Akira

Korupcia, terorizmus, fanatizmus, násilie, policajný štát, gangy, psychologické experimenty, srach s jedným spoločným menovateľom. Príchod spasiteľa. Akiry. Cyber-punk. YES!!! V roku 1988 vznikla pod rukami režiséra Katsuhira Ôtoma filmová verzia (s kľudným svedomím môžem povedať legendárna) pôvodne 6-zväzkovej manga predlohy Akira. Príbeh zasadený do Neo-Tokya 30 rokov po 3.svetovej vojne. Mesta znovu obnoveného, ale nestabilného, ale od základu prehnitého všemožnými štruktúrami a živlami. Tu sa rozohráva príbeh Testsua, člena pouličného gangu, v ktorom sú neštastným experimentom prebudené nevídané psychické schopnosti. Celý príbeh a depresívna atmosféra Akiry je v silnom kontraste s napr. Miyazakiho snovými úletmi. Áno, aj tak to mám rád. Aj sci-fi, aj temno, neistotu a s ňou spojenú nádej. Ak keď je to citlivo zmiešané a intenzívne podávané, nemôžem ináč ako za plný počet. Verím, že s ďalším pozretím to bude ešte krajšie. (01.11.2005)

Upřímně jsem trochu zklamanej... Akira je bezesporu vizuální klenot. Řekl bych že každej frame filmu podobně jak u Mijazakiho je kompoziční skvost a to myslím se vším všudy - paleta barev, hravost, nápaditost a v tomhle případě i taková ta líbivá surovost. Něco na tom filmu je extrémně cool, díváte se na to a říkáte si panebože tohle je tak super, tohle bych chtěl vidět v nějaké hrané adaptaci. Ne vážně, jestli se skutečně bude točit Waititiho verze tak mám adept na nejočekávanější film roku. No. A teď asi k tomu proč jsem byl lehce zklamán. Myšlenka filmu je dost silná, ale je na můj vkus podána tím způsobem kde se hraje na minimalistiku a nějakou čistou prezentaci bez snahy o nějaký citový zásah. A jsou filmy kde tohle žeru neskutečným způsobem (třeba cokoli od Scorseseho), ale tady z nějakého důvodu jsem měl po konci takový prázdný pocit. Musel jsem se dokonce podívat na ostatní komentáře, což před hodnocením moc nedělám, abych se ujistil, že jsem skutečně pochopil podstatu snímku a byl jsem opravdu smutnej, že jsem ji pochopil správně. (19.11.2020)

Mám rád animované filmy kvůli tomu, že díky nim vznikají filmy, které by se jen tak nedali reálně natočit. Ale Japonci jsou v tom nejlepší. Moje fanzazie je pouhým zlomkem jejich představivosti, kterou s nadšením realizujou. Akira je první velkofilm v anime, který jsem viděl. Dříve to byly pouhé seriály, které dávali na německé televizi, ale přesto jsem je miloval. Proto jsem se rozhodl shlédnout i nějáký ten film. Protože málokdy ještě uvidím tak výborný animovaný film se skvělou atmosférou a podobně. (12.06.2004)

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)

Takové slavné anime... Brala jsem skoro jako povinnost se na něj podívat. Nečekala jsem předem nic úžasného a tak jsem Akiru pořád odkládala. Celý námět mi přisel nezajímavý a grafika mě taky moc nelákala. Nakonec byl Akira přesně takový, jak jsem očekávala... Strašně, strašně dlooooouhý rozjezd - podle mě snad hodinový, u kterého už jsem div nelezla pod židlí z nudy a v grafice se mi líbily akorát jednotlivé postavy, které ale byly opravdu - jak píšou i ostatní - jako přes kopírák. Konec je sice krásný, to nepopírám, ale tu nudu na začátku mi to už nevynahradilo... Nemůžu mluvit o zklamání, když jsem to vlastně čekala, ale lepší hodnocení tomu fakt nedám. (07.10.2006)