Jentl

Toto je jeden z filmů, které si nejlépe vychutnám, když na ně koukám sama. Nedoporučuji sledovat film nešťastně zamilovaným, je to jako otáčet nožem v ráně. Nejpůsobivější jsou zpívané monology. Nejsou to hudební vsuvky jako v jiných muzikálech, o kterých přemýšlíte, kdy už skončí, jsou to spíš nosné scény, které posunují děj dál. Kamera je velmi sugestivní. Když Avigdor vyleze z vody nahý, oslněný zezadu sluncem, zamilovávám se společně s Yentl. (05.01.2007)

41. Zlatý Glóbus za rok 1983 - cena (2) - *Nejlepší film (komedie / muzikál), *Nejlepší režie - Barbra Streisand + nominace (4) - Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Barbra Streisand, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Mandy Patinkin, Nejlepší hudba - Alan Bergman, Nejlepší filmová píseň - "The Way He Makes Me Feel" - Hudba Michel Legrand, text Alan Bergman, Marilyn Bergman (23.12.2008)

"Jentl" - One (wo)man show Barbary Streisandovej. Prísne pravidlá ortodoxných Židov zakazujú ženám štúdium textov Talmudu. Je to čiste mužská výsada. Preto sa odvážna, ctižiadostivá deva musí prestrojiť za mládenca, aby mohla nastúpiť do tradičnej, uznávanej školy. Príheb je skutočne dobre vykreslený, taktiež aj zaujímavý. Ale na nosatú Streisandovú s krátkym, chlapčenským účesom, oblečenú v mužských šatách sa nedalo pozerať. Aj hluchonemý slepec by ihneď spoznal, že sa baví so starou štyridsať ročnou vydrou a nie s mladým študentom judaizmu. *** (22.02.2010)

Moc mě tento dobový "židovský", odlehčeně romantický, přesto výrazně emancipační muzikál nebral, i když jej fraškovitě netradiční citový trojúhelník dost oživil. Holt cílil více na pokrokové ženy a diskutující učence. :-) Žádný zázrak nepředstavovaly ani Streisandové písničky - a nikdo další tu nepěl. (21.03.2017)

Dlouho jsem váhala, než jsem si muzikál s Barbrou pustila, ale jelikož mě kdysi naprosto nadchlo Hello Dolly, překonala jsem svůj zbytečný strach a zpestřila si sobotní dopoledne, v době, kdy jsem se ozdravovala z návštěvy fitu :-).Nádhera, a tím nemám na mysli jen jedinečný Barbřin hlas, ale celé jímavé zpracování příběhu, ze kterého jde vidět, že ho točila žena. Tím nechci říct, že muži neumí točit romantické filmy, ale stejně jako v Piánu děj plyne jaksi pomalu, a přesto nemáte pocit nudy a plytkosti, které pomalému toku hrozí. Každá scéna je nabitá emocemi stejně jako jednotlivé postavy. Pozornost je věnována každému detailu a doteku, mající svůj význam. Nejsem si jistá, jestli se film zavděčí všem, spíše ne, ale musím říct: kéž by více muzikálů bylo takových a aspoň částečně nahradily ty roztančené hezouny. (16.03.2010)