Válečná zóna

Komorní rodinné drama, dosti depresivní a dosti ponuré, kde se mimo jiné děje to, že otec zneužívá dospívající dceru, o čemž ví její bratr a těžce to snáší, což se sestrou řeší zvláštním způsobem. I když.. nakonec to vyřeší způsobem docela pochopitelným. No, nevím, je to takové drama vedoucí odnikud nikam. Navíc se vše odehrává v deštivém prostředí anglického venkova, tedy spíše úplné samoty. Celá rodina je víceméně izolovaná od světa v jejich domě na pobřeží. Byl jsem z toho akorát v depresi, nic víc. Ale asi to tak mělo být, asi to tak bylo myšleno. A herci zvládli své úlohy na výbornou. Možná je to i na tři hvězdy, ale nechám to na dvou. (17.08.2013)

Jiz dlouho na me zadny film TAK nezapusobil. Tim Roth je nejen vynikajici herec, ale i vytecny reziser. Typicky anglickym zusobem se mu podarilo natocit velmi citlivy snimek o jednom z nejvetsich zverstev, ktereho se muze clovek dopustit. Ani jeden z hercu neprehrava a pritom vsichni podavaji verohodne a pusobive vykony. Jen malokdy si vypestujete takovy odpor a i nenavist vuci jednomu a pocitovat sympatie a soucit s druhymi. Technickemu zpracovani se take neda nic vytknout, Roth ma cit pro stylizovane obrazy a hlavne pro pomalou, nenaislnou, ale o to vic pusobivou gradaci deje a par zabery ci dialogy dokaze vytvorit atmosferu, kdy budete netrpelive cekat na dalsi vety a zaroven si prat, aby tento film byl uz u konce. Je to totiz smutny film, neobycejne smutny... (08.02.2004)

Z Londýna k ještě chladnějšímu pobřeží, z trablů dospívání na podlahu válečného bunkru. Porod třetího dítěte v převráceném autě, to se jen tak nevidí. Jenže tím to teprve začíná. A uznávaný herec Tim Roth poprvé a naposledy za kamerou. A vůbec ne špatně. Popisuje na pečlivější pohled dusnou atmosféru v jedné rodině, ve které se ve druhém plánu po opakovaném incestním zásahu otce bojuje o osud dcery, zda vůbec někdy pozná standardní vztah a zda to celé i její mladší bratr unese. Komorně laděné sociální drama o něčem, co nelze odčinit. Některé odbočky zbytečné (třeba právě úvodní dopravní nehoda, bratrův sexuální pokus), herecké výkony působivé. Ve výsledku ostré jako ostrovní útesy. (26.11.2014)

No dobře. Slíbil jsem, že nebudu vulgární a v žádném případě nebudu spoilerovat! Tak budiž. Co to kurva bylo? Sympatický táta prcá dcerušku do dvojky, protože má maminka po porodu hemoroidy. A co jako?? Postavit stominutový film na jedné incestní explicitní scéně? V době internetového porna? Ale no tak, Time! Naštěstí takové vražedné tempo by snad nedal ani Zimir, takže stačí každou půlhodinku zkontrolovat skóre a člověk má tak čas, naplno se věnovat svým zálibám, například žehlení. Ano, atmosféru to má dusnou! Bodejť by ne. První třetinu bez dechu sledujete otce, jak vaří snídani. Druhou třetinu synáček strhujícím způsobem čumí na moře a dceruška do zdi. Ve třetí třetině domácí konečně zaskórují a začnou se dít věci!!! Dceruška čumí do zdi a synáček na moře! Ani nedýcháte a přemýšlíte, nejste li mrtvý, je li tohle peklo a jestli by neměli dát Nobelovku vynálezci tlačítka FFW. Jedinou doménou filmu je obsazení! Dokonalé obludárium v čele s "čarokrásnou" Tildou Swinstvo, dceruškou, kterou rekrutovali z Centra pro výzkum Dawnova syndromu a uhrovitým synáčkem, jenž je nepochybně zlým dvojčetem Davida Navary, co ho vyhodili ze šachového kroužku, protože svým zjevem strašil protivníky. Jak zde velmi trefně napsal jeden můj homosexuální přítel: "Uff, silná káva!". A já dodávám: "Bohužel potřetí zalitá a dochucená číšníkovým chrchlem kvůli nízkému spropitnému, Čokoládový králi!" (10.11.2010)

Šla jsem do toho, aniž bych věděla alespoň nástin děje (dokonce jsem myslela, že je to válečnej film). Takže první polovina filmu s dlouhými záběry zahalenými do mlhy a sycharavosti mě nudila, pak přišel zvrat a s ním nosnej pilíř celýho příběhu. Jenže já jsem se do postav nedokázala vžít, děj kolem mě ubíhal aniž by se mě dotknul a chování sourozenců jsem často nechápala. Syrovost a naturalistický zachycení věci se tomu nedá upřít, ústřední čtveřice, především pak mladý, hráli, co jim síly stačily. Jenže když se pokusím zpětně si něco vybavit, snažím se vidět předposlední vyhrocenou scénu (vrchol celýho filmu je poslední čtvrthodina), ale do ouška mi přitom moje podvědomí našeptává: "nuda...". No a podvědomí, ja je známo, nelze ignorovat. Opravdu nevím, jak bodovat, ale přes všechno, co jsem tady ze sebe "vyhodila", to stojí za shlédnutí, už jen pro fakt, že takových na první pohled normálních rodin, může být okolo nás víc, než myslíme. (27.11.2010)