The Windermere Children

Hezky natočený film, kdy si alespoň každý z nás uvědomí, že po válce to vše nekončí, ale problémy přetrvávají dál, které musela naše společnost vyřešit. Dokud jsem film neviděl, nedokázal jsem si představit (což asi nikdo z nás), čím si děti musely projít, a jaké následky to na nich zanechalo. Ať už jsou to běžné návyky, stolování, spaní, strach ze psů apod. Někdy to bylo i bolestivé sledovat, kdy by člověk nad dětmi zlomil hůl, protože jsou na první pohled nezařaditelné do běžné společnosti. Dokážu si představit, že by film šel ještě hlouběji a právě zkoumal psychiku jednotlivých dětí, za to ostatně strhávám jednu hvězdu. Jsem ale ve finále rád, že se těmto lidem podařilo zlomit to prokletí a naopak někteří z nich byli následně v životě velice úspěšní. (25.10.2020)

Drtivá většina válečných filmů zabývajících se šoa končí osvobozením koncentračních táborů a vzbuzuje zdání, že pak už bylo všechno dobré. Jenže nebylo. Film o dětech z Windermeru ukazuje tu šťastnější část přeživších, ale i tak se se jedná o emotivní záležitost, která dokáže nedobře zabrnkat nervy. Docela mi vyhovovalo, že tu vlastně nebyla žádná hlavní postava a příběh se snaží pojmout co nejvíc osudů. Asi nejsrdceryvnější jsou scény s těmi nejmenšími, které neznají vlastně nic jiného, než život v koncentráku a podle toho se i chovají. Nutno dodat, že těchto sekvencí je málo, ale o to víc se člověku zažerou pod kůži. Nejedná se o žádný velkofilm a je znát, že se jedná spíš o lehce podfinancovanou záležitost, ale obsahově herecky je to natolik intenzivní, že se to dá snadno přehlédnout. 100% (05.11.2020)

Většina příběhů z druhé světové války končí na jejím konci. Co se ale dělo potom? O tom se snaží popovídat tento příběh a je to hodně zajímavé vyprávění. Kupa zachráněných židovských dětí je odvezena někam doprostřed anglické vysočiny, kde se jim budou snažit vytvořit lepší podmínky pro život. S tím přichází různé myšlenky a otázky, které se honí hlavou každém z nich. Příběh je to neméně zajímavý a musím říct, že i na konci filmu neméně emotivní. Hezké, komorní, decentní, typické pro anglickou kinematografii. (07.11.2022)

Na tento film som natrafila úplnou náhodou a som veľmi rada, že som mu dala šancu, pretože to bola zatiaľ najlepšie investovaná filmová hodinka a pol za posledný čas. Nepoznám veľa filmov, ktoré by sa venovali určitej povojnovej problematike tak, ako práve tento. Bola to emotívna jazda, kde sa striedal smútok a súcit s radosťou a nádejou pre decká z koncentrákov, ktoré sa pomaly ale isto adaptujú zo sveta hrôzy do normálu. Chválim aj výber hercov, špeciálne spomeniem Thomasa Kretschmanna, ktorý stvárnil veľmi príjemnú postavu, pre mňa možno až tak sympatickú, ako bol napríklad Liam Neeson v Schindlerovom zozname. (07.12.2020)

Nedôvera so všetkých uhlov pohľadu. A toto je príbeh tých, čo sa ocitli v rozhodne lepšej reštartovacej pozícii, ako ostatné "deti". Tak či onak som si myslel, že ma samotný snímok (podľa obsahu) viac zasiahne. Táto generácia ľudí to musela mať nesmierne ťažké, no presunúť takéto emócie na plátno, rozhodne nedokáže každý, i keď úplný záver rozhodne na city rozhodne zahrá. (04.01.2021)