Reklama

Reklama

Zrcadlení

  • angličtina Reflection (festivalový název)
všechny plakáty
Dokumentární / Krátkometrážní
Československo, 1965, 32 min

Uvahy o životě se záběry z nemocnice a výpovědmi lékařů i pacientů. (oficiální text distributora)

Recenze (16)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Bolí to moc? Tak ono to přejde.“ Tento dokument mi přijde zvláště nevyrovnaný. Na jedné straně je zřetelná přítomnost dobové ideologie (tj. i čistě vědecký přístup, život zkrátka končí smrtí, tečka) zvláště v monolozích doktorů, některá nijak objevná moudra a otravné (jak obrazem, tak zvukem) zkoumání lidské mozkové aktivity, za to všechno palec dolů. Ale na straně druhé se film od nudného začátku začne zaobírat čím dál víc zajímavějšími tématy (vrcholí řešením sebevražd) a některé myšlenky (spíše ze strany pacientů) rozhodně stojí za to (např. sobeckost lásky, zločin v podobě pěstování strachu v člověku a jiné). Plus vidím i ve vytváření té stísňující a depresivní atmosféry. Ve výsledku mi to hází slabší 4*. ()

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

V uzavřeném černém sále by to mělo působit ještě i jinak. // Mnohovrstevnatost vybízí k opětovnému, již ne na pocity ale na strukturu soustředěnému shlédnutí. // Onen tehdejší černobílý materiál dělá polovinu úspěchu; chápu, že dnešní dokumentaristé používají digitál (je to levnější), ale mrzí mě, že se nikdo z českých či slovenských (anebo je, bratry, budu muset ještě líp prostudovat) autorů neodhodlá jít ve stopách tohoto metafyzického a komplexního stylu Schorma, Špáty, nebo třeba Hanáka (Obrazy starého sveta) - tato díla jsou rovněž lyrikou, výtvarným vyjádřením, hloubkovou esejí. ()

Reklama

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Evald Schorm, slavnější pro své hrané filmy, se v tomto nedlouhém dokumentu snaží o „odraz“ hlubokých lidských tužeb tváří v tvář nemoci a smrti. Protože stejně jako štěstí vyzývá k rychlému uchopení a okamžitému prožití, utrpení nutí člověka naopak k větší kontemplaci, k přemítání nad vlastním životem. Je to prostor, který ve své bezútěšnosti vede k přehodnocování minulosti a předjímání budoucnosti. Je snad nemoc nějakým symbolickým následkem za činy, které jsme spáchali dříve? Využili jsme čas zdraví opravdu dobrým a aktivním způsobem? A jaký způsob je vlastně aktivní a dobrý? Co je podstatnější – užívat si života, nebo ho sdílet s druhými? A co je větším prokletím – je to skutečně smrt a nebo spíš život, který je plný samoty? Velmi podstatné existenciální otázky jsou pak doplněny výbornou Schormovou režií, skvělou hudbou a silnými symbolickými obrazy. ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

Když člověk vážně onemocní, najednou se mu změní žebříček hodnot, začíná přemítat nad smyslem života, má potřebu se vypořádat se strachem ze smrti. V takových chvílích si zpravidla uvědomíme, že život a zdraví je na světě to nejdůležitější. Na druhé straně ale existují lidé, kteří zdraví jsou, přesto však si chtějí sami dobrovolně život vzít. Na tyto ne tak úplně medicínské otázky nechává Evald Schorm hledat odpovědi lékaře a pacienty jedné nemocnice. ()

kyselina 

všechny recenze uživatele

"Život je potřeba žít v takových dnotěsných úsecích. To znamená - každý den, každý úsek života zároveň v sobě obsahuje uspokojení, cíl, smysl a jestliže člověk ten smysl přítomného okamžiku nedokáže do toho přítomného počínání, do té přítomné práce, když to do toho nedokáže vložit, tak v takovém případě už je to rozhodně kriterium člověka, který kandiduje na psychoneurosu." ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama