho Michelangelo nedopustil. Myšlena tím může být samozřejmě jen superbia, čili hybris, čili pýcha, kterou následuje pád. ()

Reklama

andrii 

všechny recenze uživatele

Říčný poutník. Faustovský Mesiáš. Zná nuzný, hýřivý šat, který dýše. Vší vlčí čas. Živí jej, stravuje kamenný řád, kterým omítne mecenáše, Mrakomory. ()

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Film je na můj vkus až příliš naturalistický ve snaze vykreslit středověk ve vší jeho odpornosti a špíně. Končalovskému snad šlo o zdůraznění kontrastu mezi božskou krásou Michelangelových děl a hnusem, v němž se rodila. Možná v tom viděl i paralelu mezi vznešeností ruského umění a nizkostí poměrů, z nichž také vyrůstalo. Michelangelo zde ale tím pádem není vykreslen nijak přitažlivě a divák si tak k němu nemůže vytvořit nějaký hlubší vztah. Snímek tak působí až příliš chladně a odtažitě. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama