Nikdo se nebude smát

Předlohou pro film byla kratičká Kunderova povídka. Já jsem tu povídku někdy před pár lety čet a pokud si dobře vzpomínám, tak to mělo asi 20 stránek. Možná ani to ne. Osobně si myslim, že na celovečerní film je v předloze prostě málo materiálu, takže je tu opravdu hodně takový tý "umělecký" vaty, aby se nějak natáhla stopáž. Povídku jsem přečetl jednim dechem za pár minut, u filmu jsem se nudil. Mám pocit, že ta tzv. nová vlna je strašně přeceňovaná. Slabý 3 hvězdy. (02.05.2021)

Formálně jde rozhodně o velmi zajímavý film, který na první pohled zaujme výtvarně působivou kamerou, bezchybnými hereckými výkony, hutným postižením atmosféry padesátých let (jakkoli se příběh odehrává v letech šedesátých) včetně množství přesně odpozorovaných drobností a malých absurdit z tehdejší každodennosti. Bočanova režie je jistá a zároveň velmi vynalézavá, ovšem ve srovnání s tehdejšími Formanovými či Passerovými filmy neobstojí. Je konvenčnější a místy dokonce trochu nudí. V kontextu filmů "České nové vlny" jde spíše o průměrný, jakkoli kvalitní a přínosný filmový počin... Kromě univerzální poučky o tom, že "lhát se nemá" je film především reflexí padesátých let, kdy se pod taktovkou komunistických mocipánů stala lež a přetvářka hlavní "zbraní" v "odhodlaném boji" za "naše nové a lepší zítřky". Podobně jako mnoho jiných filmů z daného období je ovšem, vzhledem k okolnostem pochopitelně a příznačně, nikoli otevřenou kritikou, ale rafinovanou alegorií, která je sice ideologicky nenapadnutelná, ale přitom pojmenovává mnohé velmi otevřeně a naprosto čitelně. Z tohoto hlediska jde nejen o pozoruhodný hraný film, ale také o zajímavý dobový dokument, dobře ilustrující co a jak ještě bylo a co a jak už naopak v té době nebylo možné veřejně říkat... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Nathalie, triatlet, Slarque, vok, Morloth, Marthos, insurgentes (18.09.2010)

První Bočanův film, kterým tento režiser velice slibně začal svoji karieru. Vybral si námět od svého profesora dějin literatury / M.Kundery/ a to na velice provokativní tema - neustoupit tlaku okolí, které chce jenom jedno - vrátit svého neposlušného intelektuála do svého stáda. Kunderovi se Juráčkův scénář příliš nelíbil pro komediální odlehčení příběhu. Já si myslím, že naopak humor dodal příběhu potřebné koření / např.scénka v hospodě, kde se hlavní hrdina ukrývá před dotěrným psavcem, je velice vydařená/ . Jen škoda, že současná česká literatura dává tak málo námětů oproti šedesátým létům. (06.09.2008)

Na české poměry dobře natočený film. Jenže geniálnost Milana Kundery spočívá též v tom, že se ve svých knihách snaží o chirurgický vhled do myšlení hrdinů, aniž by jejich osudy zdlouhavě okecával. Píše prostě, ořezává vše nepodstatné, a tak zůstává jen jednoduchý a přesto velmi hluboký pohled du nitra svých (to Kundera rád na začátku románů zdůrazňuje) hrdinů a hrdinek. Směšné lásky jsou fascinující právě touto jednoduchostí a sevřeností, kdy na ploše několika stránek obsáhneme vše podstatné, aniž by se jakkoliv ztratila síla příběhu. Bočan ve filmu okecává a natahuje každou větu, takže divák má pocit, že sleduje manekýnu, která má sice hezký obličej, ale taky obrovský supertěžký zadek, který ji táhne ke dnu. (24.10.2009)

Brilancí a hloubek knižní předlohy to (pochopitelně) nedosahuje, zato se k ní (nepochopitelně) přibližuje. Formálně experimentální, hudebně odvážný a po všech liniích hravý Bočanův debut přinesl životní roli pro Jana Kačera (mimochodem jeho fyziognomie vykazuje značnou míru podobnosti s MK) a pro mě osobně jedno z největších překvapení roku. S českou novou vlnou jsem sice rámcově obeznámena, ale tahle anekdota-tragikomedie-ironická hříčka a následné nutné zaplacení účtu v době uličních výboru, schůzí politbyra a všeobjímací kontroly velkého Bratra v podobě malého českého souseda mrazí, baví, okouzluje. Lehce amorální a těžce lehkovážný profil hlavního hrdiny je vytěžen v komických situacích jak vystřižených z amerických screwball comedies, v romanci i ve společenské ironii, jíž tenhle kunsthistorik proplouvá, dokud nenarazí na osudové jméno Záturecký. Pravda zraní, lež vás může zničit a žert dokáže oboje. Publikum v Ponrepu se smálo. A jedna starší dáma to kvitovala nelibě: "Spratkové jedni, nevědí, čemu se smějou. " (29.03.2008)