Černé brýle

Filmová Itálie se změnila a i když se občas podaří alespoň uctít pro fajnšmekry úžasné filmové období, tak je doba giallová nenávratně pryč. Maestro Argento patří  bezesporu k legendám italské kinematografie jako takové a v rámci nejen gialla, ale i hororu stvořil kultovní a legendární filmy.  Po deseti letech od propadáku s Draculou (stále se mu tedy vyhýbám) se vrací.  A bohužel, dobře to nedopadlo. Zatímco před lety uměl maestro rozehrávat  velká  a hýřivá představení, kde  zejména spojení obrazu a hudby bralo dech, tak dnes tu máme jen slušný hudební podkres a pohříchu docela málo využívaný a co do obrázků, tak nějaké pocity vyvolá jen první  brutální vražedný útok. Rukavice, chladná zbraň, temnota, všechno tu je, ale jakoby mistr už zapomněl jak s těmito proprietami pracovat a atmosféru strachu, tak typickou pro giallo, se přes veškerou snahu vůbec nedaří navodit.  Samostatnou kapitolou je volba hlavní herečky. Vyžilá milfka se sice pěknou postavičkou, ale s prachbídnými hereckými schopnostmi, Ilenia Pastorelli chvílemi předváděla tak otřesné kreace, že to vypadalo, že si sem tam něco i šlehla. Děs, běs.  Nejlépe de facto hrála režisérova dcera Asia, kterou jsem málem nepoznal a které táta přihrál rozhodně zapamatovatelný konec.  Uškrcena s hysterickým křikem na rtech...   V průběhu celého dění  je pak jen tak mimochodem odhalena identita páně vraha a jeho motivace je i na italské poměry docela neuvěřitelná.  Vše nakonec doškobrtá k závěru, kde si maestro vzpomněl, že by měl přidat zase trochu krve a čeká nás poslední gore scéna...   Spoiler: A pes se nažral, koza Ilenia bohužel zůstala celá. Nejsmutnější na celém tomhle filmu je, že nejhorším prvkem je  unylá  a statická Argentova režie, kdy nechává "herce" dělat si, co chtějí, případně vytváří nesmyslné scény zcela bez napětí (útok na policisty před Dianiným domem). Už netočte, maestro... (10.11.2022)

Argento dodržiava giallo konvencie predovšetkým v nedodržiavaní logiky a kauzality. V starých dielach tohto subžánru nám to nevadilo, ale v súčasnom filme to pôsobí veľmi divne, ale bohužiaľ ani nie nechcene vtipne. Námet je zaujímavý, spracovanie maximálne priemerné, Argento točí unavene, akoby celú robotu zaňho robili kameraman a autor hudby, tým to celkom ide. Pre fanúšikov gialla ide proste len o ďalší zárez, pre ľudí, ktorí sú v tomto ohľade mimo, pôjde o totálne wtf béčko. (20.10.2022)

Jednu hviezdičku si ešte nechám, kvôli starým nesmrteľným flákom, ale mal som pokušenie pridať ju už kvôli nádhernému pulzujúcemu atmosférickému soundtracku s ozvenami Goblins, alebo kvôli prvej, čiste praktickej, a poriadnej gore scéne. Potom sa to trochu spomalí a ku koncu je ďalšia parádna pocta podobným gore scénam zo Suspirie, alebo Fulciho The Beyond, ale zatiaľ nás príbeh pekne vcucne, zžijeme sa s postavami a vychutnanáme si skvelý, sebavedomý dej s napinavou poslednou štvrtinou. Ako celok to vôbec nenudí, nie je to len pripomienka starých titánskych čias, ale film obstojí aj sám o sebe. Hlavná hrdinka je sexy a sympatická, súcitite s ňou, keď príde o zrak, je skvelo a civilne zahratá, funguje aj jej chémia s čínskym chlapcom. Asiu som síce spoznal až neskôr, ale takisto si svoju rolu odviedla sympaticky a presvedčivo. Killer síce mohol byť lepší, ale zasa je asi poplatný modernej dobe, všetkého schopný a vo vzťahu k hlavnej hrdinke ho budete nenávidieť. Je to výborne nakrútené, síce nie tak artisticky a farebne ako v minulosti, ale krásne plynulo, naväzujúco, vťahujúco. A som nesmierne rád, že sa film obišiel aj bez CGI, utiahol to na napätí, postavách a geniálnom soundtracku. Bravo, maestro, chýbali ste nám a chceme viac! (25.10.2022)

Do půlky to bylo OK. Pak už je to ale jenom tuctová a celkem nudná naháněčka. Je jasný, že nejlepší roky má Argento už dávno za sebou a tohle byl po 10 letech jen chabej výkřik do tmy, kterým si chtěl možná oprášit svou zašlou slávu. Myslím si ale, že tohle už nemá zapotřebí a měl by si raději užívat zaslouženýho důchodu. Slabší 3 hvězdy. (11.11.2022)

Věk nezastavíte. Samozřejmě existují vzácné výjimky typu Ridleyho Scotta, který naopak kráčí s duchem ke kreativitě, ale v drtivé většině případů přináší proces stárnutí klesající mentální výkonnost a s tím související kvalitativní úpadek tvorby. V případě Argenta se bohužel jedná o volný pád. Troufám si tvrdit, že Occhiali neri vůbec nelze považovat za giallo film, jelikož zde zcela absentuje prvek tajemství (vrah je nám dosti předvídatelným způsobem představen po deseti minutách). O atmosféře ani nemluvě. Giallo snímky se vyznačují bohatým vizuálním obsahem, kdy je využíváno barevných akcentů, optických efektů, fetišistických detailů či třeba rafinovaných úhlů pohledu kamery, avšak u Occhiali neri bych za stylisticky vyvedenou označil asi jen úvodní sekvenci zatmění Slunce. Jinak na filmu opravdu není co chválit. Spíše bych ještě mohl lamentovat nad topornými hereckými výkony a místy neskrývanou hloupostí scénáře, kdy Argentovi kupříkladu nedochází rozdíl mezi vodícím a služebním psem. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Occhiali neri uděluji jednu slabší hvězdu. (17.05.2022)