Král a žena

Byl jednou jeden král a ten měl šest žen. A když byl starý, byl unavený a mrzutý. Jeho poslední žena Kateřina Paarová byla o několik generací mladší a i jinak s ním měla málo společného. Není divu, že se ti dva neustále přeli a o cosi se dohadovali. To je vlastně celý děj televizní hry Král a žena. Brilatní herecké výkony Jana Wericha a Jany Brejchové však dělají z této televizní hříčky perlu Zlatého fondu české kinematografie. (Werich nám předvádí spíše mrzutosti svého stáří než dokument z anglické historie. ) V jejich podání dokážeme porozumět a uvěřit vztahu Kateřiny a Jindřicha. Něco mezi manžeským, rodičovským a přátelským vztahem je doprovázeno neustálým, malicherným, ale vlastně vlídným hašteřením. (09.06.2004)

Československý krátký televizní film, jenž se odehrává přibližně v roce 1547 a přibližuje divákovi soukromý život významného anglického panovníka Jindřicha VIII. (1491-1547) v žoviálním rozhovoru se svou šestou a poslední ženou Kateřinou Parrovou (1512-1548). Do historických rolí krále a jeho ženy byli obsazeni J. Werich a J. Brejchová, což samo o sobě spolu s jednoduchým scénářem nabízí zajímavou filmovou podívanou. Dialog mezi oběma postavami přináší banální témata, která se zabývají vzpomínkami na bývalé Jindřichovy manželky, a příběh vrcholí ostrým a hašteřivým sporem o barvu koně Alexandra Makedonského. Svůdná Kateřina nechce dát za pravdu svému manželovi a tvrdohlavě se drží svého názoru, za což jí její manžel pohrozí popravou. Nakonec však tento historický, málo známý snímek od režiséra E. Schorma končí romanticky, když si absolutistický monarcha smrt své ženy rozmyslí a oba manželé trvají na názoru toho druhého. Bohužel se budu opakovat s povzdechem, jak velké role mohl mistr Werich ke konci svého života vytvořit, kdyby mu více přála tehdejší politická situace. Ačkoli tato inscenace pouze krátce přesahuje dvacetiminutovou stopáž, přesto si ji dovolím zařadit na nadprůměru, pochopitelně díky skvělým hereckým výkonům obou představitelů. (20.04.2020)

Je libo vajíčka natvrdo, na měkko, na přesno a nebo dokonce syrová:-)? Jakou barvu měl tedy nakonec Alexandrův kůň Bucefalos..? V tom tápu doteď:-) "Tedy je s podivem, že ženská s vašimi zkušenostmi neví jak se vaří vajíčko naměkko.„ Památná to věta, na kterou si od této doby vzpomenu kdykoliv když budu mít chuť a vajíčka a nebo kdy se mi vajíčka na přesno nepovedou:-) Krásná inscenace, nádherné vystříbřené slovní rozpeře a přestřelky a hlavně pak oba dva hlavní herecké výkony. (11.05.2006)

K dokonalosti dovedená disputace o tom, zda byl Bucefalus, kůň Alexandra Velikého, bílý nebo černý aneb věčný svár mezi tvrdohlavě protichůdnými světy muže a ženy a možná také vlídná oslava hašteření... Velmi milá a zajímavá historická miniatura, kterou Evald Schorm natočil podle scénáře Jana Wericha na motivy hry Maurice Breringa (hra byla později převedena i na divadelní jeviště - http://divoj.cz/tetralogie/ ) a kde uplatnil všechny přednosti české kultury šedesátých let - hloubku, ale přitom vtipnou a přijatelnou formu, široce humanitní a historizující rozměr, osobnost Jana Wericha (a nelze pominout ani nadčasovou krásu Jany Brejchové...). Velmi milé černobílé krátkometrážní filmové ohlédnutí... (25.06.2008)

Milá konverzačka, která se opírá o dvě špičkové herecké hvězdy své doby a vtipnou zápletku. Jde o hru podobnou mnohem známějšímu kousku Kočár nejsvětější svátosti. Werich je opět vladař v letech a řeší problémy se svou ženou. Vtipné dialogy na téma vztahu dvou pohlaví, ješitnosti a v neposlední řadě i vladařské zvůle, byť podané s komediálním nadhledem. Celkový dojem: 90 %. (14.12.2009)