Král a žena

Poslední scénář pana Wericha padl právě na toto. Jindřich VIII. jako zástupce nejen Anglie, ale též mužů - pánů tvorstva. Kateřina Paarová pak zastupuje ženy a jejich pokolení. Je to věčný spor o to, kdo má víc pravdy. Důmyslná žena či touhou hnaný muž? Jan Werich je opět výborný, ale Jana Brejchová mě nikdy moc nepřesvědčila. Navíc si nemyslím, že takováto krátká epizodka stačí k pochopení vztahů mnohem složitých navíc na pozadí dějinných postav. (03.05.2023)

Hříčku Maurice Breringa si přeložil Werich osobně a na textu je to znát. Slova tečou jako dobrý bourbon, kloužou po jazyku, válejí se po patře a zahřejí na těle i na duši. Klasický důkaz toho, že ve dvaceti minutách se dá pobavit víc, než při celovečerním filmu. Slovní hříčky střídají jedna druhou, k tomu půvabná kamera a skvělá režie zkratky. A to jen Jindřich VIII. snídá s mladičkou manželkou Kateřinou Paarovou. Už první záběr s prstenem na ukazováčku - ovšem na noze - věští zábavu. „Já nemám rád vajíčka natvrdo. Já nemám rád syrová vejce. Já mám rád vajíčka napřesno.“ Terminus technikus pro mnoho snídaní, kdy není vejce akorát. Od snídaně se dostaneme k debatě o předchozích manželkách. „Já jsem si ji nevzal, oni mi ji hodili na krk.“ Názor Kateřiny má platnost ještě dnes: „Politika je vůbec pro lidi se sklonem ke lži, násilí, vraždění a nelidskosti.“ Mít šest žen, to je pro jednoho muže nápor, pamatovat si její rody, postavení. A další hra se slovíčky: „Možná že se vám líbilo, že jste ji dal stít. Nebo sťat?“ „Setnout.“ A poté konečně přichází třešnička, Bucefalus, kůň Alexandra Velikého. V Jindřichově nové baladě je kůň bílý, Kateřina soudí, že byl černý. Werich kontruje svým vzděláním. „Vy vždycky, když nevíte kudy kam, tak se vymlouváte na to, že jste byla ještě moc malá.“ „Neříkám že lžete, mýlíte se. A mýlit se je lidské.“ Od koně pak jen kousek k popravě, a pozor, jen s jedním vířením bubnů. V jediném kostýmu, v jedné posteli, s pár rekvizitami. „Které veličenstvo mělo pravdu? Vaše nebo moje?“ tak jakou barvu měl ten Bucefalus? (28.06.2008)

"Co do barvy koně, Veličenstvo mělo pravdu." A je jedno, jestli byl bílý, černý nebo zelený s růžovými kopyty. Veličenstvo má zkrátka vždycky pravdu, takže naštvaný Jindřich VIII. mě dokázal pobavit. A pokud provokující Kateřina Paarová ve skutečnosti vypadala takto, tak bych s ní rozhodně nikdy neměl vajíčka na měkko. (06.06.2016)

Milá konverzačka, která se opírá o dvě špičkové herecké hvězdy své doby a vtipnou zápletku. Jde o hru podobnou mnohem známějšímu kousku Kočár nejsvětější svátosti. Werich je opět vladař v letech a řeší problémy se svou ženou. Vtipné dialogy na téma vztahu dvou pohlaví, ješitnosti a v neposlední řadě i vladařské zvůle, byť podané s komediálním nadhledem. Celkový dojem: 90 %. (14.12.2009)

Dát pět hvězd by bylo příliš jednoduché a odfláknuté, protože kvalita koně se nepozná podle jeho barvy, ale podle slávy jeho jména. A nejslavnějším koněm byl samozřejmě Rocinante, jak to dokládá ve svém slavném románu - překlad: Kristian Stefan 1819–1892 - Miguel de Cervantes: "Jméno jeho, pravila Dolorida, jest jiné než Bellorofontova koně, jemuž Pegasus říkali, ani mu neříkají Bucefalus, jako koni Alexandra Velikého, také nejmenuje se jako kůň Zuřivého Orlanda, Brilladoro zvaný, ani Bayard, jak slul kůň Rinalda Montalbánského, ani Frontino, jako kůň Rogerův, ani Bootes neb Perithoa, jak prý se nazývali koně slunce, tak též neříkají mu Orelia, jako koni nešťastného Rodriga, posledního krále gothského, na němž jel v bitvě, když život a říši ztratil / Založil bych se, prohodil Sancho, poněvadž mu nedali žádné z těch proslavených jmen tak pověstných koní, že mu ani nedali název koně pána mého, Rocinante, pojmenování to jemu vlastní, jež překonává všecka ta uvedená jména."... ... Jinak skutečně nic moc, zvláště, pokud bych měl srovnat humor tohoto typu s vtipnou kaší Cervantesovou, která je pro mě zásadním měřítkem. (10.03.2017)