Kokosové ořechy

Nevím, zda to bylo mým uspokojením z pár hodin předtím viděných Kobylkářů, musím však říct, že filmový debut bratrů Marxových mě hodně zklamal. Osobně vidím příčinu v tom, že hlavní protagonisté, řečeno s naším Dědictvím, ještě "neznají mapu". Groucho ještě tolik nehýří svými škodolibými, gepardím tempem pronášenými replikami (v tomto případě by se to ale dalo pochopit, zvukový film tehdy na svém dortu sfouknul teprve druhou svíčku), což, jak už jsem v minulosti několikrát psal, dokážu přes své divácké srdce přenést jen s velkou nepravděpodobností. Tradiční pokušitelé Chico a Harpo místy balancují na hranici trapnosti a nejmladší Zeppo bohužel nepřichází s podobně originálním charakterem jako sourozenci. Osobně si také myslím, že Marxovi nemuseli své divadelní představení evidentně doslovně interpretovat - mám konkrétně na jazyku lyrické vsuvky. Ano, pořád se s razancí kolovrátku o nich zmiňuji negativně, ale zde ještě více zmačkávají a natrhávají tento pomyslný cenný papír, jakým neotřelost Marxových je. Nechci se pouštět do svých tradičně bizarních (a většinou mylných) teorií, ale mám dojem, že snad ani v kontextu doby se takto koncipované dílo příliš nehodí na plátno, ale nanejvýš tak do dalšího marxovského teritoria - vaudevillu. Navíc, když svůj dojem porovnám například s podobně rozporuplně vnímanými následovníky (např. Kachní polévka, kterou jsem si v rámci volného cyklu zopakoval), nenacházím ani to málo trpělivosti, abych se někdy v budoucnu znovu ubytoval v Hotel de Cocoanut, a to i přesto, že třeba takovou aukci okolo nedaleké pláže pod taktovkou mého kníratého oblíbence jsem si užil dosyta. 40% (14.04.2011)

-"Right now I'd do anything for money. I'd kill somebody for money. I'd kill *you* for money. Ha ha ha. Ah, no. You're my friend. I'd kill you for nothing." Myslím, že moji druzí Marxové, první byla Kachní polévka. A stejně jako tam, že navzdory jejich pověsti mi jejich výtvor prostě nesedí. Sice se sem tam usměju po nějaké bystré hlášce, ale jinak to ve mně vzbuzuje spíš negativní emoce. Navíc ta nepochopitelná zpívající a tančící intermezza, která nejsou nijak zábavná ani vtipná. (Kdyby aspoň byla všechna zamontovaná do děje jako to o košili.) A ženy zase jako ornamenty. (12.03.2022)

Jedná sa o prvý celovečerný film bratov Marxovcov, predtým natočili jediný kraťas. Akoby čakali na zvukový film, má to v sebe logiku, lebo Grouchov humor tkvie predovšetkým v lavíne verbálneho humoru, z tejto trojice bol pre mňa vždy najvtipnejší. Kokosové orechy sú však doplňované nevyhnutnými tanečnými scénami, ktoré boli v tom čase v móde, ale bohužiaľ pôsobia kontraproduktívne. (29.06.2020)

První film bratří Marxů vychází z jejich úspěšného vaudevillového představení. Dlužno dodat, že se tu všichni tři ještě hledají (o čtvrtém Zeppovi se toho mnoho říct nedá). Groucho je tu asi nejvyzrálejší, ale jako by si svým cynismem nebyl úplně jistý a nepůsobí tak suverénně jako v pozdějších komediích. Chico je tu zatím spíš hloupý a natvrdlý než mazaný strůjce úžasně nesmyslných plánů a Harpo je tu ještě absolutně anarchistický, iracionální a nezvladatelný. Groucho vede napůl zkrachovalý hotel na turisticky úplně nezajímavém Kokosovém pobřeží na Floridě a Chico s Harpem do něj přijedou s úmyslem ukrást, co se dá. To se daří zejména Harpovi. Zápletka se jako obvykle točí kolem lásky mladého páru, kterou se snaží zničit kvůli tučnému věnu nevěsty vychytralý svůdník. Chico s Harpem se ale postarají, aby závěrečná velkolepá zásnubní hostina, kde jsou hosté v kostýmech, dopadla tak, jak má. Taneční a hudební čísla, i přesto že jejich autorem je legendární Irving Berlin, jsou hodně slabá a do filmu se zrovna dvakrát nehodí. (30.05.2007)

Jedná sa rozhodne o jednu ztreštenú a z krásnou ľahkosťou predvedenú komédiu, ktorá ma prívlastok slovná, alebo konverzáčná. Bratia Marxovci sú jednoducho úžasný. Groucho ako po peniazoch bažiaci majiteľ hotela, z neskutočne skvelými hláškami a povestnou cigarou v ústach, Harpo ako nemý zlodej a Chico z cudzineckým prízvukom vytvárajú nie len fantastické skeče, ale sledovať už ich pohyby po plátne spôsobuje neskonalé potešenie, vychádzajúce z jedného jediného dôvodu a to faktu, že je vidieť ako si to neskutočne užívajú. Čo sa týka zápletky tak tá je trocha prvoplánová, ale to je vzhľadom na to že sa jedná o ľahký žáner a rok vzniku, celkom nepodstatné. Dôležité je že som sa skvele bavil. Hudobné a tanečné čísla striedali tie konverzačné a ako celok pôsobia kokosové orechy takmer dokonalo. Môj prvý film bratov Marxovcov a som nadmieru spokojný. (14.04.2010)