Černé brýle

Argento dodržiava giallo konvencie predovšetkým v nedodržiavaní logiky a kauzality. V starých dielach tohto subžánru nám to nevadilo, ale v súčasnom filme to pôsobí veľmi divne, ale bohužiaľ ani nie nechcene vtipne. Námet je zaujímavý, spracovanie maximálne priemerné, Argento točí unavene, akoby celú robotu zaňho robili kameraman a autor hudby, tým to celkom ide. Pre fanúšikov gialla ide proste len o ďalší zárez, pre ľudí, ktorí sú v tomto ohľade mimo, pôjde o totálne wtf béčko. (20.10.2022)

Asi již poslední giallo tečka za plodnou a úspěšnou tvorbou tohoto velkého tvůrce. Bohužel, ne moc povedená a je mi to docela líto, protože si jeho poslední kousek zasloužil o něco lepší péči než jeho předposlední giallo, průměrné Giallo. Začátek filmu přitom vypadá nadějně (trochu mi připomenul úvod jiného žánrového filmu Macchie Solari). Hned poté nástup maskovaného zabijáka podpořeného slušným soundtrackem, trochu krve, představení hlavní hrdinky proč ne...Ale čím více se dále příběh rozvijí, tím více dostává logika na prdel (sledování telefonu neexistuje, cvičený pes jako zabiják, zpomalená policajtka, hadi ve vodě - wtf? atd.). Škoda, velká škoda. V kontextu Argentovi předchozí tvorby si myslím, že by se mohly více docenit jeho předešlé filmy, které jsou dle mého názoru velmi podhodnocené:  Non ho sonno, Trauma a hlavně pak:  La terza madre. Díky moc za všechny filmy maestro! (10.05.2023)

Návrat Daria Argenta nedopadl bohužel vůbec dobře. V 80. letech kraloval, nyní stagnuje a je s podivem jak unyle natočil Giallo, které ho vlastně proslavilo. Al morir la Matinee 2 roky zpět bylo o 2 třídy výše snad ve všech směrech. Už zámořské ohlasy naznačovaly, že nepůjde o nic výrazného a měli pravdu. Dark Glasses má naštěstí jen 80 minut, ale vzhledem k tomu, že se zde nic moc neděje, tak to působí zdlouhavě. Film má jednoduchou zápletku o prostitutce, která ztratí zrak ( půl hodiny sledujeme jak s tímhle postižením bojuje) a druhou půl hodinu sledujeme malého čínského chlapce jak jí dělá průvodce a zároveň utíkají před vrahem, který je nám znám docela brzy, což je opět chyba. Gore scény jsou zde jen 2 a to v úvodu a v závěru, takže hodně slabý, vrah, který nevraždí- to chceš. Nude scéna opět jedna a stylizace působí nízkorozpočtově. Žádný důraz na detail, žádné krásné barvičky, žádné ryzí Giallo prvky zde nejsou ( možná úvod- černé rukavičky, lanko), atmosféra nefunguje, napětí taktéž ne, celkově zbytečný a hodně slabý naivní horor. Příběh 1/5. Akce 2/5, Humor 0/5, Násilí 2/5, Zábavnost 2/5 Hudba 3/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 2/5, Napětí 2/5, Emoce 2/5, Herci 2/5. 35% (17.05.2022)

Filmová Itálie se změnila a i když se občas podaří alespoň uctít pro fajnšmekry úžasné filmové období, tak je doba giallová nenávratně pryč. Maestro Argento patří  bezesporu k legendám italské kinematografie jako takové a v rámci nejen gialla, ale i hororu stvořil kultovní a legendární filmy.  Po deseti letech od propadáku s Draculou (stále se mu tedy vyhýbám) se vrací.  A bohužel, dobře to nedopadlo. Zatímco před lety uměl maestro rozehrávat  velká  a hýřivá představení, kde  zejména spojení obrazu a hudby bralo dech, tak dnes tu máme jen slušný hudební podkres a pohříchu docela málo využívaný a co do obrázků, tak nějaké pocity vyvolá jen první  brutální vražedný útok. Rukavice, chladná zbraň, temnota, všechno tu je, ale jakoby mistr už zapomněl jak s těmito proprietami pracovat a atmosféru strachu, tak typickou pro giallo, se přes veškerou snahu vůbec nedaří navodit.  Samostatnou kapitolou je volba hlavní herečky. Vyžilá milfka se sice pěknou postavičkou, ale s prachbídnými hereckými schopnostmi, Ilenia Pastorelli chvílemi předváděla tak otřesné kreace, že to vypadalo, že si sem tam něco i šlehla. Děs, běs.  Nejlépe de facto hrála režisérova dcera Asia, kterou jsem málem nepoznal a které táta přihrál rozhodně zapamatovatelný konec.  Uškrcena s hysterickým křikem na rtech...   V průběhu celého dění  je pak jen tak mimochodem odhalena identita páně vraha a jeho motivace je i na italské poměry docela neuvěřitelná.  Vše nakonec doškobrtá k závěru, kde si maestro vzpomněl, že by měl přidat zase trochu krve a čeká nás poslední gore scéna...   Spoiler: A pes se nažral, koza Ilenia bohužel zůstala celá. Nejsmutnější na celém tomhle filmu je, že nejhorším prvkem je  unylá  a statická Argentova režie, kdy nechává "herce" dělat si, co chtějí, případně vytváří nesmyslné scény zcela bez napětí (útok na policisty před Dianiným domem). Už netočte, maestro... (10.11.2022)

Věk nezastavíte. Samozřejmě existují vzácné výjimky typu Ridleyho Scotta, který naopak kráčí s duchem ke kreativitě, ale v drtivé většině případů přináší proces stárnutí klesající mentální výkonnost a s tím související kvalitativní úpadek tvorby. V případě Argenta se bohužel jedná o volný pád. Troufám si tvrdit, že Occhiali neri vůbec nelze považovat za giallo film, jelikož zde zcela absentuje prvek tajemství (vrah je nám dosti předvídatelným způsobem představen po deseti minutách). O atmosféře ani nemluvě. Giallo snímky se vyznačují bohatým vizuálním obsahem, kdy je využíváno barevných akcentů, optických efektů, fetišistických detailů či třeba rafinovaných úhlů pohledu kamery, avšak u Occhiali neri bych za stylisticky vyvedenou označil asi jen úvodní sekvenci zatmění Slunce. Jinak na filmu opravdu není co chválit. Spíše bych ještě mohl lamentovat nad topornými hereckými výkony a místy neskrývanou hloupostí scénáře, kdy Argentovi kupříkladu nedochází rozdíl mezi vodícím a služebním psem. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Occhiali neri uděluji jednu slabší hvězdu. (17.05.2022)