Život před sebou

Jestliže existuje něco jako multi-kulti propaganda – a hořká italská tragikomedie 'Život před sebou' se k ní nejpravděpodobněji řadí, přeci jen ústřední trio židovská chůva/transgender matka/muslimský imigrant je raritka – přívětivě ji vítám do svý náruče.... Kulturní progres za každou cenu? Ano, jdeme přes mrtvoly. (09.09.2021)

Mám pro nevšední a málo pravděpodobné vztahy slabost, takže už jen protnutí života pomalu blížícího se ke konci s životem, který sotva začal mě dojímá. Sophia Loren je navíc úžasná a její osobnost je natolik silná, že se na ní dá vystavět film bez pořádného příběhu. Osobně tam ani nevidím ambice jakkoliv vztah starší dámy a malého klučiny zveličovat nebo ho dělat důležitějším, než za tak krátkou dobu mohl být. Láska a pochopení zkrátka může přijít kdykoliv, a to v jakékoliv míře. Z filmu nemám ani tak zážitek, jako spíš pocit. Nijak hluboký, ale docela hezký. Slabší 4* (03.07.2021)

Italská židovka, šlapka na penzi, se stará o fracka ze Senegalu, jehož cílem je živit se jako drogový dealer. S výchovou malého nezvedence ji pomáhají arabský obchodníček a stále v prostituci aktivní transka. Multikulti? Jak blázen! Nemám vůbec nic proti sžívání se různých etnik a minorit, dokonce takové filmy vyhledávám, ale tenhle je prostě a jednoduše kýč, který se snaží použít všechny možné dojímavé atributy, ale nic navíc nedává. Ano, Sophia Loren, i ve svém věku, stále na sebe dokáže strhnout divákovu pozornost. Malý Ibrahima hraje velmi dobře. Ale o čem to jako celé bylo? ____ Na mě to působilo, jakože film chce zabodovat na co nejvíc fesťácích, takže odškrtává povinné položky, které se v něm nutně musí objevit a přitom vůbec nerozvádí, jak je smysluplně zapojit. Tomu filmu chybí příběh. Jde o sled scének bez nějakého dramatu, zlomu nebo pokusu o nějakou výpověď. SHRNUTÍ: Když má film pochopení pro lidské slabosti, ať už starého či mladého věku, ale nemá pochopení pro diváky. (04.12.2020)

Sophia Loren na to pořád má a dokazuje to v tomhle hezky běžícím dramatu. Bála jsem se, že mě to nebude bavit, že se budu nudit, ale nakonec mě to mile překvapilo. Moc krásný příběh, který mě zasáhl u srdce. Líbilo se mi, že se Momo jakožto postava hezky vyvíjel a postupně si uvědomoval, co je pro něj důležité a co je pro něj lepší. Taky se mi líbil ten vztah mezi Rosou a jím, který byl nejdříve plný odtažitosti, ale nakonec se rozloučili jako rodina. Opravdu mě to dojalo a je to krásně zpracované. (23.02.2021)

Je to čistý sentiment. Tvrdý a strhující film. Myslel jsem, že starat se o africké dítě je v demograficky vymírající Evropě módní spíše u modelek. Ale Lorenová se v 86 letech přeměnila do jiného druhu krásy. Vidíme skličující výjevy ulice evokující autenticitu. Film postupně těžkne, ubývá hřejivého slunce a světlých barev, je méně hudby. Víc scén je interiérových. Lorenové tvář začíná zračit únavu. Má v sobě mnoho vrstev a je ráda, že hoch jí rozumí. Jejich cesta k sobě je ale tak rychlá, že je málo uvěřitelná. Nemohli si stihnout za tak krátkou dobu porozumět. Náboženská a rasová identita a lehkost překonávání rozdílů je málo uvěřitelná. (22.11.2020)