Adú

Pohraničník, který je u smrti uprchlíka, který se snažil dostat do španělské enklávy v Maroku Melille , aktivista bojující proti pytlákům slonů v Kongu, ale hlavně malý kamerunský chlapec Adu, který po vraždě matky se snaží dostat všelijak do Španělska za tátou. Tři linky zajímavého španělského dramatu z exotiky Konga, Senegalu, Maroka, který se dotýká témat imigrace. Smutné, dramatické, mrazivé a místy vypočítavě dojemné, ale hlavně se na to dobře koukalo. Tosar je jistota, ale ten malej černoušek byl na Oscara. (05.08.2020)

Hmm, niekto sa tu chcel hrať na Iñárrita? No čo ja viem... Námetovo to malo potenciál, téma bola zaujímavá a aktuálna, čo je zrejme najväčšou prednosťou celého filmu. Kiežby sa to isté dalo povedať aj o scenári a dejovej línii. Formát troch príbehov, ktoré sa v určitých momentoch pretínajú, to má vždy veľký potenciál (hoci už to ani zďaleka nie je až tak originálne ako pred 20 rokmi). Adúho príbeh mi prišla ako veľká hra na city, a celé jeho putovanie mi prišlo dosť naivno-idealistické. Dejová línia pohraničnej stráže bola dosť nezáživná a v podstate zbytočná. Mňa osobne najviac zaujal príbeh Gonzala a jeho rozmaznanej dcéry, hoci aj tam by sa dalo pridať trochu viac na dramatickosti. Napriek tomu, že film mal citeľnú snahu hrať na city, tak ma dojali len dva momenty - let Adúho so sestrou, a prechod hraníc Sandry. Nuž, Iñárritu z Calva asi nebude (ale aj snaha sa cení). (30.07.2020)

Uprchlíci jsou dnes u evropských filmařů oblíbeným tématem. A nejvíce se k tomu samozřejmě vyjadřují ty země, kterých se to nejvíc týká. Standardně Francie, často i Itálie a teď už koukám, že i Španělsko. Přitom ale v tomto filmu vypráví příběhy dva. Jeden z pohledu Španělů, druhý z pohledu imigrantů a i když je v nich kvalitativní rozdíl, zíráte s otevřenou pusou a přijímáte s pokorou fakt, že žijete v zemi, kde se Vás podrobné problémy rozhodně netýkají. (15.07.2020)

Problémy sa riešia, neuteká sa pred nimi. Ničím výnimočný aj keď pekne natočený liberálny výplach o tom, ako sa malý Adú vybral na vandrovku. Pre mňa jedine pozitívum a dôvod, prečo som to dokázal dopozerať celé je Luis Tosar, tam to začína aj končí. Film je mozaika troch príbehov, prvý je o ceste malého černoška, ktorý je silou mocou strašne melodramatický a tlačí na pílu a citovo vydiera, čomu veľmi dopomáhajú clivé sláčikové tóny pomaly v každej scéne, kde sa malý černoško, prípadne jeho sestra či nový kámoš objavia. Druhý, vykresľuje problematický vzťah otca hraného charizmatickým Tosarom a jeho večne nadržanej a vyfetovanej dcéry no a posledný je čistá mimovládková agitka o úbohých, mierumilovných černoškoch migrujúcich z afriky smerom do európy za lepším životom, ktorým v ceste stojí hnusná pohraničná stráž a jeden veľký plot a divák sa má cítiť zrejme zhnuseny a pohoršený nad tým, ako si vôbec môžu dovoliť chrániť svoje hranice pred prílevom migrantov. Veď oni sú utláčaní, prenasledovaní a chcú nám všetkým dokázať, ako moc tu chcú pracovať a kultúrne nás obohatiť. Ale každý, kto aspoň nejakú chvíľu strávil v zahraničí v blízkosti černošskej či moslimskej komunity vie, čo to je za dobytok. (20.07.2020)

Poutavý, napínavý a dobře natočený příběh, navíc obohacený neokoukanými reáliemi Afriky. Ačkoliv mi tam vadila ta politická nóta obecenstvu (pusťte je do Evropy), snažil jsem si ji odmyslet, a proto jsem si film užil. Zajímavější by bylo věnovat víc pochopení popotahovaným hraničářům, kteří v hlídání hranic podléhají obrovskému tlaku, a to i psychologickému. Bohužel jsou scénářem spíše odsouzení - jako zvrhlíci, jejichž vinou přišel jeden z hordy nelegálních uprchlíků o život - ačkoliv o něj přišel svou vlastní vinou. (05.12.2020)