V paprscích slunce

"Správně, hodit po nich velký kámen!" I když se dokumentární tvorbě většinou vyhýbám, tentokrát jsem udělal vyjímku a protože se mi do lesa s hanákem nechtělo, rozhodl jsem se vyrazit si sám do Pchjongjangu, ze kterého je tento dokument. Jenže on je to vlastně spíš takový hraný dokument, nebo nahraný? Každopádně to je ale dokumentární film s tou nejkrásnější Kimčongílií v popředí a s tou nejpopulárnější Té trojkou v pozadí, jehož děj jasně dokazuje, že stalinistický režim byl vždy nejpřísněji dodržován na území Asie. Pořád mám však pocit, že se podobné skutečnosti z tohoto snímku odehrávaly během padesátých let minulého století, také u nás. V zemi, která generalissimu Stalinovi postavila pomník. (15.04.2016)

Ja jsem vdecny za kazdy zaber z KLDR, at uz je realny ci naaranzovany. Tento dokument me ale trochu zklamal. Zaveru filmu verim stejne, jako ze 100g kimci a 70g polevky pokryje potrebnou celodenni davku vitaminu. Presto nabizi spousta podnetu k zamysleni. Co bych dal za to, kdybych se jednou v zivote mohl podivat do teto zeme, aniz by mi nekdo stal za zadkem... (15.12.2016)

Autor měl výhodu, že jen pustil kameru bez scénáře a diváci žasnou. Vidíme pasivní svědectví o obludné manipulaci. Lidové zdravotní rozcvičky, šedivé prázdné ulice, děti, které se učí nenávisti. Nejdřív se u mě dostavil šok, pak smích a nakonec pláč společně s korejskou vyčerpanou holčičkou. Korejští censoři doufejme nepochopili,, že ruský tvůrce netočil propagandu, ale satiru. (03.07.2018)

Zarmútenosť a vyprahnutosť ducha človeka, vyrastajúceho v Severnej Kórei, približuje tento dokument ako žiaden iný. Podarilo sa mu nazrieť nielen v precízne komponovaných záberoch do ulíc Pchjongjangu, ale aj komornou optikou do duší ľudí, ktorí po nej každodenne kráčajú ako stroje. Podarilo sa mu odhaliť dôvody nastavenia ich zatemnených myslí. Dlhý detailný záber na tvár dievčatka, utierajúceho si slzy a nechápajúceho čo po ňom režisér chce, keď mu povie, aby si spomenulo na niečo pekné a veselé a usmialo sa, hovorí za všetko. Dievčatko začne spievať báseň o úžasnom Maršálovi. Komunizmus je mor ľudského ducha. (16.03.2016)

Ruský dokumentarista Manskij dostal povolení sledovat život jedné severokorejské rodinky, přičemž vše bylo předem režírované a inscenované jako natáčení celovečerního filmu. Veškeré denní práce byly schvalovány cenzory, aby byl výsledek dokonalý dle jejich not, jenže Mansijskij vedle oficiálního natáčení doslova špiónsky točil to "jak se to točí" a skutečným výsledkem je tento unikátní dokument. Nejprve to vypadá hrozně komicky, jak cenzoři desetkrát nacvičují scénu rozhovoru rodiny, jak zinscenují odjezd autobusu do školy, který předtím asi nikdy nejezdil, nebo jak v průběhu natáčení mění povolání rodičů ( tatínek nejprve žurnalista pak inženýr ve fabrice) jenže pak si člověk uvědomí jak je to hrozně smutná - realita režírování životů 24 hodin denně celý život. Forma tohoto dokumentu je při tom všem opakování scén celkem zdlouhavá, opakující se až nudná, ale výpovědní hodnota je hodně silná. (11.06.2020)