Režie:
Mike MillsScénář:
Mike MillsKamera:
Robbie RyanHrají:
Joaquin Phoenix, Gaby Hoffmann, Woody Norman, Scoot McNairy, Jaboukie Young-White, Kenneth Kynt Bryan, Elaine Kagan, Mary Passeri, Brandon Rush (více)Obsahy(1)
Život trochu osamělého rozhlasového novináře Johnnyho (Joaquin Phoenix) se na moment zastaví, když se musí postarat o svého malého a podivínského synovce Jesseho. Společně se vydávají na cestu napříč Spojenými státy. Mezi New Yorkem a New Orleans se rodí nevšední přátelství, které oba ovlivní na celý život. V srdečném a hřejivém rodinném dramatu Mika Millse exceluje Joaquin Phoenix, který podává tentokrát civilní, ale přesto strhující výkon. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (110)
Obecně moc nevěřím těm větám, které se dávají na filmové plakáty - a v případě plakátu ke C'mon C'mon a větě ,,vřelé filmové objetí'' jsem byla velmi skeptická. Ale musím říct, že vřelé filmové objetí na tento film padne naprosto dokonale. Možná to bylo tím, že tento film jsem viděla v době, kdy jsem přesně něco takového klidného a jemného a citlivého potřebovala, možná to bylo tím, že prostě mám ráda herectví Joaquina Phoenixe, možná všechno dohromady. Každopádně vím, že tento film mě okouzlil, zahřál u srdce a z kina jsem odcházela s pocitem naprostého klidu. Doporučuju. ()
Kdo měl někdy tu čest, musí uznat, jak tomu filmu se daří být stejně nesnesitelným jako libovolný "otec v domácnosti kolem čtyřicítky" (TM). Spoustu těch záběrů najdete na zdech reklamek, spoustu těch pronikavých one-linerů budou mít napsaných ve svých moleskinech lidi, co chodí do kina Přítomnost a na budoucnost se dívají optimisticky kvůli výsledkům studentských anket. Nesnesitelně gentrifikovaný film, terapeuticky pracující s ohranou premisou "řešení v jednoduchosti a bezprostřednosti dětské optiky". Inu jak to bývá, když děti píše dospělák. ()
Ten pocit, když si uvědomíte, že až doposud jste v kině viděli jen samé akčňáky bez výrazné myšlenky, a že najednou sedíte v sále, před vámi hraje toto, a vy si ucvědomíte, že toto je skutečný film. Já to zažil ve třinácti letech (a většina mých vrstevníků to nejspíš nezažije). Takhle si sedím v kině, koukám na přiblblé reklamy, když v tom sál potemní a ozve se hlas Joaquina Phoenixe. A pak ta hudba! Film má v sobě neuvěřitelnou emotivní sílu, která vzniká úspěšným mixem herců, hudby, kamery a klidného a milého příběhu, který je sám o sobě velice chytrý a emotivní. Budete brečet? Ano! I když... jak tam je takový skoro až podivný střih, kde se střídají scény plny smíchu se scénami, u kterých byste brečeli. Ale jak máte z minulé scény ten úsměv na tváři, tak mi brečet nějak nešlo. Postavy filmů jsou skvěle propracované... jak napsané, tak zahrané. Ani jsem netušil, že i takhle malé dítě věku devět let dokáže hrát takhle přirozeně. Já tomu zkrátka nemám skoro co vytknout. 9/10 Je dobře, že se stále točí takovéto filmy. Má to myšlenku, příběh, herce... důkaz, že i kvalitní filmy v sobě nemusí mít ani kapičku krve. A za to jsem velice rád. VIDEORECENZE ()
Malý jednoduchý filmeček o vztahu bezdětného, pozdního čtyřicátníka s jeho odcizeným synovcem. Hlavně reputace předchází a kritici chválí, musím jenom upozornit, že film má svou vlastní atmosféru, trochu přesahu a velmi, velmi pomalý děj. Přesto nečekejte nějaký přehnaný herecký koncert, Phoenix jede tak trochu na půl plynu (což bohatě stačí k tomu být na vrcholu letošních hereckých výkonů). Pár festivalových cen si film pobere, a za rok, dva si na tento černobílý malý klenůtek málokdo vzpomene. 75 % ()
Tenhle film je úžasnej takovým dost předvídatelným způsobem, prostě hned jak jsem se o něm doslechl, věděl jsem co od toho čekat, a věděl jsem, že to budu milovat. Ale nečekal jsem, že na mě největší dojem udělá Gaby Hoffmann (protože jsem ji vůbec neznal). Byla fantastická. Toť z mé strany asi vše. 9/10 ()
Galerie (23)
Zajímavosti (2)
- Černobílý snímek se natáčel v Los Angeles, New Yorku, New Orleans a Detroitu. (SONY_)
- Malý Woody Norman (Jesse) je v skutočnosti Brit. Americký prízvuk sa tak musel naučiť už v 11-tich rokoch. (Muel)
Reklama