Rozhněvaná rudá planeta

Ib Melchior je ďábel. Za devět dní ($ 200 000) zmákl natočit kvalitní podívanou s krabí krysou, republikánským čtenářem sci-fi operujícím se zvukovým kanónem a nejtragičtějším hereckým klonem Humphreye Bogarta v historii (Don´t call me Irish). Ještěže se mu ten střih povedl na jedničku, emzáci se neukázali v celé kráse a nemělo to víc než 85 minut. Po tomhle filmu budete zaručeně vidět rudě. (09.06.2008)

Obstojně nadprůměrné béčko z konce padesátých let (roku zde nevěřit). Dost se mi líbilo provedení: Přestože film byl natočen hluboko před lety lidí do vesmíru, dojem autentičnosti je dobrý. Především s oblekem astronautů nedělali žádné ciráty a oblékli je do leteckých kombinéz s velkou kulatou nášivkou na prsou. Trefa. Skafandry se celkem daly snést, ale hlavně je to snad první film, kde řídící centrum kosmického letu vypadá reálně (viděl jsem desítky filmových pokusů). Dost nápaditě, originálně a nenudně vypadal i Mars samotný. Herci byli zčásti dobří. Jen to mohlo mít lepší závěr... (22.10.2012)

Mám neblahé nutkání provést tomu člověku, kterého napadlo natočit všechny záběry z povrchu Marsu s jakýmsi odpudivým kamerovým filtrem něco velmi, velmi bolestivého, sice ještě nevím co, ale určitě v tom bude figurovat skalpel, živí úhoři a půl chcíplého krtka. Když pominu tuhle averzi vůči nehezké narudlosti, zůstane scifi, které ve své podstatě možná nijak zajímavé není, ale jelikož je to de facto jedna z prvních věcí, které jsem z téhle éry filmových scifi viděl, měl pro mě po velkou část stopáže film určité kouzlo, ale i tak mě ke konci začala lehce štvát až zbytečná šablonovitost postav, kterou narušovalo jen to, že přítomná blondýnka byla zrzka, ale například Übermenschšální kapitán je poněkud otravný a hlasy, které naznačují, že místo herce byla obsazena bez-mimická vosková figurína Humphreho Bogarta odcizená z Oregonského filmového institutu mají své opodstatnění. Ale kde jinde je k vidění taková hezká roztomilá netopírně krysí obludka s klepety? (05.09.2014)

Ne, rozhodně to není skvělý film a místy je hodně naivní, ale stejně je v něm takové kouzlo, které prostě musím ocenit. Některé ty trikové scény, hlavně použití toho červeného filtru a následně celkové zkreslení, ty vtipné loutky, tohle všechno vede k tomu, že se mi snímek prostě musel líbit. Krásné dílko levné filmařiny, ale se srdcem. (17.11.2015)

K Zemi se vrací první raketa vyslaná na Mars. Něco, lépe řečeno všechno není v pořádku. Z rakety nakonec vyklopýtá pouze jedna výpovědi schopná kosmonautka, která postupně popisuje hrůzostrašnou misi... Není to úplně nejhorší. Tvůrci filmu asi slyšeli, že se Marsu říká také Červená planeta - všechny na Marsu se odehrávající pasáže jsou tedy barevně podbarveny (spíše přebarveny) rudou barvou - někdy mám podezření, nejde-li v mnoha případech dokonce o animaci. Z triků se tu vyskytuje obludná masožravá rostlina, které musí její kořist hodně pomáhat, aby si uchvacovací akt zachoval zdání hodnověrnosti, monstrum s obličejem netopýra, šesti nohama a plandavým ocasem nejvíce připomínající pavouka, jež vydává docela stylový řev, vodní obluda, u které si její tvůrci s konkrétními tvary hlavu až tak nelámali - zřejmě pro zachování "tajemna", a jeden marťan, jehož si též příliš neužijeme, i když dokáže z ženské složky posádky vyloudit solidní hysterický jek. Děj - jde tady vlastně o setkání s cizí vyspělejší civilizací - toť sci-fi. Hlavní slovo však mají kreatury - tedy skoro horor. Z herců trochu zaujme Gerald Mohr - mírně bogartovský typ. Podsaditější zrzka Naura Hayden zrovna nejlepší herečkou není, její postava pak podivně spojuje typ hysterky s odhodlanou bojovnicí (na psychologický vývoj bych to neviděl). Jack Kruschen je typická veselá vojenská guma - jako asi nejlepší a nejznámější herec svoji figurku zvládá nejlépe a nejstylověji. Profesor Lese Tremayna odvádí svoji práci také slušně. Pár nelogičností - podivné přistávání rakety, nesmyslné nošení skafandrů, neuvěřitelně rychlý návrat z projížďky na člunu - samozřejmě rádi odpustíme. (10.08.2005)