Obsahy(1)
Čtyřikrát World Press Photo, před objektivem Bowie, Clooney nebo Depp, ale i válka... Napínavý životní příběh světově uznávaného českého fotografa Antonína Kratochvíla, zakládajícího člena legendární fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency). Pátrání po jeho minulosti ukazuje dramatické momenty 20. století i ryzí současnosti. V dětství byl Antonín s rodiči odsunut do pracovního tábora, v osmnácti emigroval z Československa bez svého nenarozeného syna Michaela, který se do puberty za železnou oponou domníval, že otec nežije. Avšak otec byl živý, živel a mezinárodní celebrita. Antonín po dlouhé cestě přes rakouský uprchlický tábor, švédský kriminál, francouzskou Cizineckou legii či prestižní studia v Amsterdamu dosáhl ohromného úspěchu v Americe. Sláva ho však omrzela a začal zblízka dokumentovat kruté válečné konflikty. Přestože se potkal se synem až v jeho dospělosti, Michael se nakonec stal fotografem, společně fotili nejen v Černobylu. Česká republika vrátila Antonínovi občanství v roce 2000. Tehdy ještě světoznámý fotograf netušil, že v ní bude prožívat o osmnáct let později další dramatické události. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (25)
Částečně portrét fotografa, částečně složitá cesta k otci, který v dětství chyběl, vlastně vůbec nebyl. A tenhle v jistém ohledu až mýtický Táta, vtipně prokládající svou češtinu angličtinou, prožil skutečně neuvěřitelně bohatý život i fame, na který si sáhne málokdo. Procestoval svět, viděl mnohé a vypráví o tom skrze své oceňované fotografie, které se mohou líbit i nemusí, každopádně jsou originální. Problém je v tom, že Táta se má taky očividně strašně rád, zdá se dokonce, že sebe má rád více než ostatní, více než své fotky, své děti a své ženy, které vnímá trochu jako spotřební zboží. A je až zarážející, jak člověk s takovým uměleckým okem a životní zkušeností občas vypráví tak trochu jako obyčejný nafoukaný buran, you know. Na druhou stranu, právě tahle nátura ho asi právě dostala tam, kde je. Přesto jsem se k A. K. alespoň trochu více přiblížil jako k člověku, jako k human being, you know, a jako k fotografovi zcela určitě a silně. Cením. ()
Tento film necháva na samom divákovi, aby si spravil úsudok o jeho hlavných postavách na základe viacerých uhlov pohľadu, čo je podľa mňa výhoda aj nevýhoda v jednom. Mňa skôr zaujímala samotná kariéra a vzostup tohto človeka, čo som dostal len polovične. Nie je to teda tradičný dokument s komentárom - rozprávačom, aký by mi bol v tomto prípade prakticky bližšie, je to skôr rodinný film, ktorý sa popri kariére Antonína Kratochvíla zaoberá rozpadom jeho rodiny - čo je fenomén ktorý nemusí už každého zaujať viac ako Antoninova kariéra, nakoľko rozkladom rodiny trpí (aspoň v mojom okolí) polovica obyvatelstva, no Kratochvíl je iba jeden. Nakoniec som si úsudok spravil. Michael je sympatickejší, ale jeho otec je človek ktorý môže čestne chodiť po ulici naširoko a vystreto. To v prvom rade preto, že už čosi prežil, potom preto, že má fakt dobré fotky a až potom preto že je to svetový fotograf. A ešte musím oceniť titulný obrázok - fotografiu, grafiku na obálke, tá sa podarila priam geniálne. ()
Antonín Kratochvíl tenhle dokument avizoval v jednom rozhovoru stylem "Česká televize o mně bude točit dokument a budu tam hrát ňakýho čůráka, jen ještě nevim jakýho." Nebývale otevřený dokument, zpověď, vlastně pomník Kratochvílovi, jehož pilířem je jeho vztah k prvnímu synovi, který s ním probírá celý život, což zároveň působí jako jakási katarze a pochopení rodinných vztahů z retrospektivního úhlu. Trochu jsem se obával, že se budou dost opakovat věci, co se už probíraly v 13. komnatě, což se sice děje, ale v nových obrazech a hlavně v intimnějším, upřímnějším duchu. ()
Nakouknutí do práce špičkového fotografa mě potěšilo. Režisérce ovšem šlo spíš o příběh otce a syna Kratochvílových, a ten mě nechával chladným. Protagonista si také staví imidž na vulgárním slovníku, což je ještě horší než čeština zaplevelená angličtinou (což by se v tomto případě ještě dalo pochopit). Asi nikdy nepochopím, zač je ta nominace na Českého lva. ()
O Antonínovi Kratochvílovi jsem před dokumentem věděl asi jen to, že to je slavný český fotograf (možná více slavnější v zahraničí, než v naší domovině) a že byl nařčen ze sexuálního obtěžování skupinou žen. Od dokumentu jsem měl očekávání, že mi jeho osobnost detailněji objasní a já si na něj udělám nějaký obrázek (tak jak je tomu ostatně u životopisných dokumentů zvykem). A to se alespoň z části splnilo. Jedná se o jakousi zpověď otce synovi, se kterým se kvůli emigraci dlouhá léta neviděl a spíše o útržkové vyprávění, místy až nahodilé vyprávění Antonína a syna Michala. Připodobnil bych to k vyprávění typu: Otec jde se starším na procházku, cestou se staví na kávu, zapálí si u toho doutník a baví se o svém životě. Není to nějaký detailnější popis života otce, potažmo syna a vyprávění ,,historek z natáčení" které jsou místy vtipné, jindy vulgární, jindy zase smutné. Ve výsledku jsem z dokumentu nezjistil co všechno vlastně Kratochvíl vyfotil a za co je hlavně oceňovaný. Respektive, trochu jsem se to dozvěděl (ukázky fotek z genocidy ve Rwandě, fotky Bowieho, Keaitela,W. Dafoea), ale čekal trošku větší odkrytí jeho oceňované práce. Ve výsledku jsem si o Kratochvílovi udělal obrázek takový, že to je člověk se zajímavou historií, životním příběhem, který se občas nebojí jít pro ostré slovo daleko. A myslím, že kdyby se nějaký šikovný tvůrce o něm za několik let rozhodl natočit životopisný film, nemuselo by to být úplně špatné, protože život Kratochvíla zřejmě zajímavý je. I když to z dokumenty místy ne zcela vyznívá. 6/10 ()
Galerie (9)
Zajímavosti (1)
- Uprchlický tábor Traiskirchen u Vídně, kde Antonín Kratochvíl strávil 8 měsíců, byl prvním azylem i herečky Lenky Kořínkové. (sator)
Reklama