Kundun

Tibet zde není předkládán jako svět sám pro sebe, jenž má kolem sebe vzduchoprázdno, jak by se mohlo z prvních záběrů zdát. Čtrnáctý dalajláma je moderní člověk (stejně jako předešlý), sleduje filmy a aktuální zprávy, poslouchá rádio, uskutečňuje návštěvy do okupující Číny a přivádí její představitele do úzkých. Je zajímavé sledovat jednak proměny vztahů v rodině poté, co je Kundun „korunován“, druhak jak dochází ke konfrontaci dvou v mnoha ohledech naprosto odlišných kultur. Jedni staví náboženství na nejvyšší úroveň, pro druhé představuje jed – opium lidstva. Snímek pokládá mnoho otázek, které vybízejí k zamyšlení a uvědomění si vlastní podstaty. Scorseseho režie je naprosto brilantní, projevuje se zde dokonce jako symbolista a vkládá do filmu i odlehčující scény (dalajláma na toaletě u pisoárů, Tibeťané řídící automobil). Úchvatná kamera podtržená burcující hudbou, výborné kostýmy a výprava umocňují zážitek z jednoho z nejlepších náboženských filmů. (28.04.2006)

Obsah včetně závěru: Životopisný film o Dalajlámovi. Výprava mnichů vypátrá v daleké vesničce malého chlapce, do kterého se předchozí D. převtělil. Chlapec bezpečně odliší pravé D. věci od nepravých. Je uveden do hlavního kláštera a vychováván jako budoucí vládce. Tamní vláda při rozhodování používá i předpovědi věštce v tranzu. Tibet obsadí Číňané. D. se s nimi nejprve snaží domlouvat, navštíví i Peking, ale když zjistí, že mu usilují o život odchází do emigrace v Indii. D. rád pozoruje hvězdářským dalekohledem své poddané. (05.12.2008)

V Posledním pokušení Krista zobrazil Martin Scorsese Ježíše jako jednoho z lidí, se všemi lidskými chybami, pochybnostmi i strachem, ale přesto výjimečného a nezapomenutelného. Podobná věc se mu povedla ve filmu Kundun - tady je nedokonalým a přesto "božským" a vznešeným člověkem čtrnáctý tibetský dalajláma. Rozdíl mezi oběma filmy je v tom, že Kundun je osoba 20. století, náš současník, a proto nepřichází v úvahu "vykonstruovaná" pointa Posledního pokušení. Dostatečně silnou pointou je v tomhle případě sama skutečnost. V pozadí dalajlámova příběhu zvolna vyrůstá před našima očima představa historických událostí - tak, jak své okolí a to, co se kolem děje, vnímá sám dalajláma, nejprve jako malý chlapec, potom teenager a nakonec jako dospělý muž. Kamínky do mozaiky proto přibývají pozvolna. Hlavně díky této postupné gradaci nechybí filmu napětí a je velice snadné a jakoby samozřejmé vcítit se do hlavního hrdiny. Film navíc klade spoustu otázek, aniž by na ně explicitně podával odpovědi - nechává divákovi prostor k zamyšlení, a to se cení. V tom by měl Martin Scorsese dávat lekce mnohým hollywoodským kolegům. (02.02.2007)

Klidny, mirumilovny a meditativni film, ktery Martin Scorsese zvladnul velmi dobre i presto ze je v podvedomi sirsi verejnosti znam spise naprosto opacnym tipem filmu. Film je krasne nasniman v uzasne krajine a jeho vyprava je jednoduse excelentni. Film mi pripomina svym stylem podobny snimek a to sice Bertolucciho Posledniho cisare, ktery vsak vznikl o deset let drive a je nemene skvelym zachycenim politcko-nabozenskych faktu dob minulych, ktere se odehravali pro nas v naprosto odlisnem kulturne-historickem prostredi vzdaleneho vychodu. Z obou filmu cpi krasna vune dalek, ale zaroven trpka horkost nad nepochopitelnosti zvule cinskeho rezimu, ktera donutila Dalajlamu odejit ze sve vlasti do exilu, kde je do soucasnosti. Budiz tedy tento film pro mnohe poucnym a obohacujim stejne jakym je pro me. (20.12.2007)

Druhá polovina filmu je naprosto famózně natočená. Skvělá hudba a ještě lepší kamera! První půlka je bohužel nudná a neděje se v podstatě vůbec nic. Tento film se dá srovnávat s Posledním Císařem. Ten je sice o něčem jiném, ale filmy mají hodně společného. Bohužel Scorsese nedokázal udělat Dalailámu tak skvělým filmem jako byl právě Poslední Císař. Proto pouze čtyři hvězdy. (19.04.2011)