Violet Evergarden: film

Hodina dějové vaty úplně o ničem a pak obvyklá violetovská emocionální ždímačka a pár hysterických scén na závěr. Očekávala jsem, že vysvětlení majorova dlouhého zmizení bude pěkně přitažené za vlasy a nebyla jsem zklamána. Violet romanticky skákající z odplouvající lodi do moře a plovoucí ke břehu a podobné špeky z červené knihovny - s těma svejma kovovejma rukama by zahučela ke dnu jako cihla.  Po skončení filmu cítím hlavně úlevu, že se její příběh konečně uzavřel. (25.10.2021)

Bohužel, pro mě osobně trochu nečekaně horší počin než minulý film. Víceméně se tím potvrdily dojmy, u kterých jsem se přistihl minule sám a nastiňuje tu i Jeoffrey: Violet je mnohem zábavnější a dojemnější, když skrz její práci zažíváme různorodé, šťastné nebo smutné příbehy postav vedlejších než sledování jejího vlastního příběhu. V režii chyba není, ale scénář jistý zdaleka není a předloha nejspíš nedovolila moc volnou machinaci nebo jiné silnější úpravy. Už v seriálu jsem myšlenkama a všemi přání doufal, že jistá důležitá postava Violetiny minulosti se znovu neobjeví na scéně, protože jak vhodně sloužila k vybudování Violetiny budoucnosti, tak ač to zní krutě, její návrat do doby přítomné by pro mě nevedl k žádnému radostnému, šťastnému přivítání, i kdyby to pro postavu Violet bylo zasloužené uzavření její linky a naplnění jejího celoživotního hledání. Pokud příběh je v něčem víc než úspěšný, tak je to schopné užívání tématu písemné komunikace k probuzení emocí, které by mluvené slovo pravděpodobně v podobném stylu a záměru nezvládlo, a všechny ony vedlejší příběhy obsahují minimálně představitelné a vhodné situace, abychom takový přístup ztvárnily. Tohle se ale nedá říct o hlavní lince Violet a majora, kam se psaní šroubuje násilně, stejně tak i šíleně přetažené emoce (povídání skrz dveře bylo akorát citlivé, ale finále naopak výrazně přiškvařené) s přespříliš vztahovačným chováním snad všech zúčastněných postav mělo na mé přijetí spíš negativní dopad. Chápu snahu z vcelku obyčejného romantického příběhu udělat něco epičtějšího, ale tohle není cesta. A tím se zase vracím k tomu, že jsem si mnohem víc užil reference příběhů minulých. Celkově mám nejraději onu poštovní skupinku lidí, i např. Benedicta v těch šílených kozačkách :-D Podobně je to i u poetického vykreslení světa Violet Evergarden, které Kyoťáci si nikdy nedovolí odbít; scenérie jsou snové, drtivě uklidňující a vždycky mám ze sledování těchto příběhů v rámci estetiky blažený vnitřní pocit. Stejným dílem opět děkuji Evanu Callovi za kouzelný hudební doprovod. Nemůžu říct, že by film byl špatný, ale není emočně úderný tam, kde by si to nejvíce přál. A když víte, že o to ve Violet hlavě jde, tak je výsledek relativně rozporuplný. Nepřesvědčivé 4* (11.06.2021)

Upřímně jsem po shlédnutí trpěla menšími obavami, že je se mnou něco špatně, když s hlavní linkou nejsem moc spokojená. Domnívala jsem se, že mě tvůrci mají po předchozích zkušenostech s Violet relativně přečtenou a dobrá kombinace hudby, ohromné práce animátorů a silných slov mě opět dostane (přestože prvnímu filmu se to až tak dobře nepodařilo), i když na to všechno budu vlastně už dost připravená. Překvapení nebyla silnou stránkou žádného z příběhů. Ale! Jakkoliv moc jsem Violet přála ten nejsladší konec, realitou je, že do mě narazil silou papírové vlaštovky. Přes dojemně vytrvalé sebemrskačství hlavních hrdinů bych nakonec možná přivítala víc, kdyby se kouzelná panenka v životě skutečně posunula dál. I kdyby se při tom měla třeba držet za ruku s Dietfriedem. Stejně jako všem pánům, kteří zde nechali pro mě velmi konejšivé komentáře, jež mě přesvědčily, že v pofilmové rozpolcenosti neplavu sama, mi Ulyssova (Yurithova/Yurisova? ikd.) linka přišla mnohem silnější a sáhla mi studenou kovovou rukou přímo na duši. Celkově mě film o svých kvalitách prostě nepřesvědčil dokonale (i když Violet Evergarden jako celek považuji za jedno z nejlepších a nepochybně nejkrásnějších animovaných děl, které jsem měla možnost vidět), a trochu mi v něm chyběli Leon a Taylor s Amy, na jejichž životy za hranicemi času, který jim byl vyhraněn ve filmu a seriálu jsem se moc těšila a alespoň plytší uzavření jejich příběhů by mě moc potěšilo. Na rozdíl od Věčnosti a píšící panenky jsou to ale tentokrát velmi silné čtyři hvězdy. (17.10.2021)

Zpočátku jsem se lekl, že jsem zase zabrousil na další filmové opáčko předchozích událostí, ale naštěstí to byly jen vkusně zařazené flashbacky. Tentokrát jsem se dočkali plnohodnotného pokračování, kdy jako obvykle Violet pracuje jako písařka pošty a dostává opravdu nelehké požadavky plné emocí. Jenže to není vše, kdy v tomhle filmu se dočkáme velice důstojného zakončení této série, i když si myslím, že to bylo trochu klišovité. Přesto to neubralo tomuto filmu, aby nám dodal zase velkou várku dramatu a emocí, které jsou navíc zabaleny v nádherné animaci a hudbě. Violet Evergarden se nejen zapíše do historie daného světa jako neskutečně talentovaná písařka, ale také do současné kinematografie jako něco nezapomenutelného. (22.01.2023)

Tohle je zakončení celého příběhu. Seriál jsem pořád doufal v další řadu seriálu, ale 140 minut stejně nahradí mnoho dílů. Vidět předchozí seriál je nutnost. Příběh se točí kolem nejdojemnějšího dílu seriálu, ze kterého využívá spoustu flashbacků a na jeho základě zde přidává další podobný příběh s malým dítětem. Zde se také skáče v čase. Dalším důležitým obsahem je Violetin vztah k Majorovi. Opět plno flashbacků a posun příběhu dále. Osobně mě nejvíce na seriálu bavilo polidšťování Violet. Zde je již "plně vyvinutá", takže se zde pouze recyklují dříve uvedené dvě věci. Děj tlačí dopředu Major. Citovou a smutnou stránku pohřební dopisy. Poutavý vizuál, plné oči slz a pěkná hudba. Kouzlo originality se po seriálu vytratilo, ale i tak je vysoký nadprůměr. Zvláště pak na obsah na Netflixu. (17.10.2021)