Rozkoš

Stačí jen pár kliků k tomu, aby se každý z pohodlí svého domova bezproblémově dostal na jednu z několika milionů stránek s erotickým obsahem – málokdo si však uvědomuje, co se doopravdy skrývá za oponou průmyslu, který ona videa pro dospělé tvoří. Švédská režisérka Ninja Thyberg se nebála a dřív než někdo jiný se nad touto problematikou ve svém snímku 'Rozkoš' zamyslela. Na poměry celovečerního debutu jde o ambiciózní úkaz, jelikož Thyberg zde nabízí neuvěřitelně autentický vhled do nelítostné Mekky pornoprůmyslu, Města andělů, kde je právě rozkoš hlavní měnou a kupní silou. Zároveň se zde pokouší dekonstruovat mýtus o pornografii, a zcela bez příkras ukazuje, co vše obnáší stát se dívčí hvězdou ve světě, jemuž dominantně vládnou muži...... Nejpůsobivějším aspektem snímku – krom explicitního pojetí realismu – je však vývoj hlavní postavy Linny (Sofia Kappel), jež pod pseudonymem Bella Cherry stoupá vzhůru po žebříčku slávy – divák tak sleduje, jak se z naivní holky postupně stává ctižádostivá celebrita, která je za cenu úspěchu ochotna obětovat doslova cokoliv. V případě, že chcete při sledování odvracet zrak, nedělejte to – jestliže je péčko a misogynie vaší stálicí na poli zábavy, skákání z extrému (BDSM) do extrému (znásilnění) vás ve snímku 'Rozkoš' nijak nepřekvapí. (16.01.2022)

Pořád nějak nevim, co by mě mělo šokovat. Tenhle film sice dává nahlédnout za oponu pornobranže, ale z mého pohledu je to spíš light verze. Herečka tady totiž vždy může říct ne. Nic jí nelimituje, pokud nepočítám její touhu dostat se do první ligy. Mohla zůstat doma a zvolit úplně jiný zpúsob obživy, ale ona se rozhodla prorazit v nejdrsnějším odvětví filmového průmyslu a teď brečí, že si to představovala jinak. Už z tohoto důvodu jí nedokážu litovat nebo s ní soucítit. Celkově je to dobře natočená a dobře zahraná sonda, která ale hlouběji osloví snad jen někoho, kdo je pornem nedotčený. A to je sakra malý okruh diváctva. 50% (17.07.2022)

Není důležité, jak je co cítit, ale jak to vypadá na obrazovce. Tudíž nepředpokládám, že se v tuzemských ložnicích praktikuje dvojitá anální penetrace. Hlavně to přežít a nenatrhnout se, čte z vyděšeného výrazu začínající Belly Cherry divák. Přesto hodlá podobných vynálezů pornoprůmyslu zažít víc, protože chce i za cenu ztráty důstojnosti prostě na vrchol. Znepokojivých a odvážných scén je poměrně dost, ale příběhově se k nám nedostává nic nového. Jednoduše tu očekávatelně sledujeme kariérní vzestupy a pády holky (místy naivní, jindy s ostrými lokty) ze Švédska. Přesto to pár mladým možná otevře oči v tom, že tahle branže není „jen“ o romantickém milování u luxusního bazénu. Režisérka Ninja Thyberg (před lety na stejné téma natočila krátkometrážní kus) má tohle prostředí a kulisy solidně prozkoumané. Přesto nakonec až moc schematické a bez pointy. (23.02.2022)

Snímek úspěšně láká na atraktivní zákulisí pornoprůmyslu, na hardcore 18+ obrazovou složku a na vykreslení tohoto prostředí z perspektivy ženské začínající aktérky, což zní vyloženě slibně a neotřele a mohlo by to i vybízet k netriviálním diskuzím. V jádru jde ale o již mockrát obehranou klišovitou moralitku se schematickým příběhem o cílevědomé cestě na vrchol za falešnou iluzí amerického snu, při níž hlavní hrdinka postupně obětovává přátele, vlastní důstojnost i část své osobnosti, aby se nakonec stala jednou z těch, jimiž sama opovrhovala. Extrémně fyzický film, jenž ale ve skutečnosti k zákulisí pornoprůmyslu neřekne zas tak moc (na rozdíl třeba od dokumentů typu Rocco), protože nehledě na autentičnost lokací a zobrazovaných praktik a na účinkování reálných porno-osobností si sám podkopává nohy uměle modelovým příběhem. (24.08.2021)

„Nemáš sledující, nemáš fanoušky, nemáš nic. Jsem rád, že jsi zavolala, ale my hledáme holky, co vyčnívají z davu a upřímně si myslím, že to ty nejsi.“ I když z mé strany nebyla před projekcí nějaká vysoká očekávání (možná spíš naopak), těšil jsem se na tu slibovanou deziluzi hlavní hrdinky spolu s evropským, a především režisérčiným ženským pohledem na danou problematiku. A sice nemám srovnání s jinými snímky odkrývající pozadí zobrazované „branže“, ale Rozkoš mi to myslím shrnula docela dobře a ani k tomu nemusela být nutně nějak zvlášť explicitní (vlastně ani nebyla). Stejně tak to bylo s hlavní hrdinkou, od úvodní pasové kontroly („Práce nebo zábava?“ - „Zábava.“) přes přitvrzování, zklamávání, chuť to vzdát až po konec, resp. tu „sladkou pomstu“, která mu předcházela (správně napojený divák si ji mohl „užít“ společně s Bellou, ehm). Bude zajímavé sledovat, zda se oceněním ověnčená Kappel prosadí i v dalších filmech. Hodnocení vidím na lepší průměr, očekávaný vývoj stejně jako závěr snímek docela dost sráží. (03.04.2022)