Král a žena

Československý krátký televizní film, jenž se odehrává přibližně v roce 1547 a přibližuje divákovi soukromý život významného anglického panovníka Jindřicha VIII. (1491-1547) v žoviálním rozhovoru se svou šestou a poslední ženou Kateřinou Parrovou (1512-1548). Do historických rolí krále a jeho ženy byli obsazeni J. Werich a J. Brejchová, což samo o sobě spolu s jednoduchým scénářem nabízí zajímavou filmovou podívanou. Dialog mezi oběma postavami přináší banální témata, která se zabývají vzpomínkami na bývalé Jindřichovy manželky, a příběh vrcholí ostrým a hašteřivým sporem o barvu koně Alexandra Makedonského. Svůdná Kateřina nechce dát za pravdu svému manželovi a tvrdohlavě se drží svého názoru, za což jí její manžel pohrozí popravou. Nakonec však tento historický, málo známý snímek od režiséra E. Schorma končí romanticky, když si absolutistický monarcha smrt své ženy rozmyslí a oba manželé trvají na názoru toho druhého. Bohužel se budu opakovat s povzdechem, jak velké role mohl mistr Werich ke konci svého života vytvořit, kdyby mu více přála tehdejší politická situace. Ačkoli tato inscenace pouze krátce přesahuje dvacetiminutovou stopáž, přesto si ji dovolím zařadit na nadprůměru, pochopitelně díky skvělým hereckým výkonům obou představitelů. (20.04.2020)

Dát pět hvězd by bylo příliš jednoduché a odfláknuté, protože kvalita koně se nepozná podle jeho barvy, ale podle slávy jeho jména. A nejslavnějším koněm byl samozřejmě Rocinante, jak to dokládá ve svém slavném románu - překlad: Kristian Stefan 1819–1892 - Miguel de Cervantes: "Jméno jeho, pravila Dolorida, jest jiné než Bellorofontova koně, jemuž Pegasus říkali, ani mu neříkají Bucefalus, jako koni Alexandra Velikého, také nejmenuje se jako kůň Zuřivého Orlanda, Brilladoro zvaný, ani Bayard, jak slul kůň Rinalda Montalbánského, ani Frontino, jako kůň Rogerův, ani Bootes neb Perithoa, jak prý se nazývali koně slunce, tak též neříkají mu Orelia, jako koni nešťastného Rodriga, posledního krále gothského, na němž jel v bitvě, když život a říši ztratil / Založil bych se, prohodil Sancho, poněvadž mu nedali žádné z těch proslavených jmen tak pověstných koní, že mu ani nedali název koně pána mého, Rocinante, pojmenování to jemu vlastní, jež překonává všecka ta uvedená jména."... ... Jinak skutečně nic moc, zvláště, pokud bych měl srovnat humor tohoto typu s vtipnou kaší Cervantesovou, která je pro mě zásadním měřítkem. (10.03.2017)

Dílo, které ocení hlavně znalci tudorovské historie. Skvělá situační komedie, ve které hrají dvě velká esa Československé éry. Jan Werich v roli Jindřicha VIII. (jakoby se i vzhledově pro tuto postavu narodil) a Jana Brejchová v roli Kateřiny Paarové (tedy poslední, šestá manželka Jindřicha VIII.). Už od prvních minut jde vidět, že si oba tyto role celým srdcem užívali, a tak je jediná vada na kráse příliš krátká délka. Nicméně, já osobně se do této komedie zamiloval. 95% P.S. Stojím za bílou barvou koně (zasvěcení vědí ;) (26.01.2012)

Poslední scénář pana Wericha padl právě na toto. Jindřich VIII. jako zástupce nejen Anglie, ale též mužů - pánů tvorstva. Kateřina Paarová pak zastupuje ženy a jejich pokolení. Je to věčný spor o to, kdo má víc pravdy. Důmyslná žena či touhou hnaný muž? Jan Werich je opět výborný, ale Jana Brejchová mě nikdy moc nepřesvědčila. Navíc si nemyslím, že takováto krátká epizodka stačí k pochopení vztahů mnohem složitých navíc na pozadí dějinných postav. (03.05.2023)

Je libo vajíčka natvrdo, na měkko, na přesno a nebo dokonce syrová:-)? Jakou barvu měl tedy nakonec Alexandrův kůň Bucefalos..? V tom tápu doteď:-) "Tedy je s podivem, že ženská s vašimi zkušenostmi neví jak se vaří vajíčko naměkko.„ Památná to věta, na kterou si od této doby vzpomenu kdykoliv když budu mít chuť a vajíčka a nebo kdy se mi vajíčka na přesno nepovedou:-) Krásná inscenace, nádherné vystříbřené slovní rozpeře a přestřelky a hlavně pak oba dva hlavní herecké výkony. (11.05.2006)