Kamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Fabrice Luchini, Patrick Bruel, Martina García, Thierry Godard, Zineb Triki, Lilou Fogli, Pascale Arbillot, André Marcon, Jean-Marie Winling (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vlivem jednoho velkého nedorozumění jsou dva kamarádi z dětství (Fabrice Luchini a Patrick Bruel) přesvědčeni, že tomu druhému zbývá jen pár měsíců života. Rozhodnou se proto dát všechno stranou, dohnat ztracený čas a strávit poslední dny společně, bláznivě a nezapomenutelně. (HBO Europe)
Videa (4)
Recenze (32)
Proč je někdy tak těžké hodnotit filmy s touhle tématikou? Tedy alespoň pro mě. Nedokáži si na to odpovědět, ale tenhle příběh dvou kamarádů u mě vyloudil na konci nejednu slzu a to se počítá. Jen je škoda, že jsem to viděla dabované, originál by ty emoce zcela jistě podtrhnul ještě víc. "Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.“ ()
Patrick Bruel i oba režiséři a scénáristi figurujou v mojí oblíbený konverzačce Jméno (2012), takže jsem čekal něco podobnýho. Ale tohle je taková hořko-sladká komedie o smrtelný nemoci, kterejch se natočily mraky, a nepřináší to nic moc originálního. Aspoň se teda film neplácá vyloženě v nějakym patosu a dalo se to celkem v pohodě dokoukat, ale zároveň jsem tam ani nenašel nic, kvůli čemu bych se na to chtěl podívat někdy znovu. 60% ()
Dramédia s poriadne trpkou príchuťou, no zároveň s veľmi pekným posolstvom, ktoré predsa len vyniklo oveľa viac ako ten ľahký pátos v závere. Veľmi pekné priateľstvo, ktoré sa prejavilo aj v tých najťažších chvíľach. Na prvotné nedorozumenie sa akosi chtiac nechtiac naväzovali stále ďalšie a ďalšie nedorozumenia, až sa z toho vykľulo jedno kolosálne klamstvo. Z toho sa samozrejme vykľulo viacero vtipných situácií, no zároveň dojemné precitnutie, keď Arthur videl tú obetavosť, ktorú pre neho César podstúpil - a potom mu to mohol vrátiť. Po dlhej dobe, francúzsky film, ktorý bol nadpriemerný. ()
Príjemný film, ktorý by som charakterizoval ako komédia so smutným koncom. Vtipnú dvojicu priateľov namiešanú z roztržitého vedca a bláznivého vetroplacha postihne smutná správa o smrteľnej chorobe. Tu však dôjde ku komickej zápletke, pretože túto informáciu dostane ten nesprávny. Zvyšok filmu vypĺňa snaha jedného odovzdať túto informáciu a snaha oboch postarať sa jeden o druhého. To prináša množstvo úsmevných situácií, ale salvy smiechu nečakajte. Film končí smutne nie však tragicky ale s vtipom a optimisticky. ()
S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. ()
Reklama