The Pendulum, the Pit and Hope
Obsahy(1)
Animovaný triptych o lidském utrpení a zoufalé vůli člověka žít. Scénář, výtvarník a režie J. Švankmajer. Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de l´Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí - a zde je inspirace u Isle Adama - je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Působilo to na mě silněji jako videoinstalace v domě U Kamenného zvonu než při samostatné projekci. Asi díky osudovosti opakovaného potkávání těchže útržků z děje při bloumání po výstavě v přítomnosti původních rekvizit (takový videoart má smysl, na rozdíl od toho, co bývá v galeriích běžně k vidění). Při izolovaném zkouknutí filmu od začátku do konce už toho tam najednou jaksi nebylo tolik. ()
Pravděpodobně vrchol krátkometrážního Švankmajera, který rafinovaně skloubil dvě rozdílné předlohy do jednoho funkčního tvaru plného zmaru, klaustrofobie, strachu i té naděje. Výborně využité PoV pomáhá v napojení se na anonymního hrdinu, animace pokorně slouží ději, přesto nemizí svojský autorský styl režiséra, jenž zde po Otrantském zámku a Zániku domu Usherů dovedl k dokonalosti svou už tak vytříbenou metodu specifického adaptování a pokrucování legendárních literárních látek. 95 % ()
Aneb i z youtube živ je člověk... :-) Temný, atmosférický snímek, který podle mého věrně adaptuje Poeovu předlohu. Děs na vás dýchá z každého záběru, kyvadlo se snáší níž a níž, stěny se zužují, inkvizitoři mučí... Nikdo nepromluví, neuvidíme ničí tvář... Barevný filtr spolu s bizardními animacemi dotváří ponurou, děsivou náladu... Není co víc napsat, prostě se musí vidět... ()
Film se kvalitou rozdělit na dvě poloviny. Jedna taková nicneříkající, ale je potřeba ji vidět k pochopení děje. Druhá je ovšem brilantní a těžko nalézt chybu, vynikající hororová atmosféra a chutná směs pocitů jako například strach či úzkost. K tomu, jak už je u Švankmajera zvykem, výborná animace. Jak tak nad tím přemýšlím, tohle byl prozatím asi jeho nejlepší - poprvé plné hodnocení. ()
+4* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se probírám zrovna jeho temným období plným strašidelných příběhů. Evidentně ho Poe zaujal a pro svůj druhý horor si vybral jeho patrně nejslavnější povídku. Oproti té první je tahle mnohem názornější v zobrazování hrozícího nebezpečí, ale kupodivu to spíš na mém strachu ubralo. A proto měl na mě Zánik domu Usherů intenzivnější účinek. Každý je upečený z jiného druhu těsta, ale každý má něco do sebe, tak známku dám stejnou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Zajímavosti (1)
- Závěrečná poznámka o inkvizici byla do filmu vložena dodatečně. Po roce 1989 požádal Jan Švankmajer o její opětovné odstranění, jelikož měnila vyznění filmu. (quip)
Reklama